Pavel_Pan

Mám rád věci, které jsou trvalejší. Shakespearovskou lásku za hrob, hudbu Beatles, Mozarta, džínovinu nebo archivní víno. Humor, také ten anglicky černý, mezi tyto věci dozajista patří. A tak, jako vytahuji z knihovny povídky Stephena Leacocka, ze skříně oblíbenou riflovou "Wildcatku", usedám zas a znovu se svými depresemi, Davem, Arnoldem, Kryťákem, Kocourem a dvojkovým obojživelníkem Holly/Hilly do Kosmika, vstříct léčivému smíchu tu lepších, tu řemeslně dobrých epizod. Je tak trochu typické, že inspirace kumštu, žena, o které se v Listerově hlavě většinou jen sní - důstojnice Kochanska-, přivedla svým vstoupením na scénu, seriál poměrně rychle ku konci. Podobně jako Evin element nejednu beatovou kapelu. Sir Paul by mohl vyprávět. Ale třeba se mu tenhle vesmírný humor nelibí. Let it be, let it be...

Balancující na hraně, ale každopádně nenudící a kreativní neúzkoprsá zábava.

Takhle nějak může vypadat odpočinkový relax u TV. Není úplně pitomý i když se tak tváří.