uprchlik

Je to další parafráze na Sedm? Ano. Čekala jsem ten zvrat na konci? Ano. Užila jsem si to i tak? Ano. Jezdci ať už chci nebo ne jsou film který mě zaujal primárně motivem a v průběhu mě nezklamal. Jistě, klišé je tu dost, ale zastávám názor že správně použité klišé neublíží a tady to sedělo. Líbí se mi práce s kamerou a i herecké obsazení, scénář mi sedl a tenhle typ filmu mám poměrně ráda. Jistě, k Sedm to má daleko, ale nechutných scén tam pár bylo a jistou originalitu to mělo taky. Čtyři hvězdy, protože se mi to prostě líbilo.

Jediná dobrá věc na tom filmu je Mark Sheppard, který je snad jediný, co tam umí hrát a všechny převyšuje tak osmnáctkrát. Jinak je to příšerné béčko, ale kvůli Marka jsem to zkoukla dvakrát. Ale děj a efekty, kriste. A ty postavy jsou všechny tak blbé, až na toho čečenského teroristu, protože ten má alespoň mozek.

Myslím, že se jedná o nepochopený film. Protože upřímně, tohle je dle mého názoru artový thriller - komedie, který je točený pro specifické publikum. Je to chytrý film, natočený s minimálními výdaji a stejně mu to nevadí. Slovní hříčky, které prochází celým filmem jsou takové, že sama jsem si jich všimla až na třetí podívání. Práce s kamerou je dokonalá, přestože kamera za celý film neopustí vůz - obě dvě hlavní postavy nejsou klišoidní a celá ta záležitost s drobnými niancemi, které se nakonec ukážou jako důležité je prostě geniální. Rich i Glenn se svých postav chopili skvěle, zahráli to skvěle. Konverzační komedie. Bezpochyby jeden z nejlepších indie filmů, které jsem kdy viděla.

Upřímně si myslím, že je to poměrně nedoceněný kousek. "Cabin in the woods" totiž nemůže být brán jako klasický horor, prostě nemůže. Když si film zapnete a čekáte klasický horor, asi si budete myslet, že větší kravinu jste už dlouho neviděli. Jenomže film je to bezesporu geniální. Tak zaprvé, samotný nápad je něco, co si v podstatě přál vidět každý, akorát to neuměl popsat a bylo mu jasné, že to nevyjde. Tady to vyšlo. Do puntíku. První, klasicky slasherová část byla rychlá, svižná, v podstatě taková, jaká by podle mě měla být. Zadruhé, tohle není film o bandě děcek, kterou zabíjí monstra. SPOILER, monstra zabijí jen dva z pěti. Jeden se zcela elegantně rozplácne o energetickou bariéru a druzí dva... No. A zatřetí, film je to poměrně propracovaný a chytrý. Dbá na detaily. Dokáže využít potenciál. Využívá jasně stanovených pravidel. A baví. A to už nemluvím o nekonečné řadě easter egg scén, na které budu přicházet asi celý zbytek mého života. A jen tak mimochodem, vyšlo jim to. Folm je totiž v podstatě metafora, kdy korporace jsou tvůrci hororových filmů, Prastaří jsou diváci a samotní hrdinové se na konci rozhodnou udělat to jinak a tím rozzuří Prastaré. Vidíte tu ironii? To spojení mezi poměrně nízkým hodnocením tohoto filmu a faktem, že diváci prostě jen dostali něco trochu jiného než čekali?

Z nějakého důvodu jsem se Texaskému masakru vyhýbala jako čert kříži. A pak, po jakémsi vnitřním souboji jsem se rozhodla, že to teda zkusím. Symbolika mezi samotným dějem a jatky, které vidíme v několika prvních minutách je skoro až nechutná. Slowburn, říkáte si až do chvíle, než se zčistajasna zjeví Leatherface a přetáhne toho teenagera palicí po hlavě. Kouzlo filmu je v tom, že působí až děsivě realisticky, zbytečně nenatahuje a když se něco začne dít, děje se to až do konce. Čirý naturalismus, uvěřitelné zoufalství a spousta scén, které vám zůstanou ležet v žaludku, pokud vám tedy v žaludku něco zbylo. Závěrečná scéna je kinematografický klenot, nenucená a děsivě skutečná.

