ill

Smutné. Šokující kontrast mezi návštěvností(cca 25 000 diváků v kinech) a kvalitou(subjektivně) neodbytně podsouvá myšlenku, jak obrovskou roli hraje v současnosti marketing a propagace. Umění prodat je v dnešním světě konzumu nekompromisně nadřazeno umění něco sdělit, přinést, vytvořit, evokovat. Lavina požitků všech našich smyslů valící se s neutuchající intenzitou válcuje marnou snahu umělce aktivovat zkornatělou emocionální a intelektuální hemisféru našeho mozku a donutit nás tak ke „kooperaci“ s právě se rodícím kulturním dědictvím. Smutné, ta naše lenost.

Čerstvý vítr do zatuchajících plachet televizní zábavy. Plující a potápějící se s výběrem protagonistů. Tady se to daří tak ze tří čtvrtin, nicméně samotný koncept drží svou atraktivitou tuhle entertainment loď hrdě nad hladinou.

Čtyři lvi nabízejí pohled na téma již viděné způsobem naprosto nevídaným. Optikou zcela jedinečnou a dosud nepoužitou. Bravo.

Nejděsivější na osudu ostrova je fakt, že je velmi pravděpodobně i předobrazem vývoje celého lidstva - vyčerpáme neobnovitelné(nezbytné) zdroje - sežereme se navzájem.

Silné téma působivě natočené. Po celou dobu jsem se však nemohl zbavit neodbytného pocitu, že je herecký projev hlavních postav trochu, jak to jen říci diplomaticky, rozpačitý. Ano, Jana Plodková je bezpochyby jednou z nejvíce sexi hereček současnosti, to mě však nezbavuje soudnosti(nebo ano? :)) a dojmu, že je paleta jejích výrazových prostředků tak nějak chudokrevná. Dost možná jsem jí jen nevěnoval dostatek pozornosti, či spíše neměla tolik prostoru. Stále však věřím, že její (nejen) mimické svaly prokáží svou schopnost k projevení i jiných emocí než jen povrchní lhostejnost se špetkou arogance.

Na Finchera překvapivě povrchní a roztříštěné. Nerecyklovatelný film na jedno použití.

Efektně natočeno. Osobně ale nevidím důvod proč si raději nepustit na metrové úhlopříčce Call of Duty. Tam jsem totiž v hlavní roli já a patetické kecy ze základny přeskočím tlačítkem escape.

Od Počátku ve mě roste nepříjemný pocit, že je narůstající rozpočet Nolanových filmů v nepřímé úměře s jejich invencí a hlavně osobitostí. Pevně věřím, že toto není Počátek komercionalizace a úpadku tvůrce jehož filmy měli vždy charisma, atmosféru, styl. Počátek je krásná, lákavá, dokonale zabalená leč prázdná bonboniéra a tak po jejím rozbalení zůstává jen hořká pachuť zklamání, neukojená očekávání a atraktivní obal v odpadkovém koši.

... aneb naivní švýcarská blbka jede rozvrátit kulturní tradice a zvyky fungující stovky let. A tak zatímco kterákoliv jiná žena přežívající v srdci černé afriky odevzdaně přijímá svůj sociální status na úrovni domestifikovaných pouštních koz, naše milá emancipovaná masajka neohroženě podniká, vyjadřuje velmi nahlas svůj názor a dívá se hrdě mužům do očí. Zatímco běžná žena žijící v lůně černého kontinentu musí žádat svolení k opuštění chýše, naše hrdinně odmítá manželské povinnosti a ve chvíly nejvypjatější neváhá oplatit svému manželi – hrdému to bojovníku masajů – facku dobře mířenou. Proboha kde to jsme. Bojím se, že ve skutečnosti by ležela na zemi s hlavou rozbitou už někde v sedmdesáté minutě filmu a s největší pravděpodobností by se i přes svůj požehnaný stav jeho konce vůbec nedožila. Chcete-li alespoň hrubé nastínění sociálního postavení ženy v této společnosti přečtěte si Útěk z afrického pekla, ale tenhle blábol, který by se snad neodvážila servírovat ani Rosamunde Pilcher mi hlava opravdu nebere. A že je R.P. schopna téměř všeho.

Do dvouhodinové stopáže by se vešlo dvojnásobné množství informací, faktů a statistik.