Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Dokumentárny
  • Akčný
  • Horor

Recenzie (51)

plagát

Voľný pád (1993) 

Parádní námět. Snad každý se někdy ocitl v situacích, v jakých se ocitl William Foster a každý by se někdy chtěl zachovat tak, jak se Foster zachoval. Akorát je to časem vygradováno do extrému a ukončeno příliš rychlým koncem. Skvělý námět, který měl rozhodně větší potenciál. Mohla to být svým způsobem společenská satira namísto akčního thrilleru. I tak je to fajn film se zajímavým podtextem, Michael Douglas i Robert Duvall uvěřitelní a skvělí. 80%

plagát

Parazit (2019) 

Parazit se oprávněně postaral o jedno z největších překvapení tohoto roku. Brilantně vystavěný, zrežírovaný a zahraný neotřelý příběh, jenž je ve své podstatě sociálním dramatem. Sledujeme dvě rodiny stojící na opačných stranách společnosti, chudou rodinu žijící v jakémsi zapadlém slumu s pramalým příjmem, na druhé straně rodinu bohatého podnikatele žijícího v honosné vile s hospodyní a osobním šoférem. Film ukazuje možné důsledky střetu těchto dvou světů. Na těchto extrémních případech režisér poukazuje na problémy se stále se zvyšujícími sociální rozdíly nejen v Korei, ale i v celém západním světě. Příběh ale není jen sociálním dramatem, ale jak napovídají distribuční materiály, zároveň thrillerem i černou komedií. Parádní režie, skvělý scénář ukazuje postupnou infiltraci do bohaté rodiny za využití manipulací a lží. Film graduje až do parádního vyhroceného finále, kde dojde ke střetu obou světů ztělesněných otci obou rodin. Skvělý zážitek, film, který vás strhne od začátku až do konce. 90%

plagát

Podoba vody (2017) 

Vskutku podivná, bizarní romance. Příběh Krásky a zvířete podle Guillerma del Tora. Retro výprava je působivá, i když ta posedlost všudypřítomnou zelenkavou barvou je občas otravná. Hollywoodská fantasy oddechová podívaná pro dospělé (s několika WTF momenty), která nijak zvlášť neoslní, ani nijak neurazí. Do kouzelného fantasy světa, který del Toro stvořil ve Faunově labyrintu má ale daleko. Přesto si del Toro zaslouží uznání za původní námět a scénář, což je v dnešní době plné adaptací komiksů ze 60. let, remaků a nekonečných pokračováních filmových franšíz už trochu unikátní. Herci jsou celkem obstojní, i když Michael Shannon je skutečně nesympatický. 60 %

plagát

Bůh s námi - od defenestrace k Bílé hoře (2018) (TV film) 

Po technické, výpravné či kostymérské stránce opravdu prvotřídní, excelentní práce. K tomu lze přičíst obstojné herecké obsazení v čele se skvělým Karlem Dobrým. Jak už to tak u nás obvykle bývá, scénář a dramaturgie občas pokulhávají. Především je celý složitý historický konflikt velmi zestručněn, 77 minut je opravdu málo, nezasvěcený divák myslím získá jen velmi mlhavou představu, o co přesně šlo. A vyprávění je pomalé, vleče se, i přes tu bohatou výpravu film postrádá větší dynamiku a akci. Přesto oceňuji tvůrce za odvahu pustit se do historické látky, která se netočí kolem husitů nebo Rudolfa II. V rámci současné tuzemské televizní tvorbě tento film patří k tomu lepšímu, co se natočilo. 70 %

plagát

Milda (2017) 

