marmota-b

Dávám víc hvězd, než na kolik to reálně vidím, protože bych to viděla někde mezi těmi 80% ze čtyř hvězd a těmi 60% ze tří, a momentální hodnocení je kolem těch šedesáti, které si to podle mě úplně nezaslouží... :-) Jo, je to pomalejší, a zápletku jsem prokoukla hned ze začátku, ale má to něco do sebe. Též vidím jasnou linku inspirace k Dempseymu a Makepeacové, a už proto stálo za to to vidět. P.S. Jo, a taky vůbec nechápu, kde distributor vidí ten šovinismus. Brannigan s Jenny trochu občas flirtuje a to je tak všechno. Naopak na rozdíl od mladšího a nota bene později natočeného Dempseyho vůbec nemá problém přijmout ji jako policistku, kolegyni a mladšího parťáka.

"Pohodový" - to přesně tenhle seriál je. Ono je vlastně dost jedno, co přesně se v něm děje. Celé se to především točí kolem toho, že ti dva jsou staří kamarádi. A tak se dovedou vzájemně podporovat a bavit se o vážných věcech, ale taky se jeden druhému vysmát, když upadne (většinou je to Bob). Jsou to dva staří pánové, kteří si dovedou vážit drobností. A jelikož jsou oba komici, většinou si i o těch vážných věcech aspoň trochu dělají legraci. A pak je tam ta pohoda u řeky a v různých obytovacích zařízeních, krásně podmalovaná kamerou a hudbou. Je to super lék na zlepšení nálady.

Jedna z věcí, co mě držely za lockdownů. A vlastně teď už pořád. Taskmaster se tyčí vysoko nad mnoha jinými pořady mimo jiné právě tím, že je volně legálně dostupný na YouTube. Tvůrci za lockdownů zadávali přes internet úkoly lidem zavřeným doma, a zřejmě někdy tehdy rychle pochopili, že mají fanoušky po celém světě. Ten model se jim vyplácí, protože dál vznikají mezinárodní verze pořadu po celém světě... včetně jedné fanouškovské. Taskmaster mimo jiné šíří po světě i slávu britských komiků - opakovaně lidi do komentářů píšou "Na začátku série jsem nikoho z těch lidí neznal a teď je miluju," a leckdy pak samozřejmě lidi hledají jinou jejich tvorbu - takže být v Taskmasteru se, přes tvrzení Taskmastera, že jim to zruinuje kariéru, nejspíš vyplácí i účastníkům. Když je divák z jiných pořadů zná, často je zase pozná z jiné stránky; člověk se do nich vžije, v duchu se diví, jak jsou pitomí, nebo si zas obráceně říká, že je dobře, že není sám jediný pitomec, jindy žasne, jaké bláznivosti jsou schopni vymyslet - a hlavně se skvěle baví. A tak trochu se, i u pořadu, který nekrotí dospělé žerty, vrací do dětství, kdy podobné věci dělal třeba na táboře. Je to ohromně zábavné a ohromně dobře udělané; už jen to, že každá série má svou vlastní vizuální identitu. Velká chvála všem, kdo na tom pracují, protože z táborového konceptu vytáhli fakt kvalitní televizní pořad. P.S. Ale jedna z nejlepších sérií fakt je druhá série novozélandské verze. :D Což je názorná ukázka toho, že ano, hodně záleží i na tom, jak se zrovna sejdou účastníci. Ale to je u takového pořadu tak nějak samozřejmé.