DoNotCross

Hezká premisa, nadupaný vizuál, Neeson vs. Ed Harris = nablblá akční rutina. Papírově ten film šlape, ale tady to končí. Hapruje tady mnoho věcí, celé to drží pohromadě pouze díky neskutečnému množství náhod, kterých je víc, než ve třech průměrných hollywoodských akčňácích. Vedle toho se to celé má odehrát za jednu noc, přičemž by ale sled událostí s klidem vyplnil jeden celý týden. Vyprávění střídá akční pasáže s momenty chlapského patosu s momenty košilatých řečí s momenty debilně se chovajících policajtů. Mě tenhle styl brzy otupil a i když je Neeson moc fajn, jeho neustálé přepínání se z vychlastalého fotříka do nezničitelného termouše jsem mu prostě nežral. Ten biják je prostě celý trochu moc vychtěný. Finále je moc fajn, ale zbytek filmu, který je koláží náhodně vygenerovaných situací, to prostě zachránit nemůže.

Boský Leo konečně dosáhl na Oscara. Zvláštní ale, že zrovna tady. Začíná to ale zatraceně nadějně - úvodní bitka s rudochy je naprosto dokonalá a solidně zahustí atmosféru. Pak ale přijde mazlení s medvědicí a už to začne trochu skřípat. Nejsem zoolog, ale tahle pranice na mě prostě vůbec nepůsobila věrohodně a je hodně vidět, že animátor medvídka musí držet, aby DiCapria nesejmul jednou ranou packy. A pak se Leo plazí domů. To by byl asi ten nejmenší problém, kdyby nehrál tu nejméně zajímavou postavu v celém filmu. Člověk se tak nakonec mnohem víc těší na scény s Hardym, který je sice možná trochu svině, ale alespoň ho člověk zná a rozumí mu. Glass je děsně neprokreslená postava a občasné flashbacky to moc nevytrhnou. Vedle toho je stopáž příšerně uměle natahovaná. Záběry na panoramata jsou opulentní, ale po půlce se zají a začnou jít vyloženě na nervy. Nedaří se ani vybudovat pořádné napětí, protože je Leo od samého začátku nezničitelný. V Nolanově trilogii měl Netopýr větší limity, než má tady Hugo Glass a to mluvíme v kategoriích komiksák proti příručce pro zálesáky. Takže krom toho, že se drobet nudíte ani necítíte potřebu fandit, protože jak se Glass poprvé nasraně podívá na Hardyho, je úlně jasné, koho odnesou na konci nohama napřed. Což je jasné u většiny filmů, ale tam vás hlavní hrdina zajímá. Celkově ale, ubrat půl hodiny a byl bych fakt spokojený, byla by to taková pěkná jednohubka bez ambicí. Takhle je to ale moc řídké, než abych si to pořádně užil.

Dlouho jsem se tomuto vyhýbal, dost jsem se bál. Jak může někdo rozumně navázat na můj nejoblíbenější seriál po tak strašné době? Ale konečně jsem se odvážil a musím říct, že mé obavy byly dokonale liché. Hodně se tady hraje na nostalgickou notu, ale rozhodně to není jen prázdná pocta. Fanoušek tady bude jenom slastně kvičet. Ač jsou dvě epizody poněkud slabší, zbytek se řadí k tomu nejlepšímu z trpasličího kánonu. Epizody jsou tu celkově lépe vypointované - vedle všudypřítomných frků se vám každou epizodu buduje jeden ultrafrk, který teda většinou stojí za to. Na to, že jsme s postavami strávili takových let, dozvíte se o nich ledacos nového a projdou si určitým vývojem. (platí teda pravda jen pro duo Listy/Rimsy) A vidět, jak Lister balí automat na polívku a vychovává svého syna (!) je neskutečně super. Takže díky, chlapi, velká paráda.

Takže tohle je nejslabší Tarantino? Čekal jsem větší průser. Chápu, co všem tak moc nejde pod vousy - děje je tady fakt pomálu a celé to někdy spíš připomíná filmové cvičení. Blbnutí s vizuálem jsem vůbec nepochopil - na první půlce je vidět, že je točena jakoby na poškrábaný film. V té druhé jsem si ale žádného "poškození" nevšiml. Proč je asi patnáct minut filmu černobílá taky nechápu. Ale všechno tohle na zřeteli . stejně mě to bavilo. Podruhé bych si to asi nedal, ale jako jednorázová společnost na volný večer to zapůsobilo. První parta hrdinek jsou ukázkové slepice, stejně jsem se ale o ně začal bát a jejich odchod ze scény mě chladným nenechal. Blbnutí v baru je super - Quentin má talent ve vás vyvolat chuť a žízeň, kdykoliv jeho postavy něco konzumují. No a pak přijde na scénu Kurt Russel a je to tam. Svým charismatem tahne film neuvěřitelným způsobem. Celé je to taková kratochvíle, něco, co by se mohlo promítat na filmových školách jako výukový materiál, jako celovečerák s hlavou a patou to funguje o dost hůř. Ale bavilo. P.S. Automobilová honička je naprosto dokonalá a Tarantino překvapivě ukázal, že krom keců zvládá s prstem v nose i akci. Paradoxně je tady ta akce o dost lepší, než ty jeho vyhlášené kecy.

