ill

Vzpomínka na první shlédnutí ve mě evokuje spojení dvou lidových sousloví. Silná káva, která se vám dostane hluboko pod kůži. Facka do tváře stádního diváka zvyklého konzumovat filmovou realitu skrze morální filtry a všudypřítomný kompromis. Tenhle film si totiž více než kteroukoli jinou zaslouží nálepku NEKOMPROMISNÍ.

Load of nonsense.

V rámci žánru jsem měl tu čest shlédnout produkci celé řady více či méně exotických destinací. Korea, Japonsko, Norsko, Švédsko, Španělsko, Mexiko, UK atd. Tento opus však drtivou většinu bez zaváhání zahaluje do svého stínu a zprofanované žánrové light verze typu Ti druzí pak nemilosrdě zašlapává do prachu dějin. Jedinou výtkou tak opravdu zůstává jen diskutabilní schopnost hlavního představitele ve vyjařování emocí(čti herectví). Nutno podotknout, že k DR přistupuji naprosto bez předsudků. Jeho infantilní dekádu jménem HP se mi totiž podařilo úspěšně ignorovat. Devětkrátdeset %.

Pominu-li velkoryse řadu menších scénaristických lapsů, nedokážu zavřít oči před holou skutečností, že tolika proklamovanou realističnost lze brát vážně nejvýše tak z obsahového hlediska. Formální fiasko snímku, reprezentováno snad ponejvíce otřesně NErealistickým chováním obětí, bohužel výrazně devalvuje celkové vyznění a dopad. A nehodlám argumentací, že na film je nutno pohlížet v kontextu doby vzniku slevovat něco ze svých nároků. Je čtvrtek, 0:58 a já jsem nezvykle unavený. Tahle káva mi totiž přišla ostudně slabá. Asi euroshopper.

Jak začít. Aladeen zprávou nebo Aladeen zprávou? Ano, jsem Sascha Baron Cohen aladeen :) U druhé scény s hlavou jsem se rozesmál jako ještě u filmu nikdy.

U železného muže dvě jsem si uvědomil zajímavý(a trochu intimní) případ přímé úměrnosti. Čím více sleduji americkou kinoprodukci, tím více nepochybuji o svých sklonech k masochismu. A ne, není to způsobeno nesprávným výběrem filmů ani maloměštáckými předsudky.

Ambiciózní projekt s atraktivním námětem navíc podpořený českou hereckou elitou bohužel uvízl někde uprostřed cesty. Těžko říci zda to připsat kvalitativně roztříštěnému spektru režisérů či snad TV produkci, která je přeci jen výrazově limitována. Subjektivně a paradoxně se tak pestrá paleta tvůrců stává projektu kontraproduktivní ač jsem očekával pravý opak.

I po x destítkách hodin strávených s přírodopisnými dokumenty mě naše matka Země ani zdaleka nepřestává fascinovat. Ve spojení s dokonalým technickým zpracováním jsou mi dokumenty BBC stále častěji téměř fyzickým prožitkem. (kvalitní zobrazovací médium podmínkou)

Nikdy už tě nezřím Avatare.

Zářný příklad rčení, že méně je někdy více, je zde zejména ve druhé polovině naplněn bezezbytku. Frenetická poslední třetina se tak namísto kardiakálního zážitku ála REC stává sebeparodující fraškou, čirým amatérismem.