hanagi

Je to naivní a je to předvídatelné. Ale ten frajer co si to sám napsal, zrežíroval a sestříhal, se hrdě hlásí ke svému vzoru a pojal to s úctou i hravostí. Možná mu úplně všechno nevyšlo tak jak chtěl, ale udržel si ironický odstup, vtip a hlavně! tempo. Ty nesrovnalosti se zraněnou rukou mě pobavily.

Někdy má syrově znázorněné násilí smysl, když podtrhuje a umocňuje příběh, když chce s divákem zatřást. Ale v tomto případě to vnímám jinak. Sadistické mučení je hlavní atrakcí filmu! A důvod, proč se tak děje vlastně ztrácí význam.

Medem mě vždycky bavil, líbí se mi, jak moc toho dokáže říct jen obrazem a jak velký prostor nechává mé fantazii. Tentokrát jsem zklamaná. Nadějný začátek se časem přehoupne do unylé story, kde vykalkulovaná "osudovost" a doslovnost pohřbily všechna má očekávání. Sama nevím, jestli tři hvězdičky nejsou až moc...

Celkem průměrná noirovka s jednou velice hezky nasnímanou bitkou na otevřeném schodišti.

Dokonalé retro z meziválečného Berlína. Stylová dobovka, zábavná a s přesahem.

Dojemně lidský příběh, který přes svou realističnost na mě velice silně zapůsobil svým až magickým kouzlem. Tíživé, ale krásné.

Je očividné, jak moc je režisérka se svou komunitou a jejími tradicemi spjatá. Ten pohled zevnitř na mě zapůsobil velice sugestivně, jako bych tam s nimi byla a zblízka sledovala váhavé rozhodování Shiry. Film nic víc vlastně nenabízí, ale mně to tentokrát úplně stačilo.

Právě to běží v telce. A znovu si říkám, proč jste mi to udělali? Proč jste Pierce Brosnana donutili zpívat!

Australskou buší se projíždí taťka, který vlastenecky likviduje každou cizáckou verbež, která mu přijde do cesty. On to asi nebude jediný důvod, ale má to alespoň ospravedlněné. Je to typická řezničina, ale znova jsem si ujasnila, čeho se to vlastně bojím? A bubáci to nejsou.

Tohle musí být radost pro každého, kdo miluje filmy (a nemusí to být zrovna Kmotr). Vždy se bude odehrávat bitva mezi těmi, kteří to platí (a očekávají zisk) a těmi, kteří jim na to zvysoka kašlou, protože mají vizi, kterou chtějí uskutečnit. Zkušební večeře u "Corleonů" je pro mě jednou z nejsilnějších scén, je to moment, kdy se fikce stává realitou, kdy se stírají hranice a kdy divák jen tiše žasne. Je to vysvětlení, proč tomu kouzlu ráda znovu podléhám. Od pětihvězdičkového ohodnocení mě odradil jen ten smířlivý závěr, kdy se najednou všichni radostně plácají po rameni, odpouštějí si všechny špinavosti a mají se moc rádi.