Kamil111

Zajímavé bylo nejvíce NASA a vesmírné závody, než barva pleti a pohlaví. Po loňské kritice se najednou objevilo tolik barevných filmů.

Profesionální hollywoodský produkt, tedy emoce + patos + správná myšlenka + perfektní vizuál.

Zatím 4 hvězdy. Přirovnávat jej ke svatému grálu jménem 2001: Vesmírná odysea je směšné, skládačka věcí mnohokrát viděných také nepřidá na hodnocení. Maxe Richtera si Jóhannsson mohl odpustit. Ale každopádně film, který je nutné zhlédnout, stejně jako Interstellar nebo Kontakt, což je zhruba srovnatelná úroveň (i když mnohem intimnější). Očekávání bylo opět silnější než konečný výsledek.

Takto to dopadá, když se někdo hraje na umění a nemá na to.

Po první polovině značné rozpaky. Nesourodá scénáristická a režisérská směs od Hry o trůny po fantasy telenovelu. Poppy Drayton se svou nekonečně iritující afektovaností kandiduje na nejhorší herečku současnosti a ten zbytek není o mnoho lepší. Béčková teenage záležitost. P.S. Jelikož druhá polovina je povětšině odpad, celkové hodnocení slabá jedna hvězda.

Obsah za 3*, forma za 5*, celkově za 4*. Trochu mi to připomíná Sex ve městě. Easy and funny.

Divím se, že v dnešní době někdo dá tolik peněz do seriálu vizuální, obsahové a castingové úrovně téměř argentinské telenovely. Ještě smutnější je fakt, že distributorem v UK a US je Netflix. A jaká pecka to s daným námětem mohla být! Velmi hluboké zklamání.

Atmosféra nechybí, ale logika byla poněkud obětována na její oltář. 70 %.

Druhá polovina mnohem lepší než první. Nakonec z toho byly 4 hvězdy, i když to začínalo tak na dvou.

Nějak mi ušlo poselství tohoto filmu.