Tragikomický portrét tohoto pozapomenutého bývalého generálního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Jakeš je v pozoruhodně výborné kondici, užívá si pozornosti, které se mu dostalo, že se o něj filmaři zajímají. Provádí filmaře a diváky svým domem se spoustou bizarností, ať už jde o jeho vlastní třímetrový portrét nebo srdečné poděkování od Gotta aj. Dokument stručně shrnuje nejzásadnější okamžiky Jakešova života. Jakeš, stejně jako jemu podobní, je člověkem žijícím v minulosti, pevně přesvědčen o správnosti ideologie, které obětoval většinu svého života. Dokument je zajímavou sondou do uvažování a způsobu života této skupiny lidí. Je naivní si myslet, že by Jakeš ve svém věku mohl své přesvědčení změnit, proto konfrontace se svými odpůrci, do kterých byl v dokumentu filmaři tlačen, byly sice většinou zajímavé, ale trochu manipulativní. Jde poznat, že si toho byl sám Jakeš vědom a jak mu to bylo nepříjemné, ostatně s lidmi, jako je Jakeš, prostě nejde vést diskusi, vždy budou pevně věřit svému přesvědčení, jinak uvažovat neumí. Na druhé straně i v tomto dokumentu se opět ukazuje tradiční pohled filmařů na dobu normalizace, pohled černobílý a plochý, bez hlubší reflexe. A tento nekonečný konflikt mezi vyznavači starého režimu a jejich odpůrci, který se stále v naší společnosti objevuje, se dostává i do tohoto dokumentu. Pravdou zůstává, že to, aby si vrcholní představitelé starého režimu jako třeba Jakeš žili i po změně režimu tak dobře a nepotrestáni, jak to bylo a je v naší zemi, je věc opravdu mimořádná a pozoruhodná. 85 %

plagát

127 hodín (2010) 

Úžasný příběh. Nádherné scenérie utažského skalnatého národního parku Canyonlands v úvodu filmu přímo probouzí touhu vydat se na toulky po horách jen se svým kolem stejně jak Aron Ralston. Tohle místo může být i zrádné, a o tom je taky tento skutečný příběh. Není snadné zobrazit 127 hodin, během kterých Aron Ralston zůstal uvězněn v propasti tak, aby se divák nezačal nudit. Naštěstí v tomto Danny Boyle předvedl úžasnou invenci, ať už šlo o práci s výborným Jamesem Francem, práce s kamerou nebo vděčné flashbacky, které nám více napoví o Aronu Ralstonovovi. Nicméně i přes všechnu snahu jsem se po čase začal trochu nudit a čekal na konec a vysvobození Arona Ralstona. 127 hodin je výborný film o odhodlání a vytrvalosti, film, který by se měl promítat ve školách. 80 %

plagát

V zajatí démonov (2013) 

Zcela průměrná duchařina, bez jakéhokoliv originálního nápadu, bez invence, plně naplňující všechny konvence žánru, ale samozřejmě řemeslně dobře zpracovaná, takže fanoušci tohoto typu filmů budou spokojeni. V zajetí démonů jen opakuje stokrát viděné přesně jak podle nějakého návodu, stejná struktura příběhu, stejná gradace, stejné vyvrcholení v závěru filmu, zase ta falešná proklamace "podle skutečných událostí", jedno klišé vedle druhého a fakt, že 80 % filmu tvoří jen zvukové efekty a hra se světly. Ostatně od tohoto žánru zřejmě ani nic nového očekávat nejde. Nikdo nemá odvahu postavit se proti konvencím žánru a natočit si horor po svém. Proč taky měnit to, co funguje. Studia na těchto levných filmech vydělávají obrovské prachy a zdá se, že většina diváků je spokojená. Takže ano, fanoušci těchto duchařských hororů nebudou zklamaní, nebudou překvapeni, dostanou přesně to, co od filmu čekají. 30 %

plagát

Logan: Wolverine (2017) 

