Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Akčný
  • Dráma
  • Komédia
  • Sci-Fi
  • Animovaný

Recenzie (185)

plagát

Lolita (1997) 

Lolita je skvost. Erotické jiskření mezi Jeremym Ironsem a Dominique Swain je magické a hmatatelné. Irons tu odvádí nejlepší výkon své kariéry, Dominique Swain je přímo svůdná bohyně a ústřední záporák Frank Langella i na malém prostoru brilantní. I přes velmi pomalé tempo (převážně začátek) se daří režisérovi Lynemu udržet pozornost diváky až do vynikajícího finále, které je třešničkou na dortu tohoto skvostu. Někdy jsou lidské tužby tak velké a jistě zvrácené, že ani rozum a společenské konvence. Takhle precizně ztvárněné se to vidí málokde. Připočtěme ještě vynikající Morriconeho hudbu.

plagát

Narnia: Lev, šatník a čarodejnica (2005) 

Průměrné fantasy s plytkým dějem. Prvních 40 minut je ovšem velice příjemných a nápaditých. Ovšem poté, co se všichni Pevensiovi dostanou do samotné Narnie, tempo začíná řídnout a přibývá klišé a nepovedených triků...Kromě pokulhvající dramaturgie pokulhává Adamsonova nudná režie. Výprava není ani tak zdaleka působivá, co by mohla být. Navíc bezotyšně vykrádá Pána prstenů, což je nejvíce vidět při závěrečné bitvě (ty nájezdy kamery). Všechno zachraňují hláškující bobři, skvělá Tilda Swinton, lev Aslan a monumentální heroická hudba Harryho Gregsona- Williamse. Takto bohužel pouze chudá, naivní pohádka pro děti. A ten hnusně přeslazený závěr ! Fuj, fuj fuj !!! Tohle že je fantasy ?

plagát

Lara Croft - Tomb Raider (2001) 

Neuvěřitelně zmatená břečka, která neví čím chce být. Film mě nudil (překombinovaný scénář), Angelina se sice snaží být sexy...ale to je asi tak všecko. Podprůměrná akční slátanina (jednu hvězdičku dávám za Angelinu). Druhý díl je krapet lepší.

plagát

Kľúč (2005) 

Atmosferický, dobře natočený thriller s geniální pointou, která je šokující a celý děj obrátí naruby (ovšem pointa není samoúčelná ani vykonstruovaná jako v mnoha "shyamalanovkách"). Ke skvělé atmosféře přispívá prostředí amerického jihu (hoodoo). Ze starší herecké generace potěší nevyzpytatelní John Hurt a Gena Rowlands, z té mladší Peter Sarsgaard, který je dnes k vidění snad všude. Hlavní hrdinka Kate Hudson je sice průměrná až běda, nicméně v každém záběru jí to sakra sekne. Hudba Edwarda Shearmura geniálně doluje napětí a je výrazná zejména v samotném závěru. Bát se sice nebudete, ani se nejedná o nic převratného, nicméně tento thriller si zaslouží vaši pozornost. 70%.

plagát

Jadro (2003) 

Typický příklad, kde vítězí forma nad obsahem. Děj a napětí nulové, triky slušné a hudba Terence Younga vynikající.

plagát

Krstný otec (1972) 

Působivý Coppolův majstrštyk, který ma jedinou nevýhodu. Pokud nejste dostatečně obeznámeni s velmi složitým, komplexním dějem a desítkami hlavních a vedlejších postav, tak jste ztraceni (jako já u mého prvního shlédnutí). Coppolo je režijní virtuóz, umí dávkovat tak mrazivé scény, při jejichž sledování napětí doslova kape z obrazovky. Dostalo mě několik scén: scéna v nemocnici, likvidace v restauraci a vygradované finále včetně mistrovské scény v pracovně. Uffff. Netřeba spomínat vynikající herecký ansábl- Marlon Brando se pro roli Dona Corleoneho doslova narodil (každé gesto, šišlavá artikulace, vše bezchybné). V žádném případě nezaostává skutečná hlavní postava- a to Michael v podání excelujícího tehdy ještě mladého Al Pacina. Rozhodně potěší i rolička Roberta Duvalla, dalšího Coppolova chráněnce. Takhle má vypadat mistrovské dílo, které po letech zraje jako víno.

