Pete

Ti, kdož divadlo milují, lásku ke květnaté, zastaralé mluvě chovají, a rádi známá moudra a citáty znovu nostalgicky si připomenou, ti, kdož přehnané emoce vrhané na plátno vyžadují, a gest teatrélně přehrávajích vynikajících herců se nezaleknou, vždyť látka mnohou příležitost pro exhibice skýtá, dále ti, kdož Branaghovu jednoduše vynalézavou, vizuálně nápaditou režii dokážou náležitě oceniti, zkrátka všichni ti, kterým není lhostejné, jak s klasikou se zachází, musejí si této velkolepé adaptace osudu kralevice dánského přinejmenším vážit. Leč zda ochotni, nebo dokonce rádi snad, budou někdy znovu po čtyři hodiny režisérskou verzi absolvovat či nikoliv, neb je to zážitek, a to si nenalhávejme, vskutku vyčepávající, toť otázka.

Originálního Oldboye už nemám úplně v živé paměti, viděl jsem ho skoro před 20 lety, nicméně si pamatuju, že měl něco do sebe, a byl také vizuálně zajímavý. Vykleštěný americký remake za mě nefunguje především proto, že estetika, ale ani významová stránka není prostě z dálného východu do západní civilizace přenositelná, a nebyl tedy dobrý nápad se o něj vůbec pokoušet. Vznikl tak docela slušný paskvil, kde jsou brutální násilné scény naprosto bizarní, a několikrát jsem se musel nahlas smát. Postavy Copleyho a Jacksona jsou pak už karikatury natolik za hranou, že to snad není ani vtipné, padouši z Bondovek mohou jen tiše závidět. Takto obnažená zápletka nakonec více vynikne jako zrůdná kravina, nemluvě o logických nesmyslech na každém kroku, to je v takových B-čkách běžné. Natočeno zručnou rukou alespoň nenudí, rychle uběhne, na odreagování od seriózních filmů celkem dobrý.

Obchodníci s bolestí jsou tak strašně průměrní, až mi to přijde na takové pěkné téma škoda. Yates to natočil sice poměrně svižně, bohužel však příliš rutinně, neoriginálně a bez nápadu (a to časté zastavování obrazu mě pak vyloženě obtěžovalo). Jediné, kvůli čemu má smysl film vidět, je skvělá Emily, jež tu plně uplatňuje svůj "zlý" pohled, ukazuje široký herecký rejstřík, a navíc se na ní dobře kouká.

Vidím to i nyní při druhém zhlédnutí po letech stejně, jako tehdy v kině - Zmizelá je téměř dokonalé řemeslo.

Tehdy v kině 2002 jsem to tak asi ani nevnímal, ale Úkryt je opravdu Hitchcockovatější, než leckterý Hitchcock.

Velmi dobrá ČT minisérie, která mě bavila. Hodnocení sráží pocit z nevyužitého potenciálu, který byl obrovský. Skvělý je už samotný námět, jež se posléze ve scénáři podařilo využít tak sotva na 50%, a v krimi linii zamrzí spousta nelogičností a klišé. Tvůrci skutečně loví na tak malém prostoru příliš mnoho zajíců najednou - stará Šumava, Sudetské křivdy, vyšetřování vražd, partnerské vztahy, a očkování proti vzteklině. Naopak nahoru to zvedá herecké obsazení.

Fincher vybrousil svou chladnou, perfekcionistickou, a tak trochu jízlivou formu k dokonalosti. A příště nebude možná potřebovat už vůbec žádný scénář.

Američani opravdu dokáží uplést z ho*na bi*ch. Tohle je například sbírka krajně nesympatických postav které nedělají prakticky celou stopáž nic zajímavého, přesto je to natočeno na úrovni s dobrými herci, takže se na to dá koukat, a dokonce má film ambici vypovídat o širším společenském fenoménu. Svých velkých vzorů tvůrci však zdaleka nedosahují. A příště můžou klidně takhle zfilmovat, jak nějaký nýmand vyhrál ve Sportce.

Sly má letos dokument na Netflixu, a tak Arnold musí mít hned 3. Pojďme tedy trochu srovnávat, jak se tito akční velikáni vypovídali: Oba měli otce násilníka, začínali ve skromných poměrech, které je vybičovaly k extrémní přemotivovanosti. U obou se vlastně řešilo jen minimum z osobního života, u Arnolda pravda trochu víc (u Slye nepadlo o partnerkách skoro ani slovo), zaměření striktně na kariéru. Zatímco však Stallone šel do toho srdíčkem (a pokud ne, tak je ještě mnohem lepší herec, než bych si byl pomyslel), vždycky se toužil etablovat pouze v Hollywoodu, a prošel si určitou sebereflexí, tak sebevědomý (až namyšlený) Schwarzenegger ze srovnání vychází jako stroj, pečlivě kalkulující další úspěch svého amerického snu na poli kulturistiky, filmu, nebo politiky. Do těchto oblastí, v nichž chtěl být nejlepší, nás pak zavádí jednotlivé díly. První tak strávíme ve fitku, což je docela osobní, a zde je jeho úspěch nezpochybnitelný. K herectví se musel ve druhém probojovávat (byť už z pozice milionáře), nicméně to je role, ve které ho máme všichni nejraději. Zatřetí Arnold jako kontroverzní politik-populista, kterého já bych tedy nevolil. Suma sumárum možná pro někoho motivující, ale příliš povrchní, v některých pasážích až neupřímné. A vůbec, to jejich neustále vzájemné poměřování je strašně dětinské, nemíním ho podporovat, a tak budu hodnotit obě zpovědi rovnocenně (stejně to nečtou).

Sly vzpomíná, a poslechl jsem si ho rád, i když to bylo možná až příliš sentimentální. Bohužel snímek nepřinesl moc nových informací. Vím, že Stallone sám není rozhodně tak blbej, jako jeho postavy, ale že je až takový "cíťa", to jsem nevěděl. Jestli je to všechno pravda, těžko říct - jedná se o subjektivní, osobní zpověď, a chybí tak tomu nějaký druhý protipohled, nebo řekněme alespoň lehká kontroverze.