ostravak30

Stephen Hawking dokázal jednu úžasnou věc. Podobně jako Albert Einstein zařídil, že se o vědu začalo zajímat více lidí. Navíc Hwkinga znají i lidé, kteří jinak o vědě neví prakticky nic. Mě, stejně jako geniálního vědce, nejvíc zajímá právě vesmír, tím je mi tento člověk bližší o to víc. I tím, jak ač nemocný a upoutaný na vozík, stále dokázal vymýšlet teorie a pracovat. I když si osud vymýšlel stále větší a těžší překážky, pokaždé se vymyslelo, jak je překonal. Líbí se mi fotografie z dětství - působí to autenticky, i to, že je Hawking sám vypravěčem. Dozvíme se také něco z jeho soukromí, na nic si nehraje, všechno říká na rovinu a přitom se dozvíme i věci, u kterých by mohl říct, že do toho nikomu nic není. Je to skvělý dokument a těším se na další dokumenty, na jejichž tvorbě se tento vědec podílel.

Přiznám se, že nejlepší filmy Pierra Richarda hledám jinde. Filmy, které sám psal a režíroval prostě nějak nedávám. Život plný malérů je slabší komedie, jejíž první polovina je jedna z nejhorších filmových částí z jeho starších slavnějších komedií. Nuda, bez výrazných fórů, nikdo z kolegů ho nepodpořil. Alfréd má prostě smůlu a ví to o sobě, to je snad jediná novinka. Jinak v předchozích filmech vždy hrál smolaře, který na co sáhl, to zpackal. Výjimkou je, že oproti jiným postavám, zde z toho má depku. Druhá polovina pak leccos zachraňuje, ale nestačí jen vybrat vtipné herecké zjevy na pohled, což se ukazuje vzápětí. Richard zkrátka sám bez dobrých vtipů film neutáhne. Pár jich ale bylo. Na celý snímek to nestačí. Nutno podotknout, že André Ruellan se tímto podepsal prvně pod scénář i pro P. R. to byl teprve druhý.

Hned v úvodu záměrně podotknu, že nejsem příznivec Václava Havla. Viděl jsem hned několik dokumentů o něm a pravdu má úvodní text v tom, že snad jen toto dílo bere Havlův život tzv. od podlahy, tedy od narození do natáčení filmu Odcházení, což je prakticky do smrti. Jenže dokument se neubrání ikonickému zobrazování bývalého prezidenta, takže se, pravděpodobně úmyslně, vyhýbá kontroverzním tématům a kritice, která se na něj občas snášela. Ano, slyšíme o prodeji Lucerny, za který byl dramatik kritizován, ale opět dojde k vysvětlení pouze od V. H. Stejný přístup je pak i k celé řadě dalších událostí. Chybí pohled jiných osobností na různé situace, a nemusí být zrovínka odlišný nebo kritický, ale prostě jiný. Dokument působí, i přes nesporný počet zajímavých archivních materiálů, zkrátka jen jako učebnicová rekapitulace Havlova života pomocí dobře známých faktů. Závěrem dodám, že se mi těžko akceptují morální poučky od člověka, který opakovaně býval své ženě nevěrný a to mnoho let a též od toho, který například podpořil útok na Jugoslávii a nevystoupil proti němu.

Myslím, že tento dvoudílný film má smysl. Mnoho otázek jsem si při sledování seriálu čassto pokládal sám. Hlavně co se týče vydělávání peněz. Je až neuvěřitelné kolik pravidel si museli aristokraté pamatovat či jak často se museli převlékat. A ještě víc, že vlastně neměli žádné skutečné povinnosti, ale díky služebným prakticky ani soukromí. Trošku to kazilo mluvení jednotlivých herců o svých postavách neboť obrázek o nich si divák mohl udělat sám. Ale vlastní iniciativa herců v ději byla zajímavá. Pro mě rozhodně kvalitní vysvětlení mnoha jevů tehdejší doby a tedy i celého seriálu.

