Bluntman

KÁRHOZAT je Tarrova první spolupráce se známým maďarským spisovatelem Laszlem Krasznahorkaiem, která pokračuje dodnes, a zároveň, jak se uvádí v jednom z komentářů na IMDb, i první film, který ustanovil charakteristický Tarrův styl._____ KÁRHOZAT/ZATRATENIE chybí možnost spirituálního naladění se, jaký měla noční můra WERKCMEISTROVY HARMNOIE či lucidní sen SATANSKÉ TANGO (nebo tomu je naopak?), uspokojí spíš filmové vědce a teoretiky, kteří tuze rádi čtou v záběrech. Samotný režisér prohlásil, že pro něj je film a kinematografie "image" - tedy obraz, a o nic jiného v jeho filmech nejde._____ Minimum narativu, až primitivní premisy a styl spočivající v až nesnesitelně dlouhých záběrech, v nichž buď následujeme hrdinu/jdeme spolu s ním (WERCKMEISTROVY HARMONIE), rekonstruujeme fabuli a jsme tak v pozici "detektiva" (MUŽ Z LONDÝNA) či jsme nestrannými pozorovateli určitého dění (SATANSKÉ TANGO a právě KÁRHOZAT/ZATRATENIE). V tomhle pomalu plynoucím počinu, otevřeném čtyřminutovou (!) scénou muže sledujícího zpoza okna jezdící nákladní vozy na lanovce, jde o to, co je v záběru, kolik vrstev ukrývá a jak to odráží mentální stav mlčenlivého a melancholického hrdiny. Hrdina není zatracen, v tomto ohledu název lže, ale divákovo pozorování a odkrývání jednotlivých vrstev ano, protože vše nakonec skončí "smytím" stop a hrdinovou dehumanizací._____ Tarr by se akorát mohl naučit pracovat mnohem méle s postsychrony, které z filmu přímo trčí a vyloženě ruší, když už teda tolik dbá na zvukový podkres svých filmů - v MUŽI Z LONDÝNA je to jakýkoliv rozhovor mezi Krobotem/Swintonovou a v KÁRHOZAT/ZATRATENIE hudební vystoupení. Někdo tady, ukažme si na ni - Bebacek - má zvláštní, a někdo tady, ukažme si na něj - O*R*I*Nek - má vytříbený vkus. :-P

Proč si nezajít na oddychovou podívanou, těžící z INDIANA JONESE (který zase vycházel ze seriálovyćh, comicsových a brakových podívaných či počteních), v den, kdy vyšla geniální upoutávka na INDIANA JONES AND THE KINGDOM OF THE CRYSTAL SKULL (byl jsem třikrát)?_____ LOVCI POKLADŮ: KNIHA TAJEMSTVÍ jsou mi sympatičtí tím, že se nejedná o hloupý mid-cult, který by se tvářil, kterak je chytrý, jako je tomu u ŠIFRY MISTRA LEONARDA, ale Turteltaub neumí střihat akční scény a snímat ty dialogové, dělá mu problém pracovat s triky, dávkovat emoce a vést herce. Pryští z toho sterilita, v níž se vydaří jen jedna hláška z pěti a která má výpravu někde na úrovni "filmových" MACGYVERŮ. _____Potěší Bruckheimerův otisk (nemyslel jsem, že to kdy napíšu), odkazování na ikonické scény z filmů Michaela Baye pobaví. Do průměru se film dostává díky Helen Mirrenové a Johnu Voightovi, na jejichž společné dobrodružství bych se jednou opravdu rád podíval a v jejich případě se dobrodružné vyprávění posunulo dál, ale.... ono to má 124 minut a slouží to k vytvoření umělé historie Spojených států a utvoření heterosexuálního vztahu, mezi kterým ani nefunguje chemie a divák jim to nevěří._____ Neurážející oddychovka, v níž Cage dokazuje, že má přece jenom ještě cit alespoň pro komediální načasování... A jdu si asi postopadesáté pustit zase ten teaser na nového INDYHO.

Zimní spáči je jako krásná holka, o které se vám ani nesnilo a přesto se vám ji povedlo sbalit. Jde s vámi k vám, jste oba ve velice dobré náladě a vše vypadá jako splněný sen, protože ta holka má vkus a umí se vyjadřovat, dokonce k tomu hraje i vhodná náladotvorná hudba... jenže pak, když má přijít vyvrcholení, vám narve prst do prdele. Může se vám to líbit, ale je to nefér a zvrhlé. Prostě se to nedělá. A tak říkám: STOP PRSTŮM DO PRDELE!

