Adman

85% Tento film je mi velice blízký. Ne však proto že by mi byly drogy tak známé, ale hodně ovlivňují drogy jako takové právě mé hodně blízké. Zde jsem musel zamáčknout slzu. Film je zasazen do 60. a 70. let dvacátého století, kde se dostáváme k dívce jménem Edie Sedgwick, která je nesmírně krásná, milá a šarmantní. Všimne si jí osudová osoba v jejím životě, Andy Warhol, který ji naláká na život v záři reflektorů, co se jí velmi zamlouvá. Je z lepší rodiny, o sedmi sourozencích. Dva z nich tragicky zemřeli (nic ohledně drog). Osud této dívky se zahnul bohužel směrem vedoucím rychle a strmě ke dnu. Film je dost poučný a nenechá člověka jen tak zanechat mozek bez přemýšlení. Doporučuji ho všem lidem před tím než zkusí nějakou tvrdou drogu. Je to ponekud smutnější téme života.

Ano, a máme tady další díl. Ti všímavější z vás jistě zaznamenali, že u předchozích filmů o kouzelníku Harry Potterovi se hodnocení od tohoto moc nemění. Můžu se považovat za fandu nebo ne, ale za plný počet hvězdiček by se tady rozhodně nikdo neměl sebeméně stydět. Od svých předchůdců se nám film zase o veliký kus žánru mění. Z pohádky a dobrodružného rodinného fantasy se nám z toho klube čím dál tím více drama. Že je J. K. Rowling nejenom dobrá spisovatelka už víme. Že na pokraji geniality vyytvořila naprosto celistvý vlastní svět (jako zvučná jména před ní, např: George Lucas, J. R. R. Tolken atd.), ve kterém všechno dokonale funguje, vše má své opodstatnění a vše nám tím pádem připadá naprosto normální, už také víme. Ale že se podaří tak dlouhou příběhovou linii, zasazenou do sedmi knižních dílů zfilmovat různými režiséry tak brilantně, to jsem obravdu nečekal. Známé tváře už nám dospěly. Z Harryho a Rona jsou muži a z Hermiony je konečně slečna. Duddley se taky vybarvil v hezkého týpka - chuligána a Neville Longbottom už není takový posera jako dřív. Objevuje se nám tu nová hlavní postava v podobě Dolores Umbridgeové (Imeldy Staunton). Tato vyslankyně z ministerstva kouzel, přišla do kouzelnické školy v Bradavicích zjednat "pořádek". Nesmyslné příkazy a její arogance si vynucuje všeobecnou nenávist k ní. Ministerstvo, které se v čele s Korneliem Popletalem snaží ze strachu utulat příchod pána zla (Voldemorta - Ten-jehož-jméno-nemíme-vyslovit :)) poté dost doplácí na svou tvrdohlavost a bezstarostnost v řešení věci. Harry Potter a jeho přátelé se tedy rozhodli bojovat proti zlu sami, a tak Harry na návrh Rona a Hermiony začne sám učit obranu proti černé magii v praxi dobrovolné uchazeče. S názvem "Brumbálova armáda" se tak pod vedením toho nejzkušenějšího mezi nimi zdokonalují a připravují čelit nebezpečím tam venku. Od filmu jsem popravdě čekal něco jiného. Po předchozích dílech trochu více akce a vysvětlení. Tady už začíná být přečtená kniha před filmem témež nutností aby člověk tušil která bije. Naštěstí je ale hlavní děj natolik vypíchnut, že i ti méně znalí se v příběhu neztratí. Že se nám do filmu z kížky toho moc nevejde jsme si jistě zvykli, a tak nás nevytrhne, že tady ze 700 stránek máme ve filmu asi tak 300. Spousty skvělých kamer jako jsou průlety z novinových fotek do reality a zpět, nebo neustálé prjíždění skel nás jenom více usadí a otevře ústa. Tento film už je jednoznačně pro dospělé, děti můžou dělat jen doprovod, nejsou však cílem.

