Lenka.Vilka

Proč jsi ho odmítla? ... Až zůstanu úplně sama ve tmě, tohle bude moje krásná vzpomínka. (Pro spoustu lidí asi hodně podceňovaný smysl. Ale pár let zpátky nám pandemie ukázala, že to není zase tak pravda...)

Opravdu moc hezké propojení ohledně vyrovnání se s minulostí a zjištění toho, jak to tehdy bylo doopravdy. A zároveň musím naprosto souhlasit s hlavním tématem druhého dílu ohledně téhle konkrétní ztráty: my všichni máme právě s tímhle spojené vzpomínky. A mě samotnou to nutí přemýšlet právě o tom, co je nejvýraznější právě u mě. A začínám mít podezření, že budu bulet u každého dílu...

Už se mi dlouho nestalo, že by mě hned první díl nějakého seriálu takhle rozebral. Ale je to dobrý, znamení, ne? :) PS: moc děkuji moderátorovi za neskutečně (!) rychlé doplnění epizod, abych se mohla realizovat i u jednotlivých dílů  ♡

Tak tohle bylo fakt něco! Ale úplně nejlepší byla poslední věta, kdy bylo jasný, komu volá..."Myslím, že...". Sorry, já se začala smát. Začátek slovem "myslím" na mě bylo zkrátka moc...

Na tenhle film jsem se těšila hned od prvního shlédnutí teaseru. Jako fakt strašně moc. A potom všechny ty pozitivní ohlasy, brutální návštěvnost v kinech...takže prostě natěšenka jako blázen. A povedlo se to? A přidám se k ostatním, kdo v komentářich zmiňují Kvílení, a zmínim ho taky? ***** Exhuma je jeden z těch filmů, který chytnou hned od začátku. Protože není nic horšího než případ, který na první pohled vypadá poměrně jednoduše, ale jak to postupně začne smrdět víc a víc, tak zároveň všechny postavy i diváka vtahuje stále víc a víc, až ten smrad není jenom ve filmu, ale je všude kolem. A když potom přijdou všechny věci v druhé polovině, včetně tamté věci, tak to už jsem byla úplně jinde. A během závěrečné půl hodiny přijde totální masakr, během kterého jsem možná byla raději, že jsem to neviděla v kině. Já bych možná nedošla domu. Protože tenhle film má všechno. Skvělou atmosféru. Celé je to naprosto perfektně natočené a zahrané. Skvěle vystavěný příběh. Ten ale potřebuje spolupráci, protože je to napsaný chytře, takže je nutný soustředit se nejenom na to ukázáné, ale především na to řečené, aby se to na konci propojilo i na jiné úrovni, než že vám to je řečeno filmem. Je to prostě příběh, který se v sobě odkopáváním vrstev neztratí. Právě naopak, každý další vykopaný centimetr téhle půdy je stále prokletější a děsivější, byť se to kvůli tomu předchozímu může zdát skoro nemožné. Prostě jsem tam byla a to je pro mě hodně důležité. A cítila všechno, nejenom to ve vzduchu, ale i všechno s postavama. V tomhle filmu je horská dráha emocí a každá z nich funguje dokonale. Že by byl čas konečně zmínit Kvílení? Tak fajn, já to teda udělám :)  takhle nepříjemné pocity během sledování filmu jsem měla naposledy právě u Kvílení. Ale tady to bylo možná ještě o trochu víc. Tohle není jasný zatím nejlepší horor roku 2024. Ale kandidát na celkový horor roku. A mám blbej pocit, že překonat to nebude vůbec snadný.

Stačí zasít semínko nedůvěry a potom už jde všechno samo. A na některých frontách doslova...

Moc milé ukolíbání, že na chvíli je všechno ok...ale není..

Asi bych měla hned na začátku zmínit, že knihu jsem poprvé četla dva dny před kouknutím na adaptaci. Protože už podle traileru bylo jasné, že to bude hodně jiné, takže na tom vlastně vůbec nezáleží. A musím říct to hlavní: Dveře do léta je skvělý příklad toho, jak v současnosti pracovat s adaptacema starších děl tak, aby byl spokojený každý. Film se totiž drží základních věcí, ale je tady ten problém, který vzniká právě kvůli jinému formátu. Musíte změnit vyprávěcí pustup a rozjet smyčku podstatně dřív. A postupně do ní přidávat informace a doplňovat je. Takže i kdyby jste knihu nečetli, ale není zároveň to váš první film o cestování v čase, tak jediný překvapený člověk v místnosti v moment "osvícení" bude Riko. A už dopředu vám všechno dojde. Ale stěžovat si na to je jako stěžovat si, že umřela ta, co šla sama do lesa, přestože jí všichni říkali, ať tam nechodí. Prostě to patří k žánru. A jde jenom o to, jak moc fajnově bude celý ten zbytek vypadat. Takže jo, ve výsledku je to vlastně taková klasika ohledně cestování v čase. A pokud to má někdo rád, není důvod si to pořádně neužít. Film má skvělou atmosféru, je to dobře natočené, všechno hezky odsýpá a vážně tam není čas na moment, kdy by to začalo nudit. Navíc Kento Jamazaki je prostě sympaťák. Tak snad konečně padne i Kingdom. Slibuju si to už nezdravě dlouho...

Naprosto luxusně se všechno propojilo! Závěrečný prostřih dvou pro proslovů na jedničku :)

Já jsem ten, kdo rozhodne, jestli to vzdá...