ostravak30

Dvě legendy francouzského filmu vedle sebe, ne poprvé, ale pořád je to stejně úžasné. Film navíc docela jasně odhaluje problémy francouzského systému, kdy policista jdoucí po Ginovi Strabliggim asi nemá moc co na práci. Chvílemi tato buze.ace připomíná chování StB v Československu. S kvalitními herci a hudbou je to ale velmi kvalitní psychologická sonda do duše člověka, který se změnit chce, ale systém mu to jednak nedovolí a ještě ho dokonce donutí ke zločinu. Na druhé straně je správně uvedeno v Zajímavostech mezi chybami, že Ginova nehoda není vůbec vyšetřována, přitom jel jako blázen a navíc byl v podmínce. To mi moc rozumu nedává. I tak je to ale herecký koncert, jaké se dnes už netočí.

Naprosto banální příběh, u kterého už při první větě otce bylo jasné, že tady něco nesedí. A kdo zná více povídek z cyklu Škoda lásky, tak mu to bylo jasné hned při pozvání. Každopádně herecké výkony byly slabé, ale to těžko vyčítat nevyhraným a nezkušeným hercům, kdo by z nás podal v jejich věku lepší výkon. Horší je fakt, že v jeho věku jsem byl bohužel stejně natvrdlý.

Oldřich Navrátil konečně zase mohl prokázat, že není jenom komediální a protivně se rozčilující herec. Takové role jsou mu svěřovány nejčastěji. Zde ukázal velkou míru herectví na pozadí citlivě laděného příběhu, kterému, troufám si tvrdit, ublížilo že se stal součástí tohoto projektu a tím pádem obsahuje stopáž epizody sitcomu. Na druhé straně se lehce komediální formou připomíná dcera otci a ten se rozpomene, že geny nejsou to, co ho k ní váže. Mé hodnocení vychází i z osobní zkušenosti tzv. na vlastní kůži, zažil jsem to, tak vím, jak se postava přesně cítila. Ale vop.c jsem opravdu nikdy od nikoho neslyšel, dokonce ani od naší jinak výrazně vulgární mládeže, na to fakt nevím, kde přišli.

Eliška Křenková krásná a dobře zahrála, že nezahrála. Pobavil mě Karel Smyczek. Jiří Langmajer je kvalitní herec, ten zahraje prakticky cokoli. Jenže ta povídka je veskrze plytká. Kdo už viděl nějaké povídky z cyklu Škoda lásky, tak podobnou pointu mohl čekat, tím spíše, když tvůrci hodně napoví tím, že Radovan sedí hned od počátku v base a sám svým vyprávěním během děje také dost prozradí.

Tyhle typy představení asi nejsou zcela pro mě. Začátek představení mi dělal potíže a než jsem zcela pochopil děj, kam směřuje a o čem nejspíš bude, půlka byla pryč. Oceňuji především akrobatické prvky u herců, kteří nepatří k souboru Cirku La Putyka. Já už představení tohoto cirkusového divadla viděl, i když jen z televizního záznamu, takže nějakou představu o jejich práci jsem měl. Naopak Dejvické divadlo patří k jedněm z nejlepších v Česku a podle toho má ve svém ansámblu také herce. Zajímavá byla kamera na pódiu a pohled na realizační tým v hledišti bez diváků. S tou kamerou to vše působilo víc blízce, intimněji. Upřímně řečeno se mi více líbila druhá půlka. Docela by mě zajímala ta skutečná předloha, kterou se tvůrci inspirovali. Přesto přiznávám, že je na mě tohle představení těžké sousto, které mi málem uvízlo v krku.

Občan Havel jednoznačně doplácí na svou nejednoznačnost a takovou rozlítanost, jiné slovo mě momentálně nenapadá. Není totiž zcela jasné, co nám vlastně chce ukázat. Povětšinou se věnuje období, kdy Havel pracuje v pivovaru. Ale rozhovory s disidenty jsou jakoby nějakými bonusy, neboť ti nemají s pivovarem nic společného a ani jejich vyprávění se toho netýká. A netýká se ani hry Audience, která je též jedním z témat dokumentu. Zkrátka, témat je mnoho a tak se přeskakuje od jednoho k druhému. A ještě mi tak úplně není jasné, kde „udělali soudruzi chybu", protože z úst Václava Havla zaznělo, že pracovat nemusel, dostával peníze ze zahraničí za hry, ale sám si práci najít chtěl. Tedy něco zcela jiného, než tvrdí oficiální text distributora. Také nevím, kde vzal distributor informaci, že uvidíme zvukové či obrazové nahrávky z rlzných představení celého světa. Bylo nám představeno jedno a to v němčině. Navíc ne vše zůstává vysvětleno. Kupříkladu Pavel Landovský řekl: „Dostával jsem prachy zvenku." Za co je dostával? Od koho? Podle něj to je v pořádku, protože za peníze konal podvratnou činnost. Závěrem mě dostal Ivan Jirous, který jediný bez skrupulí řekl na plnou pusu: „Jestliže někdo tvrdí, že Václav neměl touhu po moci, tak já tvrdím, že ji měl." Tedy zcela něco jiného, než Havel sám o sobě mnohokrát říkal a co o něm říkali jiní. Každopádně ta neucelenost a nejednotnost v tématu dokumentu škodí.

Já se přiznám, že m tahle povídka opravdu pobavila. Vidět vynikajícího herce Viktora Preisse a Václava Postráneckého jako dva amatéry, kteří se nám předvádějí jako dva totální packalové bylo zábavné. A do toho Matyáš Valenta. Ostatně vzít si na loupež syna není úplně normální. Moc jsem sice nepochopil, jak je možné, že si pánové nechali převleky v autě, když jinak vše měli promyšlené, ale to už je malá kaňka. Každopádně závěrem dodám, že mi tak úplně nesedla dvojice Preiss - Ilona Svobodová, přeci jen možná i díky třináctiletému rozdílu.

Povídka, která jako by byla psaná Jiřímu Langmajerovi na tělo. Osobně by se mi také chtělo si užít víkend v tak krásné chatě v nádherném prostředí. Ovšem pak už začínají banality. V největším lijáku se vydala dívka za spisovatelem jen proto, že se s holkami vsadila? A kam to teda chtěla hnát dál, kdyby nevyposlechla rozhovor s novinářkama? Povídka je to tuctová a opravdu nezáživná, ale zase dobře zahraná s překvapivou pointou.

Tak tohle byla hodně banální povídka. Přiznám se, že jsem tak trochu čekal opačný efekt, tedy že bude manželka krásná a rozhodně bez stimulátoru, takže tvůrcům se podařilo překvapit. Jenže závěr to tak trochu pokazil. Očekával bych promyšlenější pomstu ve stylu, že se Řezníček zapotí. Ten konec byl hodně nedomyšlený. Stejně jsem nepochopil ani postavu Evy Leinweberové, která se omylem přišla zeptat na prodej domu.

Mě celá povídka přišla spíše jako Bakalářský příběh, zvláště se závěrečnou pointou a vyústěním. Škoda, že příběh nakonec neměl ucelenější konec a nebyl rozvinutější. Ale pobavil.