Bohužel. Viděl jsem spousty a spousty silnějších a lepších filmů. Je to moc ukecané a když nemáte zrovna náladu přemýšlet tak vás to unudí. Tři hvězdičky je taky dobrý film. Občas mě štve a nerad dávám filmu s dobrým hodnocení tak špatné, protože tuším že jsem ho asi trošku nepobral z mé strany. Že v něm je něco, na co jsem prostě nepřišel. Děj je ovšem vynikající. Myslím si že filmu chybí malinko více akčnosti. Na můj vkus je to suché. Inu každý si každopádně musí udělat obrázek svůj, svůj vlastní pohled na film a ne nikdo jiný. Přeju příjemnou zábavu.

Ale ano. Funguje to. U mě je to na hranici mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, ale nakonec mě film svou jednoduchostí také dokázal příjemně pobavit. Brad zase bavil, svoje ksichty, George svým pohledem a hláškami a podařilo se jim zachránit ze dna svého dobrého přítele potopením jistého nově otevíraného casina v Las Vegas. Architektonicky zajímavě řešená budova, zabezpečená horem dolem výpočetní technikou se nakonec přeci neubránila profesionálnímu týmu tentokrát třinácti slušných zlodějů. Jak výdělečná to činnost. Veškeré zmíněné sumy jsou sakra hodně mastné. Myslím že pokračovat už tato série opravdu nebude. Jak říká přísloví, třikrát a dost.

Achjo. Je půlnoc. Promítám na čerňáku ve village cinemas a řekl jsem si teda že se na to -B-éčko půjdu podívat, protože všechno ostatní už jsem viděl (a taky se to nabízelo, protože jsem to pustil jako jeden z posledních filmů, tak už se tady toho pak nemusí moc dělat). Čtyři hvězdičky si to získává asi jen proto, že mě docela dost vzaly ony ohraný moudra, typu jako že: "vždycky máš možnost volby" .. a nebo když se teď pokoušim o jednu slečnu třeba: "je tak krásný někoho mít". Samozřejmě nejen to, ale určitě je to super oddychovka s krásnou (ikdyž přemake-upoovanou Jessicou Albou, nahou na chodníku :o)). Po 16hodinách v promítací kabině jsem toho měl docela dost, ale musím říct že mě film opravdu příjemně překvapil. Řekl jsem si - bav mě, filme. A ono se mu to vskutku povedlo. Třeba ještě někdy půjdu okolo a hodnocení s odstupem času trochu snížím, buď jak buď, dobrou noc.

Působivé, ohromující. K hudbě mám dost blízko, hodně se jí od mala věnuju a studuju ji, tak jako filmů už jsem taky pár nakoukal a škol s tímto zaměřením navštívil, takže jsem se na film těšil jak malé dítě na kolotoč. Každopádně tohle veledílo je svou originalitou a uměleckou ztvárněností snad nezařaditelné. Jjde o vysoce umělecké audiovizuální dílo, které jistě předčí veškeré divákovy předtuchy. Ano, prakticky jde ve skutečnosti o jeden veliký videoklip na stejnojmenného alba. Pink Floyd je hudební legenda. Pink Floyd: The Wall je filmová legenda. Myslím že tyhle fakty nezmění ani to, že někteří lidé bohužel nemají cítění pro takové umění. Už teď se těším až si najdu tu nejvhodnější chvíli, opravdu zvláštní chvíli, kterou vyplním skvělým zážitkem v podání tohoto filmu.

