noby

Wright opět dokázal perfektně zkombinovat potrhlý styl s několika úrovněmi seriozních problémů, přidat odkaz na kdeco a všechno naservírovat bez zaškobrtnutí. Jenže samotné ingredience jsou už dost vyčpělé a zaměnitelné, takže film i přes množství skvělých momentů většinu času jen střídavě opakuje sám sebe a předchozí filmy téhle skupinky bláznů.

Po víc než slibném začátku se tak akorát pomalé tempo mění ve vleklé, když polovinu série detektiv navštěvuje dům a nic se neděje. Divák se sice dozvídá další střípky o obyvatelích, ty už ale spíš ze všech dělají přílišné karikatury. Celé to pak korunuje nemožný konec, který jako by střihač našel v jiném filmu, který si herci natočili bokem. První díl navnadí, druhý a třetí ubíjí, čtvrtý vzbudí dojem, že snad předchozí aspoň trošku vynahradí, aby ke konci všechno zabil. Přitom atmosféra je vydařená a herci hrají skvěle - vyložená ztracená příležitost.

Je to klišé, je to docela hloupé, nevyhýbá se to ani dojemnému proslovu, ani humoru o genitáliích, ale zároveň to umí být i skoro chytré a netradiční. Ale především je to výborně zahrané a i ve slabých chvílích je cítit, že se to nebere vážně. A je to výborně zahrané.

Komorní pohled na konec života Lumpyho, kolem kterého se točí celý film i přes jeho absenci po většinu času. Hrstka postav z jeho okolí začíná jako jednoduché stereotypy, a vždy postupně získávají hloubku a lidskost, a s nimi prostřednictvím interakcí s živým či už mrtvým Lumpym i on. I samotný film se snaží bilancováním mezi otevřeně komediálními či dramatickými postupy a tlumeným indie výrazem být spíš skutečnější než silnější, a sluší mu to. Jsou to spíš slabší čtyři hvězdy, ale za zaokrouhlení hodnocení o procento výš jsem zase rád.

Greengrass opět ukázal, že řemeslo má v malíčku. Film je sice v některých částech zbytečně natahovaný, ale celkově se díky rozdělení na tři části s různým tempem a stylem vůbec dlouhý nezdá. Drama je silné, lidské a působí realisticky (naštěstí, však je podle skutečné události), až v poslední části přichází ke slovu trochu víc američtí hrdinové. Naštěstí neovládnou konec, a film si tak udrží zásadu nedělat příliš jasné závěry.

Primitivní, mnohdy až prvoplánové, ale tak…tak s láskou připravené!

Slabota, průměr, šeď. Zápletka je moderně-tradičně sešroubovaná ze tří čtyř standardních součástek, záporák je na houby, vizuál jsme viděli v jedničce, akorát planeta zlounů je o něco víc šedá a v Asgardu je mnohem víc střílejících mašinek, které jako by se ztratily z hvězdných válek. Což s prostřihy na Natalii Portman působí vtipně. Aspoň že Zemi tvůrci osvěžili přesunem do Londýna. Thor je ještě obětavější, Natálka je rekvizita. Loki je tu hodný, tu zlobí, jak se to ději hodí - kdykoli je třeba divákovi naservírovat zvrat, hle, tu je! Ještě že humor je hloupý jen místy, jinak by se film od zábavy už začal povážlivě blížit ztrátě času.

Nepříjemný film plný nepříjemných lidí, ztracených v bezobsažných životech a stáří. I manželský pár, na první pohled veselý a vůbec pozitivní v kontrastu se všemi jejich známými, se v interakcích s nimi ukazuje v horším světle. Ústřední postavě zoufalé kolegyně se ovšem nikdo nevyrovná, jakkoli jsou její útrapy pochopitelné. Je to všechno tak nepříjemné, že se mi ani nechce hodnotit tak vysoko, ale tak silný film si to zaslouží. Ovšem zas takový nějakou dobu vidět nemusím…

Jedna hvězda za neotřelý přístup k mytologii (znám ale jen filmy, o komiksech vím houby), jedna za vizuál a prostředí Kryptonu, a poslední jen tak tak vydřená za pár slušných vedlejších postav a dva vtipy. Ale nejsem si jist, jestli si chodící hora svalů ztracená v první polovině filmu mezi horou flashbacků, z nichž polovina je k ničemu, a v druhé polovině mezi horou trosek všeho, co se našlo na dvou planetách a cestou mezi, ty tři hvězdy vůbec zaslouží. Na konci jsem měl stejný pocit jako z Avengers - někdo na mě nasypal hromadu akce a na víc se nezmohl.

Šel jsem na film s trochu jinou představou (na ničem nezaloženou, předem jsem si ani neuvědomil, kdo ho režíroval), takže mě nádherně svěží a humorný přístup příjemně překvapil. A jak si mě film získal, už mě až do samého konce nepustil, přestože časem ztrácí kouzlo a lehkost první poloviny a viditelněji trpí na lehkou přemíru sladkosti. I přestože hrátky s časem jsou děravé jak vzhledem k žánru očekávaně, tak i víc (film sám stanoví jediné pravidlo komplikující cestování, a pak se mu nedaří se ho držet), protože jako nástroj jsou cesty časem používány výtečně. Ba i přestože všechno obklopující hlavního hrdinu bylo tak nereálně dokonalé - úžasná rodinka, nádherný domov, občas divní, ale dobří a zajímaví přátelé, kouzelná svatba, kde i katastrofy jen vylepšují zážitek, a přirozeně žena. Curtis holt krmit sladkostmi umí, takže místo abych to kladl na vrub filmu, prostě jsem to hrdinovi sprostě záviděl. A to je nakonec jediné výraznější negativum :).