Já, legenda je padným argumentem utišující všechny ty, kteři tvrdí, že americké filmy neimplantují své vidění světa a politiku jiným lidem a ve filmu klasického amerického žánru jde vždy o to, nakolik se s tím ta která podívaná vypořádá. Will Smith si čím dál tím pečlivěji vybírá role, kde mi jeho machističnost vadí čím dál tím míň a kde i jeho exhibicí ubývá (Já, legena má akorát strávitelné pasäže cvičení). Francis Lawrence umí skvěle vylíčit atmosféru vylidněného (?) New Yorku a ve flashbacích se neopájí zbytečně atrakcemi, ale stejně jako u Constantina se nevyhne klišé a hlavně, což zde působí nepatřičně, křesťanské ideologii, která je křečovitě nasazená na konec a násilná víc než celá protivojenská linie v 28 dní poté. Digitální kreatury mi ale nakonec nevadily, v tomto ohledu souhlasím s Adrianem. Mírný nadprůměr a první polovinu opravdu chytré postapokalyptické sci-fi s několika skvostně konstruovanými scénami, ale ve výsledku hloupější a horší než nejslabší Shyalaman - Znamení.

Po uřvaně hysterickém a tezovitém CRASH přichází Paul Haggis s umírněnou a rozjímavou reflexí války v Iráku a do čela nežánrového detektivního příběhu staví další ze svých sociálních typů, nositelů určitého statutu. Zatímco Maggie v MILLION DOLLAR BABY patřila do nižší vrstvy a kluci z VLAJEK NAŠICH OTCŮ zase do nižší střední, válečný veterán z V ÚDOLÍ ELAH představuje na předměstí žijící střední konzervativní vrstvu, která se není schopna vnitřně smířit s intervencí do Iráku._____ Myšlenka o Davidovi a Goliášovi (Elah je místo, kde se odehrál jejich souboj) naroubovaná na mladé kluky - vojáky - posílané do boje za Ameriku vyznívá do prázdna, ovšem závěrečné gesto "volání o pomoc" je naléhavé a chytré, nejen z hlediska myšlenkového vyjádření, ale i celkové výstavby a rámování filmu. Promítání VÚE spolu s REDIGOVÁNO na festivalu v Benátkách snad ani nemůže být náhoda - oba filmy totiž říkají, že oficiální média nám zatajují pravdu a podstatná je analýza obrazu, která nám onu pravdu, popř. "vrstvy" pravdy odkryje._____ Zajímavý a zábavný je i paralelizmus s coenovskou TAHLE ZEMĚ NENÍ PRO STARÝ, což jsou oba filmy, z kterých vyprchal život a nesou se v poklidném, až mrtvolném tempu, které vypovídají o tom, že proměna země v agresora má své kořeny v žánrech a žánrové postavy (ať již je to westernová a thrillerová nebo policejně-detektivní) zasazují do našeho světa. VÚE se tak bez klišé a schémat neobejde a vlastně je i komentuje. Ale přestože má po ruce Haggis i na malém prostoru famózního Brolina a výborného Tommy Lee Jonese i za kamerou Rogera Deakinse - tedy lidi, s kterými spolupraccovali Coeni na TAHLE ZEMĚ NENÍ PRO STARÝ (o "servírce" z bistra z VÚE a sekretářce z TZNPS ani nemluvě), nenatočil postmoderně zábavné umění, ale přespříliš klasický film, který není pro mladý.

Transgresivnější než cokoliv od Cronenberga, adrenalinovější než celá bourneovská trilogie. Poslední půlhodinu jsem i kvůli jednoduché, ale o to funkčnější fabuli a práci se zvukovými efekty výskal nadšením. Pro fanouška 80. let splněný sen, který po Rockym Balboovi, filmu o simulacích a simulakrách, dává pocítit realitu v její nejryzejší podobě a tentokrát to není prohra se vztyčenou hlavou, vypořádání se s vnitřními démony, ale freudovské vytěsnění vytěsněného, v nichž RAMBO dá pocítit aktuálnost dané problematiky. A nepotřebuje k tomu ani "montáž". Fuck Yeah!_____ Napodruhé, spolu s předchozími díly, je to ještě výrazně lepší: vyloženě mě baví, jak celá série pracuje s fabulí westernů (jednička: jak psanec přišel do městečka, dvojka: jak kovboj jede zachránit bělochy před zlými Indiány...) a uzpůsobuje ji syžetům akčních, popř. exploatačních podívaných. Tenhle díl RAMBA: DO PEKLA A ZPĚT by se Reaganovi nelíbil (byl by živ), protože neužívá comicsovou nadsázku a nedává tak pocítit pravičákům, že když nevyhráli ve skutečnosti, docílili toho alespoň ve fikci. Přestože se děj odehrává v Barmě-Asii, jedná se o přenesení Vietnamu a vietnamského syndromu z džunglí do města (RAMBO I: PRVNÍ KREV) a zpátky na místo původního dění (RAMBO II a III) do džungle (RAMBO: DO PEKLA A ZPĚT). I když zde nepadne ani jedna narážka na 9/11, teroristické organizace apod., je jasné, že přiběh o navrácení pravých, křesťanských hodnot pomocí rozesračkování východňářů na hnůj komentuje právě tuhle bushovskou politickou rétoriku._____ Rambo tak zažil "regeneraci skrze násilí" a přestože boří pravidla sedmdesátek a osmdesátek (homosexualita mezi naolejovanými muži se zde změnila v homofóbii, protože homosexuální je pouze vedoucí záporáků, žena zde slouží jako základní zdroj konfliktů), závěrečným uzavřením jak jednoho kinematografického období, tak série dává najevo, že se konečně po letech "vrací domů". A s ním i divák. P.S. Nechápu, proč se na poslední díl série kouká nékdo, kdo neviděl předchozí díly a k akčním filmům se staví jako snob. Takoví by zasloužili vytrhnout zaživa ohryzek z krku... Viď, Silásku? P.P.S. Plakal jsem.

