InfernaL

Kvalita jednotlivých dílů sice výrazně kolísá od dobrých, přes ty průměrné až k vyloženě slabým, avšak ze všech koutů čiší pohoda a dobrá nálada. A právě to je důvodem k tomu, proč tu necelou půlhodinku denně rádi obětujeme.

Kolektivní nadšení, které tu vládne až tak úplně nesdílím, prostě mi to nedá a pořád Heroes srovnávám se svými oblíbenými seriály Lost a Prison Break, ačkoliv je tématicky někde jinde. Co bych mu oproti zmíněným titulům vytknul je pomalý rozjezd. Hrdinové se nám představují pomalu a vláčně, než se do celého děje dostanete a vžijete, trvá to docela dlouho. Jakmile se vám to však povede, dostanete se do velice zajímavého světa, který určitě nenudí. Na druhou stranu to ale není svět, ve kterém by jste hltali jeden díl za druhým...

Přiznám se, že kdybych před shlédnutím filmu nečetl knižní předlohu S. Kinga, asi bych ho úplně na 100% nepochopil. Převést jednu z nejlepších knih S. Kinga na filmové plátno je totiž úkol nesmírně těžký. Je to o tom převést několik set stránek do detailu propracovaného psychologického příběhu do dvou hodin filmu. Ve zdejších komentářích někdo uvádí, že film je příliš dlouhý - právě naopak! Dle mě je to moc krátké a klidně bych uvítal i hodinku navíc, kdyby se do filmu podařilo vměstnat několik dalších věcí, které fantastický příběh ještě více dokreslují a také trošku více vysvětlit výjimečnou schopnost "osvícení" malého Dannyho a černého kuchaře. Tak či tak, těžkého úkolu se chopil mistr ve svém oboru - S. Kubrick. A nutno podotknout, že to vzal za správný konec. Sledování filmu ve mně vzbuzovalo stejně děsivé pocity jako čtení knihy. Výborný výkon podává J. Nicholson a Danny Lloyd, o něco horší je pak Shelley Duvall (osobně bych zvolil atraktivnější a schopnější herečku). Hodnotit příběh jako takový se snad ani nedá, je to docela věrná kopie knižní předlohy, jen z důvodu přílišné délky místy ořezaná. Avšak to Kubrickovi nelze vyčítat. Když to porovnám například s dvoudílnou filmovou inscenací románu TO! (http://www.csfd.cz/film/9509-to-it/), můžu s úsměvem na rtech říci, že tohle se prostě povedlo.

Film Pianista nám bez jakýchkoliv servítek a zábran ukazuje surové poměry, jaké vládly ve Varšavě v průběhu celé války. Připadá mi, že se snaží za každou cenu šokovat (určitě více než např. Schindlerův seznam), jako příklad za všechny jistě poslouží poprava dělníků (ty, ty, ty a ty vystupte, na zem). Je to až neuvěřítelné, jakých zvěrstev se němečtí vojáci dopouštěli. Je jen na divákovi, zda se mu tyhle scény budou či nebudou líbit, mrazivou pravdou však je, že jsou skutečné. Co se filmu ale musí vytknout určitě je jeho délka - 2 a půl hodiny sledujeme osud jednoho človíčka a nutno podotknout, že zejména v druhé polovině filmu to začíná být zdlouhavé, místy až nudné. Zkrátka řečeno - z hlediska historického je to tvrdá a pravdivá výpověď hrůz 2. sv. války, z hlediska uměleckého je to jen průměrný snímek....80%

