nash.

Wes Craven je nezmar. Vždy, když se zdá, že šel definitivně k zemi, tak se zvedne a vytře všem těm mladým sebevědomým frajerům zrak. Komorní thriller Noční let je toho důkazem. Strhujcí bitva odehrávající se bez povšimnutí mezi podřimujícími cestujícími plného letadla, nemá chybu, hluché místo a nedovolí dívákovi ani na okamžik vydechnout úlevou. Po přistání to sice trochu houpne a atmosféra se změní, Cravenovi se však daří udržet napětí i tempo a soubojem v prázdném domě dokonce vytvořit protiklad souboje v letadle. I když to klišé s vybitým mobilem si mohl odpustit. Velký podíl na zdárném výsledku mají také předstravitelé obou hlavních rolí, i když Rachel McAdams byla ma můj vkus možná až příliš hollywoodská.

Aní pád z newyorských Dvojčat nedokázal King Konga zrasovat tak brutálně a spolehlivě jako Guillerminův pokus oživit ho transplantací srdce (!!!) a láskou paní Kongové.

Místo hrůzy srdcebolná romantika, místo horroru něco mezi Disnleylandem a parodií, kde zamilovaná přerostlá opice teskní po uječené Jessice Langeové a ta jeho city jímavě opětuje. Na svou dobu trikově výborné, ale stejně jako nová Jakcsonova verze dokazuje, že některé příběhy prostě fungují jen ve své době a z té plynoucí formě a kontextu, takže jsou dále nepřenosné a zřejmě jednou provždy neopakovatelné. Jedinou fungující verzí Kongova příběhu tak asi definitvně zůstane předválečný originál pánů Coopera a Schoedsacka.

Konečně ztráta panenství, za kterou se ani tvůrci ani divák nemusí stydět. Spíše úsměvná než veselá komedie, svěžím způsobem nehollywoodská a na rozdíl od všelikých „prciprciprciček“ a „tochtějtaky“ vkusná, inteligentní a příjemně civilní, kde uvěřitelné postavy prožívají uvěřitelné situace a ještě uvěřitelnější trapasy. Výborně vybrané herecké obsazení, střízlivá kamera a režie, které jen občas lehce přikoření vyprávění nějakou tou zpomalovačkou, flashbackem nebo komentářem hlavní postavy.

Akční pecka s řadou dokonalých bojových scén, které přesto působí jen jako pouhý doplněk komorního a téměř pohádkového příběhu o hudbě a vlídnosti jako léku na zmrzačenou duši. Bob Hoskins byl dokonalým ztělesněním zla a Jet Li podal jeden z nejlepších výkonů svého minimalistického herectví, měnící se pouhým cvaknutím obojku z citově prázdného zabijáka v nevinného chlapce, místy zmateného a dětsky bezradného, zmítaného mezi psí poslušností a dětskou touhou po ztraceném štěstí, ztělesněném obyčejným klavírem.

Dokonála ukázka filmové magie, která dokázala zhmotnit dětskou duši a nevinnost. Příběh o přátelství a naději, který baví i dojímá a dokáže své poselství předat nejen dětem, ale bez ohledu na věk každému divákovi s otevřeným srdcem. A než ho o dvacet let později Spielberg poškodil digitálními úpravami byl dokonalý i po filmařské stránce. Jejich vinou se sice pátá hvězdička zachvěla, ale nakonec zůstala na svém místě, podepřena, možná citově nátlakovými, přesto nezapomenutelnými scénami mimozemšťanova oživnutí a loučení.

Sex ve městě bez sexu, jinak ovšem stejně ukvokané pobíhání mezi manikůrou, luxusními restauracemi a nákupy, během něhož čtyři lehce afektované slepice vyřeší nevěrného manžela, nevděčné šéfy a spoustu dalších ryze ženských témat. Něco takového ani občas vtipné dialogy nezachrání.

Animák s ekologickým poselstvím. Občas vtípek, kterému se člověk i zasměje, občas písnička, která ovšem v českém dabingu rve uši falešným zpěvem, občas zajímavý moment. Animace však není nijak zázračná a totéž se týká i postav a poněkud řídkého příběhu, který je zajímavý snad jen tím, že byl s největší pravděpodobností nepřiznanou inspirací Cameronova Avatara, a to včetně některých scén, vztahů a dokonce i záběrů.

Komedie, která bohužel nedosahuje kvalit "pamětnických" klasik a kromě možnosti setkání s předválečnými oblíbenci toho moc nenabídne. Chybí mu typická jiskra, humor je nevyrazný, dobového kouzla pramálo a zbytek je až příliš naivní. Ovšem, i když je to podívaná kterou čas dohnal stejně jako továrníka Ostena, stále je to pohodovka, která neurazí a zaručeně potěší víc než současné české pokusy o komedii.

Vizuálně působivý thriller, který se rozjíždí zvolna a dokonale přitom zapadá do atmosféry nočního města osvíceného neony, výkladními skříněmi a tisícovkami světel. Lahůdková režie sice nedokáže zakrýt lapsy v logice a občasnou nedotaženost scénáře, ale učiní je snesitelnými, stejně jako nijak oslnivý výkon Foxxe v roli taxikáře vynahradí Cruise svým skvěle ujetým zabijákem bez svědomí. A právě setkání těchto dvou fyzicky i psychicky zcela odlišných charakterů, dělá z filmu strhující podívanou, dotaženou až k dokonalenému závěru. Netuším jestli si někdo všimne mrtvého chlápka v metru, ale jsem si jist, že jeho smrt, která ne náhodou připomene umírání Roye Battyho, patří k těm, na které se nezapomíná.