tjorven

Avatara jsem si navzdory varování některých nenadšených pustila čistě ze zvědavosti a povinnosti, takže bez přehnaného očekávání. Přesvědčilo mě i zdejší hromadné nadšené hodnocení. Světélkující prales by na plátně působil mnohem efektněji, ale zádrhel, který cítím, je jinde. Vizuální stránka filmu je totiž to jediné, co se mi na něm libilo, navzdory nedostatečné kvalitě domácí obrazovky. Ta možná ale může za to, že jsem si nemohla nevšimnout, jak silně za krásou Pandory pokulhává samotný příběh. 2 * za kouzelný ráj kdesi ve vesmíru. Ze všeho ostatního se mi mírně zvedá žaludek.

Dala jsem si se Štěstím dost načas, ale zjevně to nevadí. Nadčasový film o tom, že život je vždycky trochu smutnej (někdy i trochu moc), a že lidi jsou různí bez ohledu na rodinné zázemí, profesi či inteligenci - růžové brýle opět sejmout (nebo nasadit?). Zuzanu Kronerovou baštím čím dál lačněji navzdory klesající kvalitativní křivce české kinematografie. Tatiany teď bylo sice všude jaksi moc, ale ve Štěstí je ještě tak trochu divokovčelná, což je fajnový. A k tomu opravdovej a poctivej Toník... Mý emoce si zcela bez skurpulí řekly své. Tedy za pět.

Ach bože, co to bylo za konec? Ať mhouřím oči, jak chci, mám dojem, že jsem viděla dva filmy naráz, bo co. Napojení vzpomínek a bolestných zkušeností věrohodně ztvárněného dětství v neuvěřitelné Indii (žijeme na jiné planetě?) na úspěch v televizní soutěži jsem ještě překousla, nakonec to nebyl špatný nápad. Ale čím dál, tím hůř. Takže Slumdog Milionaire za plnou a ten divnej druhej film, co se tam v poslední čtvrtině filmu začal cpát , jenom jedna - za roztomilého Deva.