CaveRnDish

Burleska jakási - kterou netáhl nápad, ale tlačilo přání. - Teprve v druhé půli vztah mezi Jane a Andrejem má vypovídající hodnotu mladé lásky, a "kořenů", jimiž nakonec prorůstá celým filmem. A do značné míry ho "napravuje".

Přesný Rjazanov, vynikající herci, dokonalé schéma. Film ke kterému je obtížné něco osobitého říct, film který se musí vidět, a kdo pochopí, pochopí, kdo nepochopí, nebylo mu dáno. - A taky povinný studijní materiál pro všechny, kteří nerozumí, ale chtěli by pochopit, co všechno se skrývá ve slově Rusko. --- A Larisa Dmitrijevna? Věčný archetyp mladé ženy, snící po vyjimečném životě ve světě, který však má oči stále otevřené.

Na korejské zvyklosti velmi neobyčejný seriál. Který se vyvaroval všech nutkání, jimiž asijští tvůrci nám, z okruhu euro-americké civilizace, tak často kazí dojem z jejich tvorby. Nejsou zde žádná dryáčnická srdcervaní, žádné soplivé nechutnosti. Naopak, vidíme decentní a posmutnělý příběh dvou lidí, kteří se rozešli. A v jakési životní ochablosti - poté co minuli svůj životní cíl? - nejsou schopni svůj rozchod uzavřít tak, ani onak. V hlavních rolích exceluje křehká Son-ye jin (tenhle typ rolí jí sedí ... tak jako plavky v sedmém dílu), a docela zdatně jí sekunduje Woo-seong Kam. Chci ale poukázat i na Yoon-ah Oh, jejíž vedlejší příběh rovněž nepostrádá svoji hloubku ženy, která se svým způsobem života učinila závislou na mužích. Se vším negativním, co taková závislost přináší. --- Alone in Love je jeden z mála seriálů, u kterých nikdy nezapomenu, o čem to bylo.

Chvílemi crazy - dobře, chvílemi psychologicky - hůře, inscenovaný film, který je dobré uvidět, protože ve většině své stopáže pobaví. Zvláště zásluhou herecky nadané, a žensky nezaměnitelné Ryeo-won Jeong.

Pominu-li první "opileckou" a otravnou hodinu tohoto filmu, můžu ty dvě zbývající jenom doporučit. Tento film, z roku 1975, je nebývale odvážný - unifikovaná města, unifikované názvy ulic, moře alkoholu, a ne zrovna ukázkově šťastní a socialisticky uvědomělí "soudruzi a soudružky". Naopak, vidíme "pošetilé" tužby, nejistoty, mimomanželský vztah. - Po té hodině, kterou jsem přetrpěl, jsem rád shlédl příběh, jenž není komedie, ale přes popředí veselých dialogů a gest, často prostoupí vážná, a v podstatě neutěšená realita života v socialismu. Nebo ve světě státního dirigismu, chce-li to někdo označit jinak. -- p.s. Nakonec jsem vzal na milost i tu první hodinu. Myslím, že právě vztah k alkoholu, a jak se pod vlivem alkoholu chovají, dává velmi dobře nahlédnout, a snad i pochopit ruskou duši. Jak se smutná a nešťastná "vláčí" staletími. - Stojí to za to.

Hloupá, primitivní a hlavně křečovitá agitka, kterou jsem nebyl schopen dokoukat do konce (skončil jsem daleko před ním). Za to, co jsem viděl 15%.

Pominu-li oblast sexu - a mezi hrubé neandrtálce nezapadající siluetu Rae Dawn Chong (a nejde jen o její fyzickou siluetu nýbrž i o roli romantické na první pohled se zamilovavší dívky - avšak budiž toto Annaudovi odpuštěno), je to film kterému v podstatě nemám co vytknout. Protože zde nejde o historickou přesnost, tu stejně nikdo z nás nezná, ale o běžný život tehdejšího "člověka". A o jeho snahu vedle boje o přežití, i cosi pochopit, a cosi vyjádřit. - Jo a, jsou tam dva skvostní divoši, Everett McGill a Ron Perlman. 80%

Dobrý film z uměleckého prostředí, který ukazuje, že umělci jsou stejní lidé jako my ostatní - jenom mají navíc život ztížený svojí senzitivitou. Jinak ale žádný mimořádný opus, doporučuju však shlédnout kvůli kvalitním hercům, a zvlášť kvůli Seymour Hoffmanovi, u kterého pořád musím litovat, že už není. Je ho obrovská škoda. 75%

Cola, popcorn, a Nespoutaný Django. Jenom hra, a často šaškárna, prostě zklamání. - Jedině herci jsou dobří.

Příjemný realistický film, který ničím neoslní ale ani nepopudí. I když tam tématicky nepatří, mám ho v mysli uložený jako vánoční film.