ostravak30

Na první pohled je vidět, že se nejdná o velkou hollywoodskou produkci. Nicméně i tak se z filmu dozvíte to podstatné a zase chybí ta americká omáčka kolem. Myslím, že i herecké výkony byly kvalitní. Děj má spád a nenudí. Já se dozvěděl mnoho věcí, které jsem ani náhodou netušil. I tak si myslím, že divácky oblíbené věci, které se ve filmech používají, byly použity i zde a člověku nahání husí kůži. Druhý film, věnovaný stejnému tématu jsem neviděl a nechápu, proč existují dva stejné filmy s různými názvy. Že by také nějaká hádka? Mě osobně film zaujal i díky osobní rodinné zkušenosti.

Adam Sedlák se opět předvedl a Česká televize nám zase ukázala, jak hodlá i v budoucnu utrácet peníze koncesionářů. Šestidílná série vám o drogách neřekne prakticky nic. Tím spíš, že naši hrdinové mají ostatním při závislostech pomáhat, sami do ní ale spadnou, protože zkusí něco experimentálního. A začne se odvíjet série neuvěřitelných příhod, jelikož nová droga zcela vytváří novou osobnost tím, že jim dá nové schopnosti. Jestli si tento seriál objednaly pojišťovny, tak tleskám. Po shlédnutí si žádný puberťák asi neřekne, že drogy jsou fuj, ale naopak... "Páni, tuhle jízdu chci zažít." Bohužel sledujeme v televizi poloviční porno, které si nebere servítky, protože kdyby každá vulgarita měla být vypípaná, slyšeli bychom permanentní pípání. To nemluvím o řadě scén, kdy se mi zvedal žaludek. Tedy si to shrňme - tisíce vulgarit, v každé druhé sexuální scéna, samozřejmě explicitní a pomalu se sunoucí děj od ničeho nikam, aby v závěru konečně dojel do cíle. Klidně by mohli tento seriál vysílat na Leo Tv a splnil by stejný účel. Za zmínku snad stojí jedině role Petra Uhlíka, který ji hrál skvěle. Podle mě je na čase se zamyslet nad sponzorováním Čt a omezením našich příspěvků...

Je dobré, že někdo upozorňuje na nekvalitní potraviny a výrobky. Ostatně, hodnotitelé pode mnou nemají pravdu, skutečně nemusí chodit na pastvu, protože pokud by byly seriózní, museli by dodat, že v pořadu se pokaždé říká, jaké značky a výrobky naopak kvalitní jsou a lidé je kupovat mohou. Takže nesmysl, že pořad dokazuje, že se nemůže jíst nic. Nicméně vyšší hodnocení si nezaslouží právě díky osobě Jana Tuny. Je to největší výhoda i nevýhoda pořadu zároveň. Bohužel to někdy Tuna přehání, nenechá lidi domluvit, skáče jim do řeči a hlavně neposlouchá jejich argumenty a mele si svou. Občas tak působí jako rozmazlený puberťák, co si trvá na svém za každou cenu, ať to stojí co to stojí. Někdy podle mě klade až dětinské otázky a neumí se přizpůsobit odpovědím. Například, když ministr nechce odpovědět, bude mu klást stejnou otázku třeba hodinu v kuse, a z většiny videa pak vidíte omílání jednoho a toho též pořád dokola. Zkrátka je to dobré obsahem, ale mohlo by to být lepší jeho průvodcem.

Advokátka Věra je jeden z mála filmů, který názorně ukazuje dívku, která ač pochází z bohaté rodiny, chce se osamostatnit a dokázat všem, že zvládna žít za své. Emancipace žen byla tehdy na vzestupu a jak dnes víme, zdaleka neskončila, neboť feministky se s muži ještě nevypořádaly. Mimochodem, Truda Grosslichtová zase tolik filmů nenatočila a tohle je její poslední. Oldřich Nový zase dva roky před uhlazeným Kristiánem ztvárnil zarostlého kriminálníka a to se také moc často nevidí. Bohužel mě se film příliš nelíbil. Dlouho se nic pořádně neděje, ani moc komediálních situací není. Konec je pak dost zkrácený. Dvě zajímavosti na konec. Když přijíždí Věra Donátová s Petrem Kučerou na křižovatku, policista jim poradí, že k soudu se dostanou pojedou-li doleva. Ale oni vzápětí jedou doprava. Věra také říká Tygrovi: "Kdybyste nebyl zločincem, byl byste docela roztomilý člověk." O čtyři léta později se Oldřich Nový objevil v hlavní roli filmu Roztomilý člověk.

