InfernaL

Famózní, působivé, dokonale sestříhané. Ayrton Senna byl ve své době hrdinou pro všechny Brazilce a po shlédnutí tohoto dokumentu bude hrdinou i pro všechny, kdo mají srdce na správném místě. Bez ohledu na to, jakému jezdci fandí/fandili.

Působivé psychologické drama, které však z tématu nevytěžilo úplné maximum. Dlouho chodí okolo horké kaše a samotná akce je pak až příliš krátká ("jen" rozbité okno, pes a incident v obchoďáku). Podle komentářů a hodnocení jsem čekal, že mě z filmu bude doslova mrazit - nakonec se však to mrazení dostavilo jen v omezené míře a jen na krátkou chvíli.

Něco tomu chybí. Film si v první polovině buduje slušnou atmosféru, v divákovi vyvolává pocit napětí, člověk čeká na to, co přijde...a ono nepřijde nic. Vůbec nic. Jakoby ani sám scénárista nevěděl co si se slušně rozjetým příběhem počít - a tak jej zabil tím nejklišovitějším možným způsobem. Velká škoda. Kdyby napětí gradovalo a vyústilo v nějaký kulervoucí konec. je to špičkové sci-fi. Takto se budete při závěrečných titulcích cítit jaksi okradení. Naprosto právem.

Scénář je mizerně jednoduchý, herecké výkony jen slabě průměrné, anakondy coby hlavní aktéři naházející hrůzu kvůli špatnému zpracování takřka směšné. Na druhou stranu si film po celou svou stopáž buduje docela slušnou atmosféru, jejíž dojem trošku sráží jen až to úsměvné vyrcholení. Za okolní prostředí nevyzpytatelného pralesa taky palec nahoru. Celkově vzato lehce podprůměný snímek.

Velice smutný důkaz toho, jak sobecky a arogantně je schopna dnešní mládež prosazovat svoje (bohužel mnohdy omezené) názory. Rádoby vtipy použité v klipu jsou nemístné, trapné až ubohé, celý "příběh" pak obsahuje několik faktických chyb a tvrzení a co víc, celý je postaven na jakési zvrhlé myšlence, že volič levice = starý člověk = zlo této společnosti. Celé to považuji za opravdu hodně stupidní úlet, který byl doufám jen ojedinělou událostí a podobné sračky se už nikdy nedočkáme.

Kde na to v té Americe chodí? Královna ročníku je další ze série přiblblých a naivních komedií, u které scénář odhadnete po prvních deseti minutách filmu a poté už se jen nudíte a zoufale čekáte, zda přijde nějaké zlepšení. Toho se však vyjma několika relativně vtipných scén opakovaně založených na stejném principu bohužel nedočkáte. Sara Paxton v roli hloupé blondýnky zcela nechutně přehrává, ostatní herecké výkony nelze označit lépe než průměrné. Pokud si na večer přejete zažít hodinu a půl zcela laciného a jednoduchého humoru, pak se na to podívejte, v opačném případě bude potřeba sáhnout někam jinam.

Kurs sebeovládání se opírá pouze o skvělou hereckou dvojici Nicholson - Sandler. Scénář je alespoň dle mého názoru docela lehce předvídatelný, vtipných situací je zde poskrovnu, rádoby vtipy se mnohdy stávají spíše trapasy a závěrečná stadiónová sladká scéna byla opravdu hrozná. Tři hvězdičky snad jen za herce v hlavních rolích (zejména Nicholson hraje opravdu skvěle) a několik málo vtipných situací. Každopádně jsem čekal mnohem více.

Jen nadprůměrnou hru vyzvedává do závratných výšin pan Ladislav Smoljak a to jak výbornou přednáškou v úvodním semináři, tak i dokonalým ztvárněním sklerotického Hájka. Rozhodně jedna z nejlepších her, jakou jsem zatím od JC viděl... "Teda chlapi, řeknu vám, já sem měl co držet před tou slečnou, jakej my tady máme élent, dyť se podívejte okolo sebe - vozejky, motyky, ruksaky, košíky, železa, kdo to sem natahal ty krámy všechny? Motyčka, na co máš ten starej pytel?"

Jak už tu bylo několikrát naznačeno, film může zdánlivě připomínat Forresta Gumpa. A to je možná jeho největší slabina. Zatímco u Zemeckisova díla jsem co chvíli plakal a co chvíli se zase smál, emocionální dopad u Big Fish na mou osobu je mizivý. Ano, určitě je to krásný film a ano, jistě se na něj moc hezky kouká, ale vše je to jen takové plytké a mně osobně příliš vzdálené.

Nejsem poznamenán knižní předlohou pana Orwella, takže do filmu jsem šel se sladkou nevědomostí, čehože se to vůbec dočkám. Mno, možná dobře, že jsem to nevěděl. Snímek je neskutečným způsobem depresívní a velice tvrdě vystihuje totalitní režim v tehdejším Londýně. Každý záběr je jakýsi šedivý, z každého záběru je cítit strach a nejistota. Tohle vše se nám před očima odehrává více než první polovinu filmu. V druhé části se tato nejistota zhmotní v opravdové peklo a my sledujeme děsivé mučení hlavního hrdiny Winstona, který mi byl mimochodem silně nesympatický (skutečně nechápu, jak může mít někdo nasazen stále stejný odporný výraz ve tváři jak v práci, tak třeba při sexu), takže sem mu to i tak trošku přál. K závěrečné metodě mučení s hladovými krysami se snad nedá nic napsat, to se musí vidět.