TAHLE ZEMĚ NENÍ PRO STARÝ je existenciální meta-žánrová podívaná vypovídající něco o predestinaci a náhodě a zároveň neakademická podívaná, která nejvíce uspokojí ty, kteří si rádi u filmu kreslí schémata a dělají poznámky._____ NCfOM (TZNpS) protíná dlouhé sekvence bez dialogů střelbou a tu zase oddalují dlouhé dialogy, hudby si všimnete leda tak až při závěrečných titulcích a dominantní jsou zde zvukové efekty. V tomhle mistrovském díle nejde vůbec o vyprávění a potěchu z něj, protože se zde pracuje s "vyprázdněnou narací" společně s tou "parametrickou" (která stejně slouži další podvratnosti), ale o rytmizování scén pomocí zvuku a promyšlených kompozic záběrů (Roger Deakins je na Oscara)._____ Tahle záměrně rozklížená westernovka je až úzkostně nedivácká: k westernu se přistupuje tak, že se nečeká mezi jednotlivými přestřelkami a akce je rázná a vyrazí dech, zápletka inspirovaná zjevně Hodným, zlým a ošklivým nenechá hlavní postavy se setkat (leda náhodou) a... "vyprávění" se soustřeďuje vždy na ty postavy, které diváka zajímají nejméně. (Nedělal jsem si natolik detailní poznámky, ale v nejnapínavějšich chvílích film přefokalizovává na postavu Tommyho Lee Jonese anebo Woodyho Harrelsona.)_____ Postavy mají ryze metonymický význam, Bardem s omezeně uživanými mimickými svaly a výrazem v obličeji může být jak Osud, tak i Smrt. Podstatné je, že tentokráte není vyprávění komplikováno a postavy nejsou troubové či přechytralí grázlové, ale dvě až enigmatické, vychytralé figury. Což je u Coenů novum. Tommy Lee Jones pak pro mě představuje typicky coenovský deziluzivní charakter, který může pouze na staré časy melancholiky vzpomínat. A ze zacházení s McGuffinem (2 miliony dolarů) by měl Hitchcock radost. _____ Famózní, geniální, dechberoucí, dokonalé. Zapomněl jsem snad na něco? Jo. Fargovec, nebo Dudeovec? Countreyovec. :-)