Buďme upřímní - je těžké najít povídkový film, který by byl dobrý. Tomuto filmu se to povedlo téměř stoprocentně, dokonce když dáváte pozor, můžete si všimnout drobností z jiných příběhů. Atmosféru to má, i když ne úplně hororovou, spíš takovou lehce strašidelnou, místy i vtipnou. Já jsem byla spokojená, protože to bylo něco, co jsem ještě neviděla. Díky originalitě jsem snad i přehlédla nějaké chyby, pokud tam byly. Za mě příjemný zážitek.

Proboha, kolik ta hrůza stála? Já bych na to nedala ani korunu. Jestli je tohle výpravná pohádka, tak já jsem královna ze Sáby.

Zlo, zlo, zlo. Co jiného říct. Ale, má to i své světlé stránky. Světlé stránky? Možná tak výkon Petera Capaldiho, kvůli kterému jsem měla noční můry (Pro laiky: To byl ten co si s téměř Glumovským výrazem schraňoval jídlo, prosím, děkuji), ale jinak si z toho téměř nic nepamatuji. Možná tak klišé konec? Dala bych o hvězdičku méně, ale prosím, Péťo.

Poetické. To je to slovo, kterým by se to dalo popsat úplně nejlépe. Nádherná výprava, kamera, hudba, příběh, za který by se nemusel stydět ani Edgar. Ano, já vím, klišé, ale upřímně, když jsem si film pouštěla, chtěla jsem nějakou něžnou duchařinu se zajímavou lovestory a dobové zasazení si o klišé přímo volá. Je to gotický horor, už to samo o sobě je synonymum pro klišé. Perfektní práce s detaily (Purpurový jíl je toho skvělým příkladem), dokonalé kulisy a co více; Příběh, který vás chytí za srdíčko. Když jsme u věcí, které vás chytí za srdíčko, chtěla jsem dát o jednu hvězdičku méně, ale herecké výkony byly skvělé. Tom Hiddleston - netřeba cokoli dodávat - Mia Wasikowska, kterou jsem až do teď znala jen z Alenky a nakonec Jessica Chastain, u které jsem během posledních třiceti minut filmu nevěděla, jestli ji mám litovat nebo nenávidět. Jsem podivná bytost, která má problém najít film, který by potěšil její viktoriánskou dušičku, ale Crimson Peak se to povedlo.

Byla jsem připravená na všechno, ale na toto opravdu ne. Do kina jsem šla poté, co jsem viděla, jak vysoké hodnocení má a byla jsem, více méně skeptická. Pak začal film a já po necelých pěti minutách pochopila o co vlastně jde. To co předvedl Rami Malek bylo něco, co je podle mého skromného názoru to, co by měl umět skutečný herec. Já jsem totiž nepozorovala jeho herecké schopnosti, to vůbec. Přede mnou celou tu dobu na plátně nebyl Rami Malek, byl to samotný Freddie Mercury a celá skupina Queen. Film vás nenechá si ani na chvíli připustit, že se jedná jen o herce a ne o skutečné zpěváky, vtiskne vás do sedačky, ze které vás dostane až Live Aid. To v samotné euforii a s pocitem, že jste právě zažili něco velkolepého vyskočíte ze sedadla a máte touhu tleskat, protože to, co jste viděli nebylo nic jiného než koncert kapely Queen. Nenapadlo mě, že bych někdy mohla tak přilnout k postavám hraného životopisného filmu, ale tohle bylo něco... Velkolepého. Nadpozemského. Freddie. Doufám, že je tam nahoře mezi svými kočkami pan Mercury spokojený s tímto filmem. Já jsem.