KNTRFKT

PROBOHA! Jak jsem se k něčemu tak úžasnýmu mohl dostat až téď? Sherlock je pro mě asi nejkomplexnější seriál, jakej jsem měl tu čest vidět. Herecké duo v podání brilantního Cumberbatche a Freemana, který za ním rozhodně moc nezaostává, funguje na chemické bázi naprosto špičkově. U některých postav jejich psychologizaci prostě nevěříte, tady bych nedokázal zpochybnit snad nikoho. Zápletky každého dílu (až na jeden trochu hluchý díl) na mě fungovaly přesně tak, jak měly a já se hned po prvnim dílu pekelně soustředil na každýho člověka kolem Sherlocka, jen abych pochytil sebemenší detail, kterej by mi pomohl k nějaký tý dedukci. První série nám v podstatě představila divácky vžitou podobu obou postav, Sherlockovské dedukce a diváka vtáhla do transu. Ve druhé sérii figuruje především naprosto dokonalý Moriarty, jehož si ten psychotik střihnul tedy s nesmírnou grácií a závěr, kdy to Holmes pošle ze střechy pěkně xichtem na chodník ve mně zanechal solidní šrám, kterej jsem skoro nerozdýchal. Nicméně přišla třetí série, která se totálně vymiká již zaběhlým tradicím a ukazuje najednou Sherlocka v úplně jiném světle. Ze sociopata se stává člověk, který nakonec je schopen milovat, sice zrovna nejde o ženu, nýbrž o muže, nicméně tahle série opravdu povedeně podtrhuje nebývalé přátelství mezi Wattsonem a Holmesem. Pro mě asi nejlepší série a zároveň nejlepší díl ze svatby. Nevim, jestli to bylo tim, že jsem na to čuměl ve tři ráno a to už mě skoro rozpláče i mňoukání koťátka (ačkoli jsem normálně drsnější než hrubá mouka) , ale svatební proslov mě teda opravdu dojal. Tenhle seriál mi hodně dal, naučil mě, jak mam padat, když mě někdo střelí do břicha, že přátelství je jedna z nejdůležitějších hodnot v lidskym životě a že paní Hudsonová je po 10 panácích celkem šukatelná babka. Jo a kdyby mi bylo 16 a jednou za měsíc jsem byl kurevsky nepříjemnej, asi bych toho benedicta zajebal do pokoje na zeď. Jo a vyloženě mě serou názory typu: "Bilo tam málo dedukcý, moc dojemní to bylo, tohle by Šerlok neřek". Idioti, je to boží, držte huby!

Na celym tomhle seriálu je spousta kladů. A to především hudební složka, která je, dalo by se říct, ke každýmu dílu s humorem a citem skvěle zvolená a tak nějak danou situaci pokaždý umocňuje. V první sérii tvůrci vsadili na ostřílený herce jako je Thornton a Freeman, kteří to celou dobu výrazně táhli, ale už bylo dopředu jasný, že druhá série bude větší a propracovanější. Ta totiž předchází sérii první, což mě hrozně bavilo, ačkoliv přímých odkazů v ní moc není. Přesto ale už víte, jak se věci mají a na jednotlivé epizody můžete koukat s větším nadhledem. Druhá série taky přinesla asi stokrát víc mrtvol a průstřelů hlav, nicméně každá jedna hlava byla vždycky tak nějak rozstřelena s citem, až mě to mnohdy dojalo. Není totiž nad trochu mozku tekoucího po stěně v devět ráno u snídaně. Naopak první série více vsázela na osobitý humor Thorntona, ta druhá je zase víc retro a tak nějak wírd, ale sympaticky wírd. No a zakončení rozhodně nezklamalo, spíš naopak.

Tihle Zmetci jsou ukázkovým příkladem, jak z naprosto neotesaných tupců, můžete udělat skvěle fungující partičku, která na obrazovce prostě skvěle funguje. První 2 série jsou bezkonkurenční, je to nápadité, neokoukané, náležitě vulgární, nechutné, zvrhlé, prostě téměř dokonalé. Všechny postavy mají svůj půvab, nicméně vyčnívá Sheehan a později postava Simona, která měla potenciál pro více sérií...Ve třetí řadě je Sheehan nahrazen Gilgunem, který do rozjetého vlaku naskočí s bravurou a pokračuje v téměř stejné rychlosti. Bohužel, tady už začíná osekávání původní party a zaměňování postav. Všechno vrcholí ve 4. řadě, kde se kromě Gilguna změní celé osazenstvo, tahle série je potom absolutně nejslabší a chvílemi dost drhne. Nicméně, vše nahradí 5., na nové posttavy jsme si už zvykli, ony dostaly větší prostor a dokonce máme mileneckou zápletku, která tomu všemu ve 4. řadě chyběla. Spojení těchto dvou postav potom považuji za mástrpiss. A konec je třešničkou na dortu. Humor Misfits mě opravdu bavil a především jsem se dokonce i několikrát uchechtl nahlas, což považuju za kurevskej úspěch! Sice se původní Misfits naprosto odlišují od těch, kteří seriál zakonnčují, ale ve výsledku tenhle odklon zas až tak nevadil. Bylo jen třeba zvyknout si nové prvky a jiný druh budování "příběhu". A jsem rád, že poslední probační vydržel tak dlouho, protože předvedl pár opravdu nezapomenutelných scén-například nabalování Finna zpěvem na schodišti alá Háj skůl mjůzikl.