Žádná velká filmová událost se nekoná. Ano, Logan se velmi odlišuje od všech x-menovských filmů, které v poslední době vznikly ve snaze navázat na mimořádně úspěšné filmy z počátku milénia. R-kový Logan sází především na úplně jinou atmosféru, než na jakou jsme z komiksových filmů zvyklí. Logan je mnohem drsnější, syrovější, brutálnější, temnější, připomíná to western o posledním pistolníkovi. Svět se mění. Mutantů ubývá. Logan zestárl a ukrývá se s nemocným profesorem X. Po tom, co se objeví záhadná holčička Laura, stávají se štvanci a útěk před pronásledovateli začíná. Musí se uznat, že tvůrci nesázeli na klasickou tuctovou přehlídku digitálních triků, ale na pořádný akční nářez jak ze starých filmů, kdy rozhodně nešetřili krvavými souboji. Konec filmu mě překvapil, i když vzhledem k vyjádřením, které Jackman i Stewart učinili, je vlastně docela pochopitelný. A skupinka uprchlých mutantů - dětí v čele s Laurou (btw skvělý herecký objev) může posloužit jako odrazový můstek pro další filmy o X-Menech. Logan je skvěle natočená sólová rozlučka H. Jackmana s postavou, která ho proslavila. Po dlouhých 17 letech Wolverin končí. Je neskutečné, že už je to 17 let od prvních X-Menů, my, co jsme na těchto filmech vyrůstali, jsme dospěli a musíme se konečně smířit s tím, že ta zlatá éra velkofilmů z počátku milénia, kdy digitální éra teprve začínala, se už nevrátí a žádná další a další pokračování už to nezachrání. Je třeba nových postav, nových příběhů. V rámci žánru je Logan nadprůměrný, vymyká se, ale jinak jde spíš o mírně nadprůměrný film, kterému bych dal tři hvězdy, ale minimálně už kvůli těm 17 letech Jackmana - Wolverina a soundtracku dávám čtyři hvězdy. 75%

plagát

La La Land (2016) 

Dnes se už takové filmy opravdu nevidí. Ve světě všudypřítomných animovaných příšerek a komiksových superhrdinů působí La La Land jako zjevení. Klasický, romantický, hollywoodský, výpravný muzikál v novém a moderním pojetí. Muzikál, odkazující na zlatou éru hollywoodských muzikálů 50. let,, snažící se vrátit muzikálům jejich zašlou slávu a přitom využívající moderních prvků. Základem příběhu je samozřejmě románek hlavních postav, ona - servírka, snažící se uspět u filmu, on - muzikant, který touží hrát opravdovou hudbu a otevřít si jazzový klub, oba snažící se najít své štěstí v "City of Stars". Příjemná, původní hudba, nádherná výprava, kamera, promyšlená choreografie, vše funguje, jak má. A to muzikály ani moc nemusím. Jak Ryan Gosling, tak Emma Stone mají nádherný hlas, Emma Stone je opravdu nesmírně mnohotvárná a schopná, John Legend byl zase skvělý bonus navíc. Některé scény byly na hranici kýče, naopak ty snové, hudební scény byly prostě nádherné, především scéna v hvězdárně nebo velké finále. Pokud chcete vzít holku na film, La La Land je ideální volba. 85 %

plagát

Ceny Anděl 2016 (2017) (relácia) 

Jo, Bouček je otravný, je všude, stejně tak Karel Gott. Nesleduji tyhle pořady, ale největším lákadlem ale pro mě a předností celé akce bylo netradiční spojení muzikantů, ať už úvodní dvojice Tomáš Klus a Thom Artway, tak především Lenny a Marta Kubišová nebo i Jelen s Debbi. Komorní prostřední pražské Lucerny bylo atraktivní, a celková dramaturgie večera byla víceméně fajn. Některé nominace i ocenění mě překvapily, čtyřnásobné vítězství Lenny ale bylo zcela zasloužené, sama Lenny na předávání potvrdila, že si dokáže stát za svým. Celkové výsledky dávají naději mladým talentům. Vrcholem akce byla i pocta Radimu Hladíkovi od skvělých muzikantů Davida Kollera za bícími, kytaristy Michala Pavlíčka či zpěváka Jana Kříže.