Z největšího parchanta se stane kladný hrdina, který obětuje život pro záchranu ostatních, hrstka lidí s lehkostí válčí s nekonečným počtem zombíků, explodující nádoba s propan butanem vyzabíjí všecky zombíky kolem autobusu, ale samotný autobus na sobě nemá ani škrábnutí, zombíci jdoucí po teplém mase si nevšímají psa (američtí psi jsou asi studenokrevní) a třešnička na dortu - človíček sedící v kymácejícím se autobusu si jen tak by the way nechá puštěnou motorovou pilu, když kolem sedí lidé. Úsvit mrtvých ve mně zanechává dojem dost naivního hororu, který si s realitou moc hlavu neláme. Rozhodně mu nelze upřít svižnost, akci a zábavu, ale to je prostě málo. Děj samotný není špatný a chvílemi hraje na city diváka (střílení pokousaných přeživších doplněné podmanivou hudbou). Herci předvádí kvalitní výkony, nejvíc se mi asi líbila Sarah Polley (a to už poněkolikáté - začíná se řadit k mým oblíbeným hercům). U úsvitu mrtvých se určitě nudit nebudete, ale nečekejte žádný revoluční upírský horor.

Každý génius je v očích normálního člověka tak trošku blázen. Když navíc tento génius trpí těžkou chorobou, stává se bláznem úplným. Strhující a dojemný životní příběh Johna Nashe je znázorněn naprosto výborně. A kdo k tomu přispívá? Samozřejmě Russel Crowe. Jeho výkon je fantastický, partnerka Jennifer Connelly se taky nemá zač stydět (ona už své nesporné herecké kvality předvedla v Requiem for a dream). Krásná hudba jen podtrhuje celkový dojem. Ať dělám co dělám, ukazovátko myši mi neustále sjíždí k plnému hodnocení, takže nemůžu jinak.

První půlhodinka je vydařená - krásná, drsná příroda, neznámé nebezpečí - vyvíjí se to jako docela kvalitní horor. To ovšem jen do té doby, než jsou "vlkodlaci" zobrazeni ve své celé kráse. Nemůžu si pomoct, ale mě spíše rozesmívali, než aby naháněli strach. Následné obléhání domu se táhne nekonečně dlouho, dialogy jsou laciné a nudné. Závěr filmu není nijak překvapivý, takže ani zde nemůžu přidávat na hodnocení...Slabší průměr

Z celé "trilogie" nejslabší díl. Jeden podraz střídá druhý, jednou jsem na straně jedné a tu zase na straně druhé...to po chvilce začne nudit, rozhodně ne překvapovat. Úvod filmu je zdlouhavý, znázornění Jacka v zemi mrtvých mi připadá jako naprosto zbytečné. V druhé polovině už se film přehoupne do té standardní "jack sparrow" roviny a začíná to být docela zábavné. Přesto jsou nějaké scény naprosto zbytečné a zdlouhavé, což dobrý dojem trošku sráží. A k té závěrečné sňatkové scéně se snad ani nebudu vyjadřovat. Trojka pirátů rozhodně neurazí, chvilkama možná i pobaví, ale je o třídu slabší než její předchůci.

Možná je plné hodnocení přehnané, já však mám pro dokumentární snímky slabost. A když je v něm navíc toliko krásných záběrů, které se nedají nazvat jinak než "pastva pro oči", mé srdce plesá. Moje původní obavy, že koukat 90 min na ptáky s minimálním komentářem příliš zábavné nebude, byly vyvráceny. A po tomto snímku také k ptákům chovám veliký respekt. Jsem rád, že nejsem jedním z nich, putovat tolik tisíc kilometrů 2x do roka a s rizikem smrti na každé cestě by se mi asi nechtělo:-)

Na válečný film od Eastwooda sem se moc těšil, otázkou však je, zda jej vůbec lze nazvat válečným. Ano, bitva na ostrově Iwo Jima byla zábavná (alespoň v první polovině filmu), zoufalé a protahované záběry z cesty vojáků po Americe již méně. Nebo ne méně, spíše vůbec. Stále dokola sem si opakoval otázku, co tím chce autor říci? Odpovědi jsem se nedočkal. Zdlouhavé a nudné, tak bych charakterizoval Vlajky našich otců dvěmi slovy. Alespoň za ty pěkné záběry vysouvání zbraní z úkrytů a vcelku povedené válečné scény - 40%