Od Martina Ťapáka jsem již dva filmy viděl. Typické pro něj jsou lidové motivy, zvyky, kroje, hudba a tanec. V tomto filmu se navíc pouští do kritiky nesmírně složité situace po zahájení první světové války. Společně s krásnými záběry dech beroucí slovenské krásy se jedná o pozoruhodný film. V každém díle se děj přeorientuje trochu na něco jiného. V prvním se zabýváme těmi, co zůstali, ve druhé naopak těmi, kteří se z války vrací a už do ní zpět nechtějí. Pravdou je, že z dnešního pohledu už mladým lidem podobné filmy nejspíš nic neřeknou a tak mohou působit spíše jako historická ukázka. Své kouzlo ale film bezpochyby má opět minimálně za přístup k tradicím, za ty úžasné kostýmy, zvyky a tehdejší způsob života, dnes už pro nás i většinu Slováků naprosto nepochopitelný.

Je to opravdu poetický příběh, který nejvíc asi ocení rodiče dětí. My víme, jak moc se bojíme, když se našemu dítku něco stane. A tím víc pak nechceme, aby bylo smutné. Jsem si jistý, že ani za tehdejších časů by balonek nedoletěl tak náhodou kam nakonec doletěl, ale jde přece o poetický snímek. Trochu smutný a trochu zase veselý. Ještě, že to dobře dopadlo. Dnes by stačilo zajít na facebook.

Klasický příběh, který není ničím originální. Medvídek koala se vydává na dobrodružství do neznáma, protože hledá otce, který se nevrátil. Na cestě se pochopitelně setkává s mnohým nebezpečenstvím a též potká novou lásku. Společnými silami tátu zachrání a vrátí se zpět. Jak animace, tak příběh nejsou ničím výjimečným. Nelze čekat ani extra skvělou hudbu či super vtipy. Těžko říct, zda děti běžně, vedle jiných pohádkových filmů na podobné bázi, snímek má šanci zaujmout. Mě se líbily hlavně australské lokace.

Je pravdou, že mám-li posuzovat Macha a Šebestovou a Žofku, tak žáci třetí bé asi vyhrávají. Ale jen o prsa korejské plavkyně. I zde totiž ústřední melodie byla legendární. Umbabá umbabá, to jsem si pamatoval navždy a nikdy nezapomněl. A zajímavé příhody zvířat ze Zoo vždycky bavily. Už jen proto, že o hlas se postaral opět legendární Petr Nárožný. Žofka se hned v několika dílech se seriálem o školácích propojila. A vím, že vzniklo i pokračování, na které si už moc nepamatuji.

Druhé série vznikla až o řadu let později. Vycházela přitom ale ze stejného principu humorných zvířecích příběhů přičemž největší pensum vtipu dodal Petr Nárožný. Režisérkou se tentokrát stala Cilka Dvořáková, ale třeba pro Jaroslava Doubravu a Adolfa Borna se jednalo o poslední seriál. Pořád je to vtipné, ale mě prostě Žofka jako ředitelka moc neseděla. Vlastně jako by se z ní stala úřednice a humor trochu zevšedněl. Je to až příliš minimalistické.

Úvodem je třeba se přiznat, že Franca Nera jsem neznal do obsazení v Post Coitum a Bathory - oba od J. Jakubiska. Pak jsem konečně viděl i další - Občan se bouří. A ani v tomto filmu mě jeho potenciál nepřesvědčil, přestože si myslím, že zde ho naplnil ze čtyř filmů nejvíc. Mě ale spaghetti westerny sedí snad jen u mnohem známější italské dvojice Spencer - Hill. Žoldnéř obsahuje sice opravdu dostatečné množství dějových zvratů, jenže nakonec už jsem nevěděl, kdo je vlastně čí. Nejprve Mexičan chce dělat revoluci, dokonce si žádá pomoc od Kowalského, pak si myslí, že to zvládne sám. Ironií je, že nakonec skončí jako klaun. Vůbec nejlepší je dělat revoluci stylem, že budou revolucionáři lepší než ti před nimi, ale předtím si naloupí dost peněz, užívají si s holkama a chlastem. Skutečnou revoluci uměl jen Castro, a to není vyjádřený můj obdiv k němu. U Kowalského je zase škoda, že jsme se o něm nebo jeho myšlenkových pochodech nedozvěděli víc. Zpočátku působí, že jde klasicky za prachy na ruku komukoliv. Pak se ukazuje, že v sobě přeci jen trochu cti a spravedlnosti má, ale stejně si žádá stále víc. Otázkou tak je, zda bny za dostatečně velkou částku nešel i s Garciou. Osobně mě tento film příliš nebavil.