asentra

Moc pěkná limonáda.

Moje první setkání s Bergmanem a hned tohle. Bylo to děsivé, naléhavé, zneklidňující a...šílené. Chtěla bych dodat ještě něco, ale tak nějak už nevim co. Prostě ztělesněná ponurost.

Musim přiznat, že sem překvapená. Čekla jsem něco naprosto plytkýho s hodně třpytkami, kroutícími se divami a s líbivými melodiemi. Byla to sice pohádka, ale měla i nějakou tu pointu a kromě toho, hudba byla fantastická.

Wow...

Příjemná a vtipná oddychovka.

Kdybych řekla, že jsem to pobrala, tak bych kecala. Celou dobu jsem uvažovala, o čem to vlastně je. O hledání sebe sama? Možná. Nicméně se nabízí docela dobrá otázka, zda hlavní hrdina byl cvok nebo ne. Byl to vzdělaný mladý muž, kterému přeskočilo? Naivní snílek, rebel, nebo zkrátka člověk, který viděl něco, co ostatním unikalo? Osobně bych byla pro tu poslední možnost, ale je nejspíš na každém, co si z toho vybere. Možná, že si vzal moc velké sousto, možná, že mezitím zcvokatěl, možná, že si jenom chtěl najít ten svůj smysl života. Přestože má tenhle film přes dvě a půl hodiny, nemůžu říct, že bych se nudila. Moc se mi líbila kamera i hudba, jen hlavního hrdinu bych občas lehce přiškrtila. Hmm, celou dobu jsem vlastně uvažovala, kolik hvězdiček dám a i přesto, že sem to moc nepochopila, jistá fascinace proběhla. Takže tentokrát za čtyři.

O nějakym ději se tady fakt mluvit nedá, je to v zásadě strašná sračka, ale kouká se na to docela dobře. Hip hop sice nemusim, ale v kombinaci se street dancem se to posouvá do vyšší kategorie.

Úroveň tohohle filmu zachraňuje výlučně Johnny, bohužel jen na průměr. Ale s těma topinkama to vyzkoušim.

Tak nějak jsem si nemohla vybrat, co je tohle za žánr. Na drama to bylo málo dramatický, na komedii málo vtipný. Dohromady mi to nějak neštimovalo. Námět taky nic moc a poměrně nudné zpracování.

Bravo! Komu se podaří mě přimět se koukat na dvouhodinový dokument bez toho abych se aspoň chvíli nudila, zaslouží obrovské uznání. Laskavý pohled na člověka, kterému je často vytýkána jeho naivita a idealismus, mě donutil vydolovat tu trochu optimismu, co ve mě ještě zbyla a kino jsem opouštěla s lehkým záchvěvem vlastenectví. Mít ten film čtyři hodiny, tak je tam klidně strávim a nakonci se zeptám proč už je konec.