adaben

Toman je dobrý film z pohledu, že ukazuje nástup KSČ k moci a osudy jejích čelních i zákulisních představitelů jako film o mafii. Chovají se jako příslušníci mafie, postupně ztrácejí další zábrany a nakonec jako mafiáni vesměs během několika málo let i končí - na útěku, ve vězení, na popravišti či potupnou smrtí /boss Gottwald./ pak je tam několik dalších zajímavých motivů - chování komunistických paniček, poválečné přesuny Židů a styky západních diplomatů s KSČ v poválečné Praze, pár motivů je tam i myslím zbytečných a film je poněkud předlouhý. Z hereckých výkonů mne zaujal např. Majer jako Slánský, K. Winterová, kterou jsem zatím vnímal spíše ze scény ND, i K. Boková, Jar.Dulava. Některé postavy však šly možná až příliš do karikatur a to už asi ve scénáři - submisivnost J.Masaryka atd.

Viděno v televizi. Některé zvraty zajímavé, něco i zůstalo i jaksi nedotažené. A tak si tak myslím, že možná stará televizní struktura - třináctidílný seriál hodinovek- by celé téhle sérii slušel líp a vznikl by nějaký nový slušný "Byl jednou jeden dům". Takhle se občas příliš skáče a příliš jen dovypráví než zahraje.

Viděno v televizi. Je dobře, že se občas točí i "psychologické" či "rodinné" filmy a ne jen pořád kriminálky. Chápu i tu Hřebejkovu zřejmou inspiraci Bergmanovým "Fanny a Alexander" (kdo filmově dospíval v 80 letech, ví, jaký to byl zvláštní zážitek) a tak by mi ani nevadila pomalost rodinných scén, jen tomu přece jen něco chybělo. Navíc a možná to bylo tv.sestřihem, trochu se vytrácela i jistá logičnost. Některé herecké výkony stojí za zaznamenání (David Novotný, M.Finger), u některých dalších představitelů mi to trochu skřípalo, možná i tím, že se někteří herci (jako žel O. Sokol) nyní proflákli účastí ve všech žánrech, včetně reklam. Z odstupu na ně bude pohled třeba smířlivější.

Natočeno to asi není špatně, ale mně přijde hlavní postava jako hrdina velmi nesympatický. Nejsem si jistý, jestli by s tímhle nabubřelým vystupováním něco vyšetřil. A zápletka prvního dílu mi také nepřišla nijak extra zajímavá či napínavá.

Musím uznat, že kameraman Sven Nykvist z toho udělal film, na které bylo zajímavé koukat. a samozřejmě také Juliette Binoche, na kterou bylo po celou dobu pěkné koukat, ale i krásně hrála. Naopak D. Day-Lewis mi v té hlavní roli nějak neseděl ani se mi nehodil do typu takového úspěšného svůdníka (ale nejsem ženského rodu). Potěšili spíš slaqvní představitelé menších rolí Olbrychski, Skarsgard a Josephson a také Landovský. Že české reálie nejsou ve filmu vždy povedené a přesné, mi tolik nevadí a jsem shovívavý. My americké reálie v našich filmech a inscenacích také často zkarikovali až zpackali. Tady se povedla třeba aspoň ta hospoda. Pravda, naopak ty lázně zavánějí jinou zemí. Ale když nemohli tvůrci točit u nás, tak to měli obzvláště těžké.

Ten film jistě není úplně dokonalý, ale přesto i po několikátém shlédnutí mne pořád baví. Pěkných hereckých výkonů je tam víc, ale právě z opakovaných shlédnutí si stále víc cením výkon Jiřího Schmitzera. Znamenitě vystihl typ důstojníka ČSLA, se kterým někdy dalo vyjít a někdy ne, přesně takové typy "racionalistů" jsem poznal i v armádě osmdesátých let.

Některé scény docela nápadité a v tradici dobrých českých komedií, ale mohly být víc dotažené, propracované (Donutil na střeše, trojice u lomu), naopak tam kde to napodobovalo některé současné západní hity, se mi zdálo, že to skřípalo. Také rozuzlení mi nepřišlo dobře zvládnuté. Docela zajímavý Ruml, Donutil i Prachař, naopak obsazení další mladé slovenské herečky mne nezaujalo. Škoda, že naopak Kubařová se tam jen mihla.

Překvapivě i po letech, kdy se točí úplně jinak, je to pořád dobré. Původně jsem myslel, že kvůli únavě shlédnu jen tak první hodinku, ale pak jsem od toho nedokázal odejít.. Zajímavá a funkční přímočarost vyprávění, černobílé kouzlo, zejména u záběrů od jezera atd.

Jen mne trochu zamrzelo, že nebylo víc (asi polopatičtěji) ozřejměno, jestli to někdo z vedení přece jen odskákal. Jiří Langmajer vystřihl svého ředitele jakoby inspirován postavami zasloužilých havířských funkcionářů z ostravských inscenací z let sedmdesátých, osmdesátých. Jednou rolí jakoby dosáhl dvojího účinku, výborně ji zahrát a ještě zkarikovat tehdejší televizní hornickou produkci.

Vznikla taková balada, skoro vláčilovsky naladěná, ale žel přes vcelku zajímavé obsazení, se minula účinkem a dost brzo začala nudit. Diváka, který není ponořen do událostí té doby, to nejspíš minulo úplně. Skoro to připomínalo, že scény byly natočeny jen jako doprovodné herecké akce k nějakému dokumentu - jenže ten tam s hlasem vypravěče zapomněli doplnit. A přitom nápad "viděno očima manželek" nebyl jako výchozí bod špatný, nicméně dál se to příliš nedostalo. A tak mne napadá, že největším problémem současné naší historické produkce je jako by tvůrci nedokázali naplnit to hlavní - chytit diváka přes ztotožnění či zaujetí hlavní dramatickou postavou a jejími osudy, tak jako to třeba umí občas reprízované starší britské histor. filmy a koneckonců snad i ten "proslulý" Otakar Vávra. A je až zvláštní, že z nových pokusů našich tvůrců o historické filmy tohle naplnila asi jen romantická Marie Terezie (i díky její rakouské představitelce.)