plagát

Collateral (2004) 

Vynikající Mannův psychologický thriller říznutý s krimi sice od začátku hraje s pomalým tempem, ale druhá polovina se rozjede jako tank. Musím pochválit celkovou nepředvídatelnost děje, tajuplnou atmosféru (uf, tolik zpomínaná scéna s vlkem je mrazivá) a skvělou hereckou ústřední dvojicí (průměrná "matrixovská" Jada Pinkett Smith se nepočítá). Musím pochválit Toma Cruise, který záporáky hrát vyloženě umí a evidentně si to tady na velkém prostoru užívá (ostatně jako v jiné nezapomenutelné kreaci v Interview s upírem), ale nekrade film Jamiemu Foxxovi. Ten člověk prostě umí. Jsem velmi rád, že někdo v Hollywoodu konečně natočil film, který je uvěřitelný i po psychologické stránce (postavy). Už jen základní premisa filmu je geniální. Připočtěme si skvělé nasnímání nočního LA na digitální kameru, skvělé písničky a instrumentální hudbu Jamese Newtona Howarda.

plagát

Skala (1996) 

Jednoznačně Bayův nejlepší film a zároveň jeden z nejnadupadnějších akčních filmů všech dob. Tady je jasný přímý táh na bránu, jednoduchý příběh, okořeněný nadupanou, stylovou akcí a působivou hudbou Hanse Zimmera (ale i Smithe, Gregson- Williamse). Je to jeden z filmů které nestárnou a člověk se na ně může dívat stále dokola.

plagát

Pán prsteňov: Návrat kráľa (2003) 

Návrat krále je návratem filmového mága Petera Jacksona do první filmové ligy. Třetí a závěrečný díl páno-prstenovské trilogie je vyvrcholením jak celé trilogie, tak žánru fantasy na dlouhé roky dopředu. Knihu Návrat krále považuji za nejzdařilejší. Je nejtemnější, nejakčnější, nejemotivnější a nejosudovější ze všech tří. O to víc mě překvapilo, že film těmto několika "nej" bez problémů dostojí. V současnosti by se jen těžko hledala lépe zadaptovaná kniha, o žánru fantasy ani nemluvě. Je to bezchybný režijně maximálně zvládnutý velkofilm s postupně gradujícím dějem (ten nabírá obrátek obleháním Minas Tirith v polovině snímku). Z vynikající Jacksonovy režie musím vypíchnout několik opravdu emotivních momentů, kde z banálních situací dokázal vykřesat nejpůsobivější scény trilogie: zapalování majáků, Faramirova jízda na smrt prostříhaná s tklivou písní kterou zpívá Billy Boyd, scéna kdy Gandalf s Pipinem mluví o smrti těsně před pádem posledního patra, výborně gradovaný útok 6 000 rohanských jezdců na armády Mordoru obléhající město, samotné zničení Prstenu atd. Na celém snímku je vidět obrovské úsilí a snaha 7 let usilovné práce. Jak po stránce vynikajích monumentální výpravy: triků (práce miniatur), střihu, epické kamery Andrewa Lesnieho (který natočil několik kilometrů filmového materiálu) a především vynikající hudby Howarda Shorea, který poprávu sklidil za své úsilí konečně Oscara a dojemnou písní Annie Lennox Into the West. Oscarové sklizně jen potvrdily velikost toho eposu. Ještě za několik desetiletí se na něj bude vzpomínat, jako dodnes vzpomínáme na nedostižného Lawrence z Arábie či El Cida, kde přemíra patosu a nedostižného hrdinství je nekonečná. Herecké výkony snad ani nemá smysl komentovat. Režisérský sestřih (něco přes 4 hodiny čistého času) je jedinou pravou verzí. Kinoverze je spíše zmatená a rozkolísaná tolika střihy a vynecháním několika dějových linií či klíčových scén.

plagát

Amadeus (1984) 

Jeden z největších klenotů v dějinách kinematografie. Forman je výborný vypravěč, který drží divákovu pozornost od začátku do konce. V podstatě víme, jak film skončí, nicméně sledujeme vynikající tragédii, ke které nelze zůstat chladný. I když chlad z Amadea přímo čiší.