Slarque

Film podle nalezených dobových fotografií má samozřejmě klasický fotografický formát 4:3 (dokonce s mírně zaoblenými rohy). Bohužel je jeho obrazová složka výrazně zajímavější než cokoli z děje. Takže film celkem zklamal má očekávání. Přes účast dvou výborných herců v hlavních rolích ke mně nedoputovaly skoro žádné emoce. A v takovém případě je prostě 138 minut dlouhá doba.

Eszter Csonka má obdivuhodnou muskulaturu, ale nic na ní nepůsobí žensky, ani její tvář. Namalovaná mi připadala jako nějaký filmový transvestita. Asi jsem rád, že jsem film viděl, ale dívat se hodinu a půl na hlavní hrdinku mě zkrátka nebavilo. Pokud se ale chcete přesvědčit, že i kulturistky mají srdce, jste na správné adrese.

Nečekaně příjemné překvapení. Zcela neznámá mladá herečka Louane Emera zvládá nejen zpěv a znakovou řeč, ale bez problémů utáhne skoro celý film. A koho nechytne závěr za srdce, ten ho nejspíš ani nemá. Možná by se dalo říci, že scenáristé to se svérázností titulní rodinky občas až trochu přehánějí, ale funguje to, tak klidně pro jednou přimhouřím oko (90%).

Kdybych se narodil jako žena, chápal bych filmy Miry Fornay? Nebo by se mi dokonce líbily? Děkuji pěkně, nemám zájem. Sledovat zlé, sobecké a nesympatické postavy, kterak dělají svému okolí ze života peklo, k čemu to může být dobré? Třetí režisérčin film, který se mi hrubě nelíbil (10%).

Asi už jsem si na tuhle Göblovu poetiku zvykl, takže mi to překvapivě nepřišlo slabší než předchozí film, i když už tady chybí Lábus. Asi není náhoda, že se ve filmu, který do značné míry stojí na hudbě, kromě Brabence objevil i Deczi.

Nemohu se ubránit dojmu, že Agnieszka Hollandová tenkrát jela převážně na autopilota. A podobně nevýrazný výkon nejspíš podali i scenáristé. Nejlepší na tomhle filmu každopádně zůstává Beethovenova hudba, takže scéna premiéry 9. symfonie je na pět hvězdiček, zbytek filmu sotva průměr.

Animace nevypadala nic moc, ale rychle jsem si zvykl. Já vím, že je to film pro děti, ale pro mne bylo nejlepší, že v tom zněly písně od Becka, Foo Fighters nebo Radiohead. A nakonec ani ty původní písně nebyly špatné a celkem rockově šlapaly.

Přiznávám, že po té parádní úvodní etudě s oběšencem jsem čekal víc. Je tu sice terapeutická skupina vyzáblin, ale jinak je to spíš o duši než o těle. Přes občasné záblesky humoru jde hlavně o psychologické drama. Uvažoval jsem o čtyřech hvězdičkách, ale pořád mi připadalo, že tohle mělo na víc (70%).

Jelikož si ze dvou posledních filmů Baze Luhrmanna vlastně nic nepamatuji, tak je to velký návrat po dvaceti letech. Režijně nápadité, výborně nasnímané, perfektně obsazené a dokonce ani hudba se nebojí tepat modernějšími rytmy, než by divák u filmu o Elvisovi čekal. Sázka na neokoukaného Austina Butlera vyšla na jedničku, opravdu jsem chvílemi zapomínal, že nekoukám na skutečného Elvise. Snad jen škoda té přepálené délky a závěru, který začal vypadat stejně starý a unavený jako jeho protagonista.

Sehraná dvojice detektivů v dalším pátrání, které odkrývá temná místa v dánské historii 2. poloviny 20. století. Já vím, že v knihách je to normální, ale připadá mi, že řeší čím dál šílenější případy, čímž se série stává méně věrohodnou. 70%