Darren98

Prakticky nenacházím slova k popisu méně známé perly, která mi i mezi unikátními filmy přijde unikátní. Žánrově velmi ojedinělá atmosféra se rozprostírá v kvantu různorodě působivých scén až sekvencí, kde až super líbivé charaktery aktivně konfrontují několik maximálně necharismatických záporných postav. Úvodní jednoduchá mysteriózní zápletka jednak odpočtem pravidelně připomíná, kdy očekávat závěr, jenže zároveň nemá divák neustálé nejmenší tušení, co na konci bude. Zatímco nepředvídatelným příběhem doprovází ikonický králík, přibývají vlny podtextu a hluboké promyšlenosti vědeckofantastické stránky, aby zvlášť literárními okénky režisérského sestřihu vyplynuly divákovi napovrch při alespoň druhém zhlédnutí. Přijde mi, že každou chvílí tu kdejaká pasáž překoná celé filmy odpovídající žánrové či tématické kategorii, a finální nejefektnější zasazení písně už pouze dokazuje, že pokud nějaký snímek, pak Donnie Darko ztvárňuje pojem nadfilm.

Zatím neznám více podobné až zaměnitelné filmy, jako 38 let vzdálené adaptace knihy Roberta Blocha, kde jde obtížněji hledat rozdíly mimo herců a barevného obrazu. Hodnocení by se potom měla prakticky shodovat, a výkyvy plynout ze vzhledu postav, konkrétnějšího šmírování, přidaného walkmana a mírně prodlouženější finální potyčky.

Od prvního zhlédnutí dumám, jestli Psychu odeznívá strašidelnost časem, vyzrazením slavné závěrečné zápletky nebo jeho nahánění hrůzy akorát nejde srovnávat s nastupující generací úspěšných horrorů. Byť tato adaptace knižní předlohy jakkoli představuje unikátní thriller o jedné psychologicky zajímavé myšlence, nedisponuje děsivou stránkou, a natahováním prostých záběrů v zájmu atmosféry je navíc celkový děj natolik řídký, že pochybuji o jeho ceně za zběsile odbyté finále.

Přestože vodní odnož ságy pomalu nenáleží původní představě Zacka Snydera, jeho vize hustého Aquamana se při zhotovení udržuje skvostně. Nejdrsnější člen ligy se sice nevyhne několika skřípajícím situacím rodinného snímku, ovšem jejich smícháním do podoby velkofilmu vzniká prakticky nejlepší představitel dobrodružného žánru. Není důvod se zasloužené přízni diváků divit, když tato parádní podívaná s rekordním počtem přerušujících výbuchů úspěšně dovedla k seriózní podobě i kombinaci oranžovozeleného kostýmu s mořským koníkem.

Pokračování nového Halloweenu představuje nejkvalitnější díl série už pro zdařilý hrůzný příběh uveden hlubším tématem Bílého Koně jakožto podtextu nevysvětlitelného zla, jenže záslužněji dosahuje prvního místa prakticky největším využitím podžánru "remake". Až druhým počinem režisér Rob Zombie naprosto geniálně přetvořil první zpracování klasického horroru; prostým výtahem všech patnácti minut čistého děje z Halloweenu 2 ušetřil stopáž a zároveň nám jejich zvratovým drsnějším završením zamezil ještě ze začátku filmu tušit, kam může děj dále pokračovat (přestože jde o remake). Větším esem z rukávu se ukázal fakt, že divák zná sourozenecký vztah dřív než Laurie, se kterou nevyhnutelně směřujeme k bodu chytrého zjištění novým využitím postavy Loomise. Zároveň přibývá jednotlivých tvůrčích vychytávek jako například zpětné zobrazení napadení Annie, nebo vtipnější herecké obsazení její role bývalou Jamie Lloydovou a jejího otce podobou Charlese Lee Raye. Režisérský sestřih pouze přidává body navíc prakticky celou stopáž konče zajímavě odlišným přesto totožným závěrem, v jehož obou verzích pak titulky mrazivě doznívá působivá verze písně Love Hurts, stejně jako byla pro předlohu užita pozměněná verze také tři dekády staré písně Mr. Sandman.

Takhle realisticky dokáže vypadat psychologické zachycení čistého zla, pokud není jeho nejvýznamnější část vyplýtvána na krátkometrážní jednorázové překvapení diváka (že šlo o malého chlapce). Nejenže je celý Michael Meyers i se svou aurou o seriózní poznání více děsivý než starobylejší verze, ale finální sekvence jednoduchého stíhání oběti vrahem je obměněná navýsost výborně a nejlépe z původního Předvečeru, jelikož ze závěrečného střetu nejhlavnějších postav (včetně zaskočujícího nejasného zakončení) bylo znovuvytvořeno několikero skutečně strašidelných minut i na soudobé poměry.

Brilantní závěr hexalogie, jestli-že vám u horrorové série jde o rozvinuté odhalení počátečního mystéria. Zápletku ikonického incidentu v domě Meyersových původně zobrazilo absolutní neznámo okolo i zevnitř Michaelova činění, odkud byly postupným napojováním novými díly jak rozlušťovány vrahovy motivy tak zároveň úměrně přibývalo údivu z jeho nadlidské až legendární nezdolnosti. Paul Rudd přišel na rovinu šestého dílu zodpovědět zbylé nedořešenosti bez nutnosti přehánění i bez ohledu na působící efekt prvotního tajemného přístupu.

Jakoby tento ze starších bratrů mezi rozřezávačskými horrory vznikl přesně v takové době, aby zpola přelomově zářil pečlivě napínajícím dějem o nápaditém zlu a překvapivě působivou hudbou, zatímco druhou půli vyplnil starší nezáživně natahovanou kamerou zabírající občasné mezery příběhu s úsměvně absurdním mizením bubáka. Předvečer svátku Všech svatých jakožto klasické filmové vyvražďování trpí faktem, že strašidelnost každého zabíjení zde jde brát stěží vážně, ovšem veškeré zásluhy děsivé myšlenky čistého zla za lidskýma očima patří právem tomuto prvnímu Halloweenu.

Vyčnívající sáze neschází vyčnívající finále namísto klasických rozhodujících soubojů nebo epických rozhodnutí; závěrečné sekvence parádně dopracovaly úhlavní nebezpečí, které představuje větší odkaz než pouhá materiálně omezená antagonistická postava. Přestože mi prostřední adrenalinové sekvence úsměvně připomínají útoky grimů videoherní série Resistance, výraznější dojem trvale činí poslední rozhovor Katniss s perlícím Snowovým charakterem.

Síla Vzdoru není poklesem kvality po posledním ději v aréně, jenže ve dvou polovičních dávkách představuje spíše mírně nataženou menší zábavu. Nicméně první část skvělého závěru trilogie přináší nejedno příjemné překvapení včele se zlatým hřebem jménem Hanging Tree. Samozřejmě odezněly konkrétní hry, jejichž absenci snaživě vynahrazuje část dva, takže ve třetím filmu obrovsky převládá reklamní charakter nad herním, třebaže propracovaný a dynamicky přivádějící spád.