Alvin

Kolik z TOP kapel si dneska ještě troufne na koncert bez doprovodných muzikantů a předtočených samplů? Na RHCP se mi tahle přímočará jednoduchost a syrovost líbí.

Až moc smířlivý dokument. Mohlo tam být daleko víc přímých otázek. I Oprah dokázala na úvodu interview vymáčknout z Lance větší doznání (pravda asi to tak měli domluvené) než celý tenhle dokument. Je znát, že natáčení začalo ještě v době kdy sice existovali jisté pochybnosti, ale značka Armstrong byla pořád ještě nedotknutelná.

Taky jsem mu to žral celých těch sedm let. Takový charismatický chlapík, překonal rakovinu, jezdí na kole prostě proto, že ho to baví, že chce vyhrávat (kdo by nechtěl?) a nikdy neměl pozitivní test, že? Dneska už víme, že to byl vskutku sofistikovaný Program a tenhle film se moc povedl. Od prvních záběrů to má drajv, závodní atmosféru, herci jsou přesvědčiví výrazem i typem, že by z nich z fleku postavil tým i Oleg Tinkov a ještě by byl rád, že všichni zobou a nemají s tím žádné větší morální dilema. Oceňuji, že tu nejsou žádné smyšlené vedlejší příběhy a film je tak docela věrnou rekonstrukcí, je tu vlastně všechno podstatné, co se už objevilo v různých dokumentech a na Internetu. Jak prohlásil Lance, ten příběh byl až příliš dokonalý na to, aby mohl být pravdivý. Já bych dodal, že ten skutečný příběh je zase dokonalým námětem na zfilmování, které se Frearsovi povedlo.

Tu knížku jsem nikdy nevzal do ruky, tak jsem dal šanci aspoň filmu. A nic. Přerostlí kytovci mě prostě nijak neuchvátili. Ale vymyslel jsem nový song na melodii žluté ponorky. Začíná to asi takhle.... In the hárt ....of the sííí ... mí and máj girl... fell aslíííp.

Po francouzském divnofilmu jsem si dal ještě jeden maďarský. Tento vyloženě balancuje na hranici mezi genialitou a blbostí. Je to velmi barevné a maďarština je libozvučná. Toni Tani je bestiální a přiznávám, že při některých jeho vypalovačkách mi taky cukaly střevíce. Líza je všechno jen ne krásná, ale co už, do divného filmu patří divná holka. Repertoár nápadníků obsahuje taky bizarní kousky a oceňuji svižnost s jakou se s nimi scénárista potažmo režisér vypořádali. No zkrátka takhle nějak si představuji ideální romantický film na první rande s tajemnou dívkou, v jehož závěru se k ní nakloníte, ucítíte její parfém, ona v očekávání polibku přivře oči a za zvuku závěrečných titulků vám zčistajasna vybuchne hlava.

Tohle bylo smutné pokoukání a nevydržel jsem ani do konce. Snad kdyby to prostříhali, tak by se to dalo... ale museli by stříhat fakt hodně. Holt všichni stárneme.

Už k tomu vydalo odborný posudek kulturní oddělení Vatikánu? U mě teda celkem dobrý, hlavně pan B. se dočkal konečně přesvědčivého ztvárnění. Ta deadline SMS je další milý a originální nápad i když celkem rychle vyprchá. Od hledání apoštolů už to nějak zadrhávalo a závěr je taková francouzská klasika, rozvařené do měkka a polosladka, aby to zbaštila většina publika.

Film v podobném duchu jako Into the wild, ale bez zbytečné dramatizace a scénáristických odboček, o to víc autentičtější. Někdy bych si to rád zopakoval na velkém plátně. Za vybroušený vizuál, laskavou Miu, ukecaného dědu Eddieho a dvouhodinové vytržení z šedivé civilizace do rudé divočiny, je to dnes za rovných pět velbloudů.

Čekal jsem gangsterku plnou násilí a nakonec to byl docela krotký příběh o tom jak si jeden šikovnej nigga zařídil výnosný byznys s hladkou moukou pro celou svojí početnou nigga family, přičemž jediným průkopnickým trikem byl nákup suroviny rovnou od výrobce. První hodinka a půl je ovšem natočená krásně a vypadá to, že se schyluje k temnému "no good choices" finále. Jenže se toho chopil občasný kýčař Ridley Scott a do příběhu dosadil ještě Mirka Dušína, který se rozhodne očistit NYPD od všech úplatných kurev typu Truppo. Škoda toho romantického finále, jinak bych tu pátou možná i dal.

U Bondovek je spoleh, že se vždycky najde dost peněz, aby to vypadalo velkolepě. Jenže v dřívějších dobách byl ten rozdíl oproti ostatní akční produkci asi výraznější, protože dneska už umí s vrtulníkem deset minut kroužit nad Mexico City kdejakej Jason Bourne. Dřívější Bondové taky byly o poznání vtipnější. Tentokrát tam byly snad dva možná tři momenty, kde jsem se zasmál. Q byl dobrej, M ucházející, C slabým odvarem Moriartyho. 007 a bond woman jako obvykle odsouzeni do role "nebezpečně nudní" a "určeni k romantickému vzplanutí". Den po shlédnutí bych asi ani nezrekonstruoval ani celý příběh, protože to bylo takové chaotické poskakování z místa na místo, prostě aby to dobře vypadalo a furt se něco dělo. Minule se ještě dala pochválit titulní skladba, ale ta současná může směle zamířit na výběr Romantic Hits Vol.24.