Starobylá tetování

Jakožto milovnice tetování a majitelka (prozatím) dvou byla pro mě toto povinná záležitost. Někdo má ze svého těla vzpomínkové album, někdo se tak chce odlišit, pro někoho je to jen móda a jsou i tací, kteří to dělají z povinnosti/tradice. Sympaťák Craig se setká snad se všemi a snaží se zkoumat tetování z různých úhlů (kultur);pro mě osobně nejzajímavější byla asi vězeňská tetování, která mnohdy rozhodují o tom, jestli člověk přijde o život. Anebo vnímání kérek v Japonsku, kde tetovaní nemůžou ani do bazénu, protože je to spojováno s Yakuzou. Různé techniky mě taky překvapily a přesvědčily o tom, že zůstanu u toho normálního způsobu :) Stručně a jasně pěkný a originální dokument, který určitě stojí za shlédnutí. (04.02.2013)

Jakože na dokumenty tolik nekoukám, tak tenhle jsem si moc rád zkouknul. Poměrně sympatickej moderátor tu jezdí napříč světem a zjišťuje co nejvíc o tetování. Třeba z jakýho důvodu a jaká sorta lidí (vojáci, mariňáci, vězni, Maoři, Polynésani atd.) se tetuje. Nebo jakým způsobem (nějaký jsou hodně bolestivý, nějaký hodně DIY jako například ve vězení, kde jsou možnosti dost omezené). Zjistil jsem taky hodně o historii kérek, odstraňování, různejch bizarnostech jako je tetování oka nebo extrémech jako člověk, kterej (i díky) tetování vypadá téměř jako ještěrka. Fakt jsem se příjemně bavil a něco se naučil. (21.03.2013)

Skvělý dokument. Obzvlášť první polovina, která pojednává o historii a kultuře různých "kmenů" a států a včetně jejich starobylých forem tetování. Druhá půlka už byla jen v Americe (jak jinak). Ameriští vojáci mi třeba přišli už moc kýčovitý a ten extrém, to byl opravdu extrém! Každopádně "průvodce byl frajer, když se nechal tetovat třeba japonskou metodou. A důležitá myšlenka potvrzena - tetování má něco znamenat, ne že se nechám tetovat, když to má i kámoška. ..se svojí kočkou na nártu si připadám jak loser.. (09.02.2013)

Vedle spousty informací docela podrobných (různé techniky včetně takových bizarností, jako je např. tetování oční bulvy..., princip odstraňování obrázků z kůže atd.) i naopak povrchních (symbolika) se dočkáme i sdělení plytkých („mariňáci svoje kérky milujou“ - ostatní, kteří si je nechávají dobrovolně dělat, je snad nenávidí?), diskutabilních („každé tetování je uměleckým dílem“ - skutečně?) i vyložených protimluvů („v posledních letech zažívá v Americe tetování obrovský boom“, ale o pár minut později „v Hollywoodu je tetování považováno za něco extra“ - že by ti lidé od filmu natolik pokulhávali v oblasti módních trendů za většinovou populací USA?). Vychytání podobných nedostatků by filmu určitě prospělo víc, než každých 10 minut průvodcem opakovaná mantra, že jsme na cestě kolem světa, abychom prozkoumali historii tetování. Docela by mě v té souvislosti zajímalo, jaké je mínění tvůrců o jejich typickém cílovém divákovi a o jeho schopnosti udržet myšlenku. Asi to nebude moc optimistická představa... Ale pokérovaní chovanci nápravného zařízení v Arizoně jsou v těch erárních růžovoučkých trenýrečkách opravdu drsňáčci k nakousnutí :-) -------- V titulcích filmu uvedeno: režie Dara Horenblas. (06.01.2013)

Nádherná vstupenka do světa tetování. Až mě zarazilo, jak staré zdobení těla to je a jakými způsoby se to dělává či dělávalo. Nějvíce mě zaujalo všité tetování, to je snad nejbolestivější ze všech těch ukázek. Japonské tetování je tak krásné a barevné, spojované s Yakuzou, ale lidé v Japonsku o to mají zájem, i když vědí, že budou vyloučeni ze společnosti. Nejdrsnější podmínky pro tetování byly věznice. Teď už to tam mají propracovanější, vzory detailnější, s odkazy na různé gangy. Strojky si vyrábějí doslova na koleni a policisté provádějí razie, aby tomu zabránili. To, co mě teda odpudilo, bylo tetování do oka. To už je podle mě velký extrém pohrávající si se zdravím a viděním na to oko. (09.01.2011)