Kass

Oslava prostého života a mateřské lásky. V první části se seznámíme s početnou přistěhovaleckou rodinou, jež žije v chudinském ghettu v New Yorku. Idylické scény z tvrdého prostředí mají výbornou atmosféru a zábavně vykreslují každodenní sladkohořký úděl městské spodiny. Vše se točí kolem devátých narozenin talentovaného Leona, jenž si jako dárek na mámě vybrečí violu. Následuje střih a z Leona je po letech úspěšný hudebník, jenž celou rodinu pozdvihne do nóbl společnosti. Druhá polovina filmu už tak zábavná není a utápí se v sentimentu. Frank Borzage byl ovšem šikovný filmař a i přes klacky, jež mu pod nohy háže patetický scénář, se s látkou vypořádal ještě pořád na úrovni.

Nenáročná lidová komedie na motivy proslulé divadelní hry. "Dcerušky pana Zajíčka" ze stejného roku, a rovněž na motivy Shakespearea, se mi líbily mnohem víc. Schválně jsem se podíval kolik filmů daný rok Lubitsch natočil. Bylo jich pět, včetně dvou velkorysých velkoprodukcí. To se slabší chvilka najde hned. A i přes pár slušných piškvořících se humorných scének nejsou "Romeo a Julie na sněhu" ničím víc než právě mistrovou slabší chvilkou.

Formálně pozoruhodné, sociálně kritické drama. Film řeší témata třídních rozdílů, vykořisťování chudých a hrozbu absolutní moci. Témata, která po Velké říjnové revoluci jistě silně rezonovala nejen Výmarskou republikou. "Algol" je fantaskní dystopií, která časově obsáhne dvě desetiletí, ovšem ve výsledku vyznívá jak dějově tak i myšlenkově hodně povrchně. Logické díry, či spíše krátery, radši neřešit. Film se naštěstí dočkal výborné restaurace, díky níž vynikne jeho nápaditá výprava a dekorace. "Algol" mi překvapivě dost rychle utekl a i přes výše zmíněné výtky nenudil.

Ikona amerického westernu William S. Hart v roli Blacka Deeringa, vůdce lupičské bandy. Black je rozhodnut skončit s černotou a chce rozpustit svůj gang. To se ale nelíbí jeho společníku a rivalovi Jordanovi. Ten na Blacka při poslední fušce ušije past. Na veskrze správňáckého Blacka tak čeká dlouhá a trnitá cesta, než unikne z pařátů zákona a najde vnitřní i vnější pokoj a klid. Lehce nadprůměrný dobový western s áčkovou produkcí. Dlouhán William S. Hart je zde přesně taký, jakého ho lidi měli rádi. S pomalu se blížícími šesti křížky na krku, už ale lehce začínal vyklízet pole a kovbojské ostruhy po něm přebírali mladší a pružnější herojové.

Zajímavý film ze vzdálených koutů kanadské divočiny. Příběh je prostý, ale filmařsky velmi slušně zpracovaný. Velkou roli ve snímku hraje příroda a její chlupatí obyvatelé. A přestože "Kočovníci severu" neoplývají tak poutavou poetikou jako některé soudobé skandinávské filmy, udržuje si film zvláštní meditativní kouzlo, jemuž napomáhá i přidaná hudba. Ruku v ruce s tím ovšem film zároveň působí i poněkud zdlouhavě a utahaně. Každopádně zde stojí za to vidět Lona Chaneyho v jedné z jeho mála vyloženě kladných rolí.

Světoznámý kouzelník Harry Houdini v roli chrabrého vynálezce a dobrodruha Harryho Harpera. Velmi slušný dobrodružný film, kterému z dnešního pohledu podráží nohy hlavně nepřítomnost skoro půl hodiny ztracené stopáže. Scénář sice mnoho důvtipu nepobral, ale u daného žánru je primární hlavně patřičné napětí a tempo. A zde si "Terror Island" splní svoje.

Veselé milenky, upjaté manželky a po vyražení si z kopýtka lačnící pánové. Jde o klasický, lehce moralizující dramatický spletenec. Vykonstruovaný příběh je obydlen jednorozměrnými postavami a dal by se shrnout do přísloví "Čím kdo zachází, tím taky schází". Slabý dobový průměr. Jo a o sex jako takový, film během stopáže ani náznakem nezavadí.

O mladých a pro mladé. Žádný generační film se zde ale nekoná. Jde o neškodně zábavnou komedii, která ve své usedlosti vypadá, jakoby ji pro své mladé diváky natočili jejich rodiče. Mladá Ginger se sice může čepířit jak chce, ale nikdy plně neopustí svoji komfortní zónu a ve finále se pěkně spořádaně zase vrátí do svého hnízda. Jde poznat, že filmu v produkci Lewise J. Selznika, otce legendárního Davida, byla věnována plná péče a řemeslně mu nelze nic vytknout.

Zařazení filmu do amerického Národního filmového registru se nelze vůbec divit. Jde pravděpodobně o úplně první film pojednávající čistě jen o indiánech, a s ryze indiánským obsazením. Po formální stránce snímek vypadá moc hezky. Točil se kompletně v exteriérech, v krásných přírodních lokacích. Film indiány nijak nestigmatizuje, snaží se o autenticitu a ve výsledku vyznívá až polodokumentárním dojmem. Příběh je hodně jednoduchý, postavený na klasickém milostném trojúhelníku a třenici mezi znesvářenými kmeny. Vyprávění filmu je hodně monotónní a působí koženě a unaveně, čemuž napomáhají i indiánští amatéři v hereckých rolích. Přesto jako originální rarita stojí "The Daughter of Dawn" rozhodně za vidění. Zvláště když se restaurace historicky hodnotného filmu povedla na výbornou.

Vyhrocená melodramata mi obecně nevadí, ovšem tady byl ten příběh, a hlavně chování jeho postav, hodně přitažený za vlasy. Doba těmhle srdcebolným a morálně vypjatým filmům, jež byly postavené na náhodě a hříčce osudu, vysloveně přála a rádi se jich chopili i talentovaní tvůrci typu Fritze Langa. Jeho přičiněním film obrazově vypadá velmi dobře a pár scén má silný náboj. Škoda toho laciného scénáře. Chybějící půlhodina filmu nijak zásadně neškodí a vše je vloženými mezititulky přehledně (do)vysvětleno.