Ten film jsem si dvakrát užil. Poprvé mě ani nenapadlo přemýšlet nad tím, že jsem nedostal, co jsem očekával. Byl jsem nadšený. Tohle je plnokrevné vesmírné dobrodružství ze staré školy, kde nemusíte řešit přebujelé CGI a prkenné herectví. Noví hrdinové jsou skvělí - nic moc se o nich vlastně nedozvíte, ale fandit jim budete od první minuty. Rozhodně se povedlo naprosto famózně podat radost z toho, že se můžete potkat se starými známými a zároveň příběh pokračuje dál. Celá sedmička je o předávání štafety. A ano, v tom je asi taky největší problém, je to jen předěl, mezi událostmi důvěrně známými a něčím, co teprve přijde a doufejme, že bude taky stát za to. Ale celé je to vyvedené s takovou láskou a umem, že vám ty dvě hodinky utečou jako nic. Vesmírné bitvy jsou parádní, šermovačky stylem navazují na starou trilogii, takže se nehraje na efekt a vy prožíváte každou ránu. Drží se to při zemi, ale stačí to. A první zažehnutí prastarého meče modráska je ultimátní fanouškovské blaho. Možná i mě trochu mrzí, že nám J.J. nenaservíroval něco víc kulervoucího a "jen" oprášil staré postupy. Upřímně doufám, že si v tomhle ohledu Disney v epizodě VIII napraví reputaci. Ale je třeba ocenit, že se mu podařilo na odkaz Star Wars navázat mnohokrát lépe, než samotnému Lucasovi parádně vyváženým filmem, který s umem mixuje humor, akci nostalgii a nové postavy a nutí nás počítat dny do "osmičky". Co víc nakonec chtít? P.S. Ač se mi v kině OST zdálo děsně nevýrazné, musím teď po poctivém naposlouchání říct, že to John Williams dokázal i po sedmé.

Na MovieZone se šuškalo, že se nám Ridley vrátil do formy. Pokud jde o mě, klidně by se už na to mohl vykašlat. Stává se mistrem tvorby technicky precizních filmů bez duše, i když uznávám, že s Marťanem se už přeci jen blíží nějakému konkrétnímu pocitu. Matt Damon se snaží jak může, tuhle hláškuje, jakoby opravdu blbnul za barákem na zahradě, tuhle pláče, protože se domů už nejspíš nikdy nepodívá. A tuhle náladovou obousměrnost jsem nikdy nedokázal pořádně spolknout. Humoru je celkem dost, ale většina hlášek mě minula a srdceryvných momentů poměrně pomálu, navíc se střídají s takovou kadencí, že se nedá pořádně naladit na tu správnou frekvenci. Navíc se prostě nemůžete ubránit pocitu, že jste to všechno už viděli předtím a alespoň já jsem nedostal uspokojivé vysvětlení, proč bych to měl absolvovat znova. Ale abych jenom nekydal hnůj - finále se třeba fakt neuvěřitelně povedlo. Má koule a konečně vás donutí opravdu fandit jako o život, protože už jde fakt o všechno. Nebo když zazní Starman od Bowieho, člověk konečně získá dojem, že pod tou čarokrásnou kamerou a oranžovou stylizací opravdu tepe lidské srdce. Ale jinak je to celkem nuda. P.S. Soundtrack rulez. Abbu tím nemyslím.

Představte si, že smícháte klasickou conneryovku s psychoterapickou craigovkou a dostanete Spectre. Můj největší problém je ale v příběhu - ta velká, temná organizace Spectre je na celý Craigův vesmír naroubovaná děsně uměle a celé to působí dojmem, že to někdo vymyslel na koleně za půl hodiny. Hlavní záporák tomu nepomáhá ani trošku, Christoph Waltz tady působí jako cápek, kterého v dětství všichni strašně šikanovali a vy se jim nedivíte. Bond je v tomhle díle moc rozjetý na to, aby ho zastavil takovýhle šašek. Ale i když to v detailech příšerně drhne, tak jsem se u toho stejně bavil. Akce přibylo a není vůbec špatná, film má atmosféru a kdyby se po neskutečné úvodní scéně (jsem jediný, komu připomíná Hitmana?) celý kolos na víc jak dvacet minut nezakuckal poleveným tempem, možná bych i tu hvězdu přihodil. Ale dá se pochopit, že spousta diváků posledního Bonda nemilosrdně odstřelí. Vedle Kingsmana působí jako dinosaurus. Skyfall se nám snažil skoro tři hodiny vysvětlit, že starý Bond má i dnes co říct. Spectre ukazuje, že už řekl všechno, co chtěl. Otázkou je, zda mu tohle tápání budete tolerovat. Tenhle film je ale jasný signál, že by už tým kolem agenta jejího veličenstva potřeboval obměnit. Ten konec to ani nemohl říct jasněji. P.S. Jde o jeden z těch filmů, který by mohl klidně skončit o scénu dříve. P.P.S. Trošku zamrzí, že Thomas Newman často recykluje hudbu ze Skyfallu. Mě jako fanouška soundtracků navíc mrzí fakt, že se nepokusil hudbu tří předchozích bondovek s Craigem propojit do jednoho hudebního celku, když si o to povaha příběhu přímo říká. UpGrade: Po důkladném sebezpytu musím s hvězdou dolů. Nakonec to drhlo přeci jen trošku moc a na patře tentokrát zůstává především pachuť zklamání. Sorry, Dane.