Mám silné podezření, že porotci v Sundance byli ovlivněni především tématem a ne filmem jako takovým. Jak si jinak vysvětlit, že režisérka získala ocenění v kategorii nejlepší režie světového dokumentárního filmu. Ale toto určitě není dokument. Jak se zdá, některé problémy se nevyhýbají žádné zemi a tak vychovávat dítě a být na to sám/a při absenci práce může být problém i na Islandu. A stejně podobná a přísná je i migrační politika. Jenže ta má svá pravidla, žádná země není nafukovací a logicky si nechce domů pustit kohokoli. Byť důvody pro útěk mohou být leckdy pochopitelné, nedá se hned a na místě říct, že mám-li důvod mohu zmizet kamkoli. Protože co dál? Když neumím jazyk a nejsem obeznámen s jinou kulturou, budu se dostávat do obtížných společensko-sociálních situací a rozhodně nemůžu spoléhat věčně, že mě uživí stát. Na druhé straně mě islandská kinematografie baví a stále víc mě tato země láká k návštěvě. Filmy a seriály nejsou okoukané a rozhodně nepatří k nejvysílanějším. Island patří k nejšťastnějším zemím světa, podle magazínu Forbes byla země v roce 2021 v této statistice druhá. V roce 2015 byla tato země nejmírumilovnější na světě (stejný primát obhájili v roce 2019) a v roce 2017 i nejbezpečnější. A poslední statistika z roku 2015 říká, že Island patří mezi 10 nejpokojnějších zemí světa...

Opět docela neznámý režisér, který si přizval Jeana Gabina, aby mu ztvárnil hlavní postavu Gastona Dominiciho. Je to zvláštní případ a je téměř jisté, že dnešní kriminálka Miami nebo Las Vegas či dokonce New York by jistě vraha měla asi tak za dva dny nebo čtyřicet pět minut. Jenže v 50. letech neexistovalo ještě tolik možností. Dalším faktorem jsou média a veřejnost, na něž tvůrce trochu zapomínají. Právě oni museli vědět o každém kroku vyšetřovatelů, ale též je obviňovali z neschopnosti a žádali o nalezení vraha. Justice se tak vlastně jen přizpůsobila. Asi bylo jasné, že někdo ze statku vraždu spáchal a nejspíš většina tušila, kdo by to mohl být. Stát se tak možná dopustil justičního omylu, ale chtěl někoho nechat pykat za každou cenu. A právě na tyto dva faktory v závěrečné řeči filmaři tak trochu zapomněli. Je snadné obvinit jen vyšetřovatele, porotce či soudce. Vedlejšími viníky jsou ale i další, kteří zde byli dáni na vedlejší kolej.

Aféra s náhrdelníkem svědčí především o tom, jak moc už to měla královská rodina nahnuté a k požáru chyběla jen ta pověstná jiskra. Záminka se našla a revoluce mohla propuknout. Nemyslím si, a podle mě se to většinou potvrzuje, že Američané zvládají natáčet historické snímky z Evropy. Není to zkrátka jejich nejsilnější žánr. Snímek opět vypadá výpravně, od kostýmů přes výborné herce i lokace. Na druhé straně, ačkoli mám Hilary Swank docela rád, do této role se příliš nehodila. Přes všechny parametry nemá film tempo, drama a napětí. Zůstávají jen intriky a typická povrchnost šlechty a naprosto oddělené problémy od tehdejšího lidu. Není divu, že se následně vzbouřili. Filmaři by si mohli z nudy ušít kabát...

Film, který snad trochu předběhl dobu. Dnes se totiž média už dávno neomezují na noviny. Sociálními sítěmi se taktéž ovládají masy a dnes už z jistých kauz víme, že se tak i děje. Ale není to tak dávno, co se podobné ovlivňování objevilo i v našich prezidentských volbách. A dnes klidně navíc média vlastní politici. V Amerických volbách kupříkladu pomáhala jedna televize ke zvolení Donalda Trumpa, protože majitel měl velmi blízké vztahy s miliardářem. Média zkrátka mají velkou moc a tento film je jedním, který na to výrazně upozorňuje. Přestože je to jinak film docela náročný. Odehrává v řadě různých dějových linek a navíc se tu vážně i sociální téma Itálie, která se pohybovala v dost velké krizi. Jenže kromě Gian Marii Volontého mě žádný herec nezaujal.

Já Katharine Hepburn teprve postupně objevuju. A musím se přiznat, že jsem jí zatím nějak nepřišel na chuť. Tím samozřejmě nijak neponižuju velikost jejího herectví, jen sympatická mi nikdy zvlášť nebyla. Ani Africká královna asi nebude patřit k mým oblíbeným filmům. Začínám si myslet, že protiklad K. H. byl vždy nějaký muž a šlo v konečném důsledku o to, jak si k sobě hledali cestu, jen se vyměnilo prostředí. Něco podobného jsem totiž viděl už Rooster Cogburn. Jen zde šlo o divokou řeku, loď a období probíhající 1. světové války. Hodně záběrů je točených ve studiu a je to poznat. Jenže v 50. letech se to tak nebralo.

Africké Safari je pozoruhodný dokument, který se jen tak nevidí. Jako diváci máme možnost nahlédnout k dvěma průvodcům, kterým se ne vždy všechno povede. Ale když se jim povede přiblížit ke zvířatům, pak to stojí za to. Škoda jen, že se divoké přírodě tak zmenšuje prostor a díky zásahům člověka tak ubývá jednotlivých druhů.