Nathalie

Když muž postrádá nadhled, nepomůže mu ani to, že umí létat.

Vědění je moc. Příběh jedné myšlenky na pozadí několika konfliktů: střet internetových pionýrů a tradičních umírajících médií, práva na informace a práva na soukromí, australského podivínského samorosta a rakouského idealistického hackera. Film trochu jako Wikileaks: kopa informací a balastu na jednom místě, ale vybírat, třídit a analyzovat je musíte po vzoru Popelky sami, nikdo vám v tom nepomůže. Ani brilantní duo Cumberbatch-Bruhl.

Jeden z těch pekelných filmů, kdy se stydíte i za ta dvě uchechnutí, co z Vás omylem vyšla.

V dnešním světě neexistuje nový začátek. Každé dítě s mobilním telefonem si může na internetu najít, co jsi udělal. Vše, co děláme, je sbíráno a kvantifikováno. Nic nezmizí. (Kočičí žena)

Měří se lidská důstojnost na počet kabelek od Vuittona? Je ekonomická krize spouštěčem lidské tragédie, nebo její katarzí? Co je to morální hazard? Je láska smyslem, nebo účelem? Jak se žije bez fasády někomu, kdo vlastně nic než fasádu nemá? Když jsem sledovala poslední záběr na Cate Blanchett, napadlo mě, že takhle asi vypadá převrácená pohádka o Popelce. S antidepresivy, rozporuplným Friskem a zeitgeistem krize. Woody-člověk je možná v depresi, ale Woodymu-filmaři to pomohlo.

One Queen (Helen) to rule them all.

70% Lehce guilty, těžce pleasure. Lehkonohé, svižné, zábavné a nesmyslné. Robinhoodovské postavy bojují proti všem možným zákonům: práva, fyziky i logiky. Jakmile se v tom začnete vrtat, objeví se díra za dírou. Paradoxně to nevadí: Podfukáři trpí podobným syndromem jako Dannyho partáci 2: film si hraje nejen s postavami na kočku a na myš, ale i s divákem, který pro stromy nevidí les a na konci je bud otráven, nebo pobaven. Jako by to celé byla jen metafora kouzelnického triku. Jinými slovy: podfuku. Nebo iluze. To je na Vás.

"Living the Dream, One Heist at a Time... "

Občas se to stane, vlastně jednou za devět let... přijde chvíle, kdy zapomenete, že se díváte na film. Ale kdyby byl můj život filmový scénář, psal by ho Richard Linklater. Jak dalekou cestu jsme ušli od cizinců ve vlaku do Vídně. A jako by to bylo včera. Stalo se Vám někdy, že by Vám jedno letmé náhodné setkání převrátilo život? Více v recenzi na FS. P. S. Možná jsme tohle varování potřebovali, tohle je totiž něco, co hrozí všem osudovým setkáním a spřízněným duším.

J.J. Abrams je mimozemštan, kterého nám sem poslali z budoucnosti, aby smrtelníkům ukázal, jak vyrobit dokonalý blockbuster. Při té příležitosti mu vpravili do žil hravost a dětskou duši Stevena Spielberga a smysl pro destruktivní spektákl Michaela Baye, ale ponechali mu dost osobitosti, aby přidal něco svého. Možná proto je každá drobná postava propracovaná k dokonalosti, proto mezi lehkovážnými hláškami problikávají odkazy na americkou zahraniční politiku, střet civilizací a problém terorismu ve světě, kdy nepřítel může udeřit kdekoli. Snad proto je špičkování mezi inertním Vulkáncem Spockem a horkokrevným kapitánem Kirkem zábavné i symbolické, i když všichni víme, že rozum a chtíč nemohou být v opozici natrvalo... Celý startrekovský systém zvratů a charakterů dává přesný smysl a přináší spoustu humoru a vizuálních parádiček. To něco navíc je brilantní Benedict Cumberbatch v roli Johna Harrisona, záporák bondovského kalibru. Jeho postava nabízí několik interpretací a celou Federaci a její snažení relativizuje, protože ačkoli je "pro většinu lidí zabiják, pro někoho může být bojovníkem za svobodu". Cesta vesmírem pro Abramse nekončí. Hvězdné toulky zanedlouho nahradí Hvězdné války. A já se nemůžu dočkat: když mne Abrams ve dvou dílech konvertoval ke klanu trekkies, je pravděpodobné, že v dalším sčítání lidu uvedu jako vyznání víru v řád rytíře Jedi. 90%