Tenhle film patří Daniel Day-Lewisovi. Musím říct, že jsem nikdy, opravdu nikdy neviděl takhle strhující herecký výkon. Nutí mě to zamyslet se nad tím, koho vlastně považuji za dobré herce. Protože tohle bylo jednoduše neuvěřitelné. Jeho postava se pohybuje v divácky méně přístupném filmu. Trvalo mi docela dlouho poznat, jaký ten Daniel Plainview vlastně doopravdy je. Běh času tady není klasicky plynulý, ale sledujeme spíše jednotlivé epizody a tak si pak můžeme složit Daniela jako puzzle. A výsledný obraz je strašný. Rozhodně jde o adepta na krále těch nejodpornějších filmových hajzlů. Ale krása spočívá v tom, že se vyjevuje postupně. Krom trochu hůře stravitelného způsobu vyprávění, který se jak se patří vleče, ale (alespoň mě) zatraceně rychle utíká, zaujme i netradiční hudba. Tenhle soundtrack si rozhodně doma pouštět nebudete. Kakofonie zvuků přidává snímku na zvláštní atmosféře a scéna s hořící ropnou studní je vyloženě děsivá. Když přijde finále a vy pochopíte, čí vzestup jste tři hodiny sledovali, není vám lehko u srdce. A scéna s knězem a kuželkami je naprosto dokonalá a nezapomenutelná. Nevšední, ale obrovský zážitek.

Tohle je ultimátní "feel good" film. Ve světě Rivalů jsou závodníci Formule 1 v podstatě rytíři. Přiznám se, že jsem to celé očekával podstatně syrovější a tak nějak bližší realitě. Výsledek je ale více něž uspokojující. Rozhodně si myslím, že jsem Rush neviděl naposledy. Sledovat, jak se dva odlišné charaktery snaží dosáhnout stejného cíle a vzájemně se přitom hecují, je příjemná podívaná. Daniel Brühl je jako Lauda naprosto parádní, přišel mi víc cool, něž pestrobarevný lvíček Hemsworth, kterému jsem balení holek prostým představením se moc nevěřil, i když tady je zřejmě víc na vinně scénář, protože jinak rozhodně oplývá charismatem neohroženého závodníka. Atmosféru tahne nahoru neuvěřitelným z působem Hans Zimmer a tak závodní sekvence působí hypnoticky. Takže? Hezky to vypadá, rychle odsýpá a až to skončí, budete mít chuť zdolávat vrcholy. Možná krapet naivní, ale určitě poctivé, takový Pribináček.

Hezká magořina. Už od zrezivělého loga WB a Maxových prvních slov mě Miller měl. Ten svět můžete skrz obrazy vnímat všemi smysly, písek, pot a benzín. Vidět potom vodopád vody působí jako vykoupení. Je tu opravdu hodně akce, ale přesto se o zdejším světě dozvíte překvapivě hodně, ale jakoby mimochodem. Snad jsem ještě neviděl snímek, který by to dělal s takovou grácií, většina ostatních tomu prostě obětuje půlku stopáže nebo vytasí debilní didaktické berličky. (ahoj Interstellare) Co si rozhodně zaslouží pochvalu, je příběh. Celková zápletka je vlastně směšně jednoduchá, ale v průběhu filmu se dostanete do překvapivé hloubky. Maxovo první setkání se ženami je magické, působí ve vyprahlém světě podobně posvátně, jako voda. Ale rozhodně bych neoznačil snímek za feministický. Prostě jen říká, že chlapy jsou tak trošku zvířata a potřebují vedle sebe ženskou, aby je zkultivovala. Ta zase potřebuje chlapa, aby zkopával magory z jejího náklaďáku. Po všech Bondech je to příjemné osvěžení. A akce? Ta je šílená. Poslední Mad Max není příjemný popcorn, tenhle svět je hnusný a hrdinové opravdu zase jednou bojují o holé přežití. Přesto mě někdy trošku rušil fakt, že jim pan scénárista trošku nadržuje. Vzdálenost při honičce je daná dle jeho aktuální vůle, někdy nad postavami evidentně drží ochrannou ruku a přestup mezi znepřátelenými tábory jim umožnil až moc snadný. Ale to je asi tak všechno, co bych vytkl. Jinak zbývá jen špinavý, syrový zážitek a chuť si to celé šlehnout znova. "What a lovely day!" P.S. Vize rockové muziky jako té nejlepší pochodové hudby je parádní. Vojáci ve Vietnamu si nepouštěli "Whole Lotta Love" pro nic za nic.