Snorlax

Film vyvolávající nutkavou potřebu zapálit si, mno, doufám, že to nebylo cílem tvůrců.

Jednoduše, bez zbytečného sentimentu zpracované celkem okoukané téma bratra autisty. Nic moc nového tento snímek nepřináší, snad jen to, že konečně není hlavní hrdina ochoten za svého postiženého bratra kdykoliv a kdekoliv položit život, neboť jej miluje až za hrob. Thomas je normální a s postižením svého bratra se složitě vypořádává. Tenhle prvek je hodně osvěžující.

Snímek se zbytečně nenimrá v nějakých politických konotacích, jen ukazuje dva kluky, kteří se mají stát sebevražednými atentátníky. Nakonec se z toho vyklubal poměrně hodně zdařilý thriller.

Hodně zvláštní melodrama v neproniknutelně mrazivé atmosféře mě sice naštvalo již úvodními titulky, kdy z tupého rozmaru proházelo N za I v azbuce. Ale pak si dovolilo na mě svým chladem natolik zapůsobit, že mi nedovolilo jej odvrhnout. Takže jsem viděla jeden z nejzvláštnějších filmů o odpuštění, jehož vrcholem je Žid shánějící oblečení pro Němce, aby si také mohli zatancovat.

Když já ty německy chladné pohádky nemám ráda. I když jsou takhle dobře udělané.

I když Francouzi kostýmní dramata umí a detektivky jim jdou také velmi dobře od ruky, zde se mistr tesař poněkud utnul. Atmosféra ponuré Paříže je parádní, té nelze nic vyčíst, ale děj je přehnaně komplikovaný, na zaplácnutí scenaristické impotence skýtá příliš mnoho odboček, které vůbec neslouží k posunutí příběhu vpřed. Ve výsledku je z toho nudná podívaná s plejádou nezajímavých postav.

Příběh stárnoucího seladona, který se zamiloval do mladé dívky, není ničím originální. Tento námět mnohem lépe zpracoval Brisseau o jedenáct let později ve filmu Noce blanche. Navíc konec sedmdesátých let byla právě ta doba, kdy Morriconemu došly nápady a začal se opakovat. Film bude určitě zajímavý pro ty, kteří se rádi dlouhodobě dívají na nahé ženské tělo.

Kurosawa se možná trošinku namyšleně sám postavil do role mluvčího japonského národa a z této pozice nabídl Američanům ruku k smíru. Během podávání ruky se chvílemi dopouštěl mírných náznaků sentimentu, ale to se dá přičíst tomu, že Američané sentiment milují a bez něj by možná tu napřaženou ruku špatně vyhodnotili. Kurosawa hrál na city a v mém případě se mu podařilo si přehrát rapsodii celou, neboť jsem u filmu brečela jako stará helmbrechtnice.

Tak jsem si myslela, že nejdivnější na celém filmu bude příjmení autorky a režisérky v jedné osobě. Omyl. Nejdivnější je to, že se do něčeho tak povrchního, hloupého, neoriginálního a zbytečného nechala zlanařit dvojice Abrhám + Šafránková. Možná bych dala jednu hvězdičku z milosti, ale prznění českých Vánoc všudypřítomnými anglicky zpívanými popěvky mi působí tak velkou nauzeu, že odhazuji záblesky laskavosti a krutě poprávu odsunuji tento nanicovatý snímek do zapomnění.

Výborně vykreslené charaktery hlavních postav ve filmu, který je studený jak psí šňupák a tříští se na pominutelné okamžiky. Přitom momenty, kdy je zmiňována válka nebo politika, jsou velmi silné. Jen po zbytek filmu absentuje příběh, takže vlastně není na co koukat.