Recenzie (211)
Forrest Gump (1994)
Velmi chutné jídlo. Tvůrce nasypal do hrnce přiměřeně. Jen málokdy mu ujela ruka. A míchal s citem, málokdy s kalkulem. Díky vynikající kameře a hlavním protagonistům je statisticky ideální divák ochoten přehlédnout nepříliš originální exkurzy, občas velmi originálně pojaté, napříč dějinami středobodu světa a Rock and Rollu.
Krstný otec II (1974)
Filmařina velmi dobrá i když filmař samotný nabízí realistický pohled přes noblesní kukátko.
Krstný otec (1972)
Počin, při kterém převálcovalo filmové řemeslo to literární.
Tom Horn - Hrdina Divokého západu (1980)
Někdo tu nazval Postavu Toma Horna buranem. Ale ono je to přesně naopak. On je příliš nespoutaný a kreativní na to aby mohl v tom venkovském světě přetvářky přežít. Proto vesničané zabíjeli zběhlé samuraje. Rádo se mluví o pravdě, cti a tradici, rádo se tak na venkově a maloměstě tváří. Velmi dobrý film.
Čata (1986)
Sugestivní podívaná bez zbytečné porce patriotismu. Mohla by i s někým pohnout. Mohl bych si to i myslet být nenapravitelný a né občasný idealista. Se mnou se hýbalo. :)
Dvanásť rozhnevaných mužov (1957)
Podívejte se na film a změní se vám malinko pohled ma mnohé. Pokud jste tedy schopni "nefyzického" růstu duchovního. A mrkněte přitom na Jiřího Voskovce. :)
Sedem statočných (1960)
Film je to výborný a to z mnoha důvodů. Muzika, herecké obsazení a příběh, i když převzatý. V jednom však pokulhává oproti původní verzi - Sedmi Samurajům. Postavy vesničanů i statečných jsou spíše skicou než-li pečlivou kresbou mistra Kurosawy. Na Sedm statečných se rád podívám rád jednou za 15 let. Sedm samurajů zvládnu každoročně a stále něco nového objevuji.
Vtedy na Západe (1968)
Je to nutno brát jako celek: klukovská romantika, spravedlivá msta, hudba, humor a šarm mužů i žen. Leone nikdy nemohl dojít dále.
Prelet nad kukučím hniezdom (1975)
Jedno si Miloš Forman nezapomněl přibalit do svého amerického kufru: autenticitu pohledu kamery a autenticitu vlastních herců. To se pak tlumočí nejedna filosofická metafora jedna radost, o lidském příběhu nemluvě.
Dym (1995)
Film je dokonalý a ani nejde o jednotlivé řemesla souvisejícího kumštu a jejich kvalitu. Zde se totiž sešel jeden z největších prozaických talentů Ameriky, který dokáže vidět obyčejné neobyčejně a uvěřitelné typy. Je to jako na návštěvě, seznámíte se a už nikdy ve skutečnosti neodejdete. Už Vám ty vyprávěné osudy nejsou cizí. Jen je pro mne záhadou, copak to udělali Wangovi, v které sklence utopili jeho talent. Ne, že od té doby režisérsky nezazářil, ale on snad ani neblikl.