Městečko s vlastním světem, které ovládá skupinka šílených a fanatických bláznů ke svému nejlepšímu leč jen imaginárnímu obrazu. Sami v sobě jsou přesvědčeni, že právě jejich město je to nejbezpečnější a nejklidnější místo v celé zemi.. ovšem pravda je někde zcela jinde. Co se to tady sakra vlastně děje se pokouší vypátrat policejní premiant a v celé kriminalistické branži nejvíce zběhlý agent Nicholas Angel. Místy už by divák házel flintu do žita a propadal zoufalství, ale to neznáte zarytého policistu Angela připraveného proti zočinu bojovat do poslední kapky potu. Simon Pegg, pro mě ještě ne tolik okoukaný herec svou roli zahrál skutečně na výbornou. Typický anglán se nakonec jako správný hrdina pořádně nasere, a všem ostatním, kterým je všechno jedno a vy si trháte vlasy že to ani možné není, konečně natrhne prdel tak, jak jsme si všichni přáli. Závěrečná akční přestřelka mi přijde místy spíš až moc parodická, ale vše v mezích, takže žádné přehnané koniny. Happy end mě skutečně potěšil a tak nebudu váhat a při příští příležitosti se na film s radostí kouknu znovu.

Quentine, Quentine, co si nám to zase předhodil. Je o tobě moc dobře známo, že máš dost osobitý a nezaměnitelný styl, ale že se vybodneš i na některé základní pravidla filmu? Hm, ono to ale funguje i tak. Nejenom že je film plný zvratů, které nikdo nemůže očekávat, ale příběh se vždycky vydá směrem, kterým to nejméně očekáváme. Koneckonců, linie je přímočará, ale zároveň je klikatá jak serpentiny. Nezřídka se stane že, je jen a jen na nás domyslet si konec těch ostatních. Vypadá to nakonec jednoduše. Inu vyberte si sami. Chvilku mi trvalo než jsem se dostal do Tarantinovského předialogovaného přostředí scén. Chvílemi to vypadá, že se celý film bude jenom sedět a mluvit a mluvit. Pak ovšem přijdou ony nečekané zvraty a už se člověk jen tiše boří do sedačky. _Co zde ovšem považuji za genialitu, je snad desetiminutový záběr bez jediného střihu. Čtyři postavy v kavárně diskutují, jí u toho a kamera se okolo nich jen nenásilně otáčí. Prostředí je díky tomu tak dokonale autentické že mi padala čelist na zem._ Po desátém zvratu se taky dostane na akční honičku v autech, tak jak to máme někteří z nás rádi. Po takové době dialogů je člověk donucen si trošku poposednout. Občas nechápu přoc neudělali tohle a proč támhleto, ale nad tím se u Quentina nepřemýšlí, stejně jako nad tím nepřemýšlí on. Prostě to tak je a basta. Inu, nakonec proč ne? Ale čemu jsem málem neuvěřil, byla poslední scéna filmu: Tu musíte vidět!

Škoda. Kapesníčky připraveny, ale zase marně. Při zpětné rekapitulaci filmu, je naprosto vybízející udělat nejednu velice dojemnou scénu. Ovšem jestli se Chris Noonan bál to tolik dramatizovat, aby ona dojemná pasáž nevyzněla pro suchary spíš trapně, nebo to nechtěl tolik sladit, nevím. Celkový zážitek z příběhu bez slz je prostě a doslova suchý. Na druhou stranu co se týče technické stránky filmu, tak tam snad není co vytknout. Geniální kamera. U kompozic, pohybů, přeostřování a jeřábování kamery jsem opravdu chrochtal. Nádherně vykreslená anglická krajina, malebné detaily zbohatlíků u večeře, nebo detaily kreslení vodovými barvami na papír. Oživení maleb animací je také příjemné. Ale když se to vezme celkově, tak mi takovéhle malebné a slaďoučké drama prostě nesedlo.

Francie, Olivere Dahane, bravo. Film Edith Piaf vypráví životní příběh světoznámé francouzké zpěvačky s originální a nezaměnitelnou barvou hlasu. Příběh se časově i lokačně velice divoce přelívá. Ale s průměrnou pozorností vám jistě nic neujde. Někomu by film přišel nadmíru dlouhý - určitě by se dal o nějakých pár desítek minut ořezat, ale mě to nevadilo. Z kina jsem si odnesl opravdu hluboký zážitek (po dlouhé době byl potřeba kapesník). Nenásilné a příjemné podávání příběhu nijak veselého by měl padnout do oka širokému spektru obecenstva.