Vedle EDA WOODA asi nejlepši Burtonův film, který rozhodně není již stokrát před tím viděné a odzkoušené, jak mu mnozí naprosto nesmyslně vyčitají (aby obstáli před sebou, viz Cival). "Muž bez hřebenu" točil persifláže či pastiše (které jsou mi přece jenom mnohem bližší), ale nevím o tom, že by měl jeden z žanrů - muzikál (UKRADENÉ VÁNOCE, MRTVÁ NEVĚSTA) - dekonstruovat, jako to udělal ve SWEENEY TODDOVI: ĎÁBELSKÉM HOLIČI Z FLEET STREET (abych aspoň jednou uvedl kompletní název)._____ Zpěv zde není vytrhnutím z všední reality a ne všichni se roztančí a rozezpívají, postavy zpívají o svých vnitřních pochodech a plánech, když dojde k duetu, tak každá pěje o něčem jiném a celkový koncept neschopnosti či nemožnosti vymanit se z prostředí je po celou dobu filmu zachován. Depp, zbaven svých manýr a jakékoliv "šarže", zde hraje burtonovskou postavu, která se rozhodne pomstít za svá příkoří - jako kdyby Willy Wonka všechny ty spratky vážně definitivně likvidoval, Střihoruký Edward si jenom párkrát neřízl a Ichabod Crane z Ospalé díry neměl někoho, kdo by ho ochraňoval. Zatímco v předchozích spolupracích Burtona a Deppa se postavy dostávaly do nového prostředí, kterým byly okouzleny, ale ono na ně nebylo zcela připraverno, ve SWEENEYM se naopak titulní postavy vrací, aby dosáhla své kravé pomsty v depresivním filmu, ve kterém není ani místo pro sny jako útěk z reality holič z Fleet Street je stejně tragikomickou postavou jako Frankensteinovo monstrum._____ Film o nenaplněné lásce rozhodně neinklinuje k rodinným hodnotám, jako tomu tak bylo u v posledních letech vyměklého Burtona (VELKÁ RYBA, KARLÍK A TOVÁRNA NA ČOKOLÁDU, MRTVÁ NEVĚSTA), na němž mi vadilo, slovy Terryho Gilliama, "že nerozrušoval, nevyváděl z míry". Vyvádí z míry tentokrát, a to pořádně, a přestože pod úchvatnou stylizací Deppa do monstra jako z 30. let a experesionistického stylu mu jde hlavně o vyprávění přiběhu, jenž je zde asi nejucelenějši a nejpromyšlenějši, přestože by se to kvůli jeho přimočarosti nemuselo ani zdát._____ Vedle VÝCHODNÍCH PŘÍSLIBŮ pro mě zatím film roku (a to máme teprve únor!). A proč dávám přednost Cronenbergovi před Burtonem? Pochopte, ten nechá holiče podřiznout krk hned v úvodní scéně, u podivného umělce, který vypadá jako Goofy, si na to necelou hodinu musíme počkat. P.S. Když jsem si chtěl pustit oblíbené scény znovu, zjistil jsem, že bych se dostal cca. na stopáž 105 minut ze 117, což o něčem svědčí...

GONE, BABY, GONE tvoří zajímavý diptych s GOOD WILL HUNTING (patrná je seznámenost s prostředím a vyprávění o určitých komunitách, typizace postaviček podle vzhledu), jenže Ben měl zůstat za psacím strojem/počitačem a necpat se za kameru, protože to tam nezvládá._____ Nedokáže vyprávět, expozici zaplní velkým množstvím postav, které nedostatečně představí nebo uvede do děje, k dosažení emocí uživá těch nejlacinějšich a nejklišovitějších postupů (zatmívačka, opisující tlukot hrdinova srdce, jako vystřižená z traileru na hollywoodský blockbuster) a navíc nemá ani štěstí při volbě sentimentální hudby a herců. Ti hrajíi každý ve zcela jiné poloze a nemohou se rozhodnout, jestli budou skutečnými postavami (Affleck, Monaghanová), nebo žanrovými figurami (Harris, Freeman)._____ Pak je tu ten problém s morálně nejednoznačným koncem, který by měl postavit diváka před stejné morální dilema jako hlavní postavu a poslední záběr by ho měl přibít do sedaček, jenže - nezdařilo se, je mi líto. A v porovnání s knihou vyjde film ještě hůř... milostivých 50% kaširované podívané s nevyrovnanou atmosférou, která si hraje jenom na nesmlouvavou sondu a neschopnost vyprávět halí za nějaký nedotažený tvůrči koncept._____ P.S. Po druhém zhlédnutí se přikláním víc k těm dvěma hvězdičkám, za kterými si nyní stojím pevně, protože Affleck nezvládá distribuovat ve vyprávění šetrně informace a nehledě k tomu, že jsem odhadnul pointu v první čtvrthodině mi nepřijde jako schůdné, aby herec mírně po třicítce se snažil točit "morálně komplexní" filmy, které mají vyvolávat diskuzi o otázkách morálních a etických. Talent to je, herecký a řežijní ale nikoliv.

Vážně jsem nečekal, že ten nejlepší hixploitation vznikne v české kotlině za pořádné peníze a bude vypadat tak profesionálně... Na vlastní nebezpečí je okázalou variací na Deliverence, ve kterém je homosexuální znásilnění nahrazené incestním vztahem, jediná akční scéna celého filmu - bitva s buranskou bulharskou postavou - je celá snímána pod vodou, takže vidíme pouze komíhající se nohy a vodu zabarvující se krví a holky jsou tam jenom na to, aby ukázaly kozy. Tuhle otřesně napsanou podívanou. - kde postavy mají daleko i k pověstné plochosti a kde dialogy jsou tak neuvěřitelně (nechtěně?) funny a všechno je tak hrozně klišovité a schématické, jasné jak facka - nemohl nikdo myslet vážně... a pokud ano, tak to aspoň divák tak doufám myslet nebude. Mám chuť tomu šoupnout pátou hvězdičku, protože jeden z rafťáků vypadá jako Gimp, ale nakonec zůstanu na střizlivých 4* s dodatkem, že Na vlastní nebezpečí je to nejvtipnější a nejbéčkovitější, i když áčkově se tvářicí, co v české kinematografii vzniklo. Guilty pleasure, za které se nestydím... A Krobot je ďábel!