DoNotCross

Těžko jsem si mohl představit nudnější téma, než je založení Facebooku. Ale už první scéna mě bez problému přikovala k židli. Tenhle film je nesmírně ukecaný, ale vůbec to nevadí. Dialogy jsou rychlé, svižné a vtipné. A sledovat celý ten humbuk kolem založení té super stránky, kde můžeš všem ukázat, jestli s někým chodíš, je moc fajn. Realitu bych v tom nějak zvlášť nehledal, pořád je to spíš pohádka o tom, jak jeden nerd ke kouzelnému bohatství přišel a vedle toho milionu přátel si udělal i pár nepřátel. To by ale vůbec nevadilo. Co už mi trochu vadí je fakt, jak je to strašně naleštěné a vlastně dost povrchní. Což mi trochu brání se s tím nějak víc sžít. Budoucí vysokoškoláky ale jistě příjemně namotivuje, protože prostředí na kolejích ukazuje jenom v tom největším lesku. Mistrně natočený film, na který se moc hezky kouká, jen ta celková nažehlenost je někdy trochu moc. A Markova motivace, sice polidšťující, ale trochu plochá. Ale pět bude. Je to fakt zábava. P.S. Trent a Atticus absolutně rulez! Tenhle soundtrack je geniální. Povinnost pro fanoušky NIN a dobré filmové hudby.

Pár dní po shlédnutí se výsledný dojem pomalu kazí. Sledování bylo naprosto fascinující a zábavné. Vedle zmatení prožívá divák spolu s postavami i pocity izolace, odcizení a chladu. Ale závěrečná pointa to vlastně celé pošle do kopru. Pro mě pak už nějak není důvod k tomu, to celé absolvovat znovu. Ani předchozí děj není zcela bez chyby, zvlášť postava Ewana McGregora se chová poměrně nelogicky, což ruší. Řemeslně geniální, ale jinak trochu prázdné umění.

Začíná to docela slibně. Brzy se sice topíme v klišé, ale pořád to není tak hrozné, aby to člověk nepřetrpěl a i když to pak skřípe víc a víc, pořád se člověk těší na nějaké devastující finále, skandální odhalení. To ale přijde úplně z modrého nebe. Pokud konec vyznívá nejednoznačně, pak to není dobrým scénářem, ale neschopností tvůrců. Představa o chytrých počítačích musela být ultimátní WTF už před deseti lety a dneska už se ta mimóznost nedá už ani dobře popsat. Bohužel je snímek zastaralý i v ostatních aspektech a připomíná něco již mnohokrát viděné, stává se tak snadno předvídatelným. Nejzajímavěji vypadá linie s tajemnými vraždami, ta ale dokonale vyšumí do ztracena, aniž by měla nějakou spojitost s hlavním dějem. Kod asi jako jediný odchází se ctí, je Audrey. Nejsem jejím fanouškem, ale její postavě by člověk i fandil, kdyby ji někdo zasadil do lepšího filmu. Vyjma jejích fanoušků si tady na své nepřijde asi nikdo. Divný film.

Nejsem fanatický fanda našich "Třech oříšků" a tak mi nevadí, když nám někdo sáhne na rodinné zlato. A vyplatilo se mi to. Tahle popelka je tak klasická, že už klasičtější být nemůže. Je barevnější než kdejaký animák a naivnější než Hvězdné války. Ale ten příběh holky, co je služebná původem, ale princezna srdcem, je tady těžen na maximum. Být malá holčička, chci po tatínkovi modré šatičky.

Finito. Uf. Po dvojce jsem byl fakt upřímně natěšený. Její režisérský sestřih mě ohromně namlsal a já se rozhodl dát tomu kolosu ještě jednu šanci. Ale spálil jsem se podruhé. Je to taková vleklá digitální nuda. Nechci být vyloženě zlý, ale na třetím Hobitovi mi neštimuje hrozně moc věcí. Popořadě. Draka si člověk moc neužije, jeho likvidace proběhne v deseti minutách a bez zastavení se jede dál. Ale zase až moc pomalu, Thorin se musí mezi samotnou bitvou stihnout zbláznit a zase dát do kupy a ještě si hrát na skrblíka. A to je vlastně strašná nuda. Problém je, že Jackson nedovede v rámci tří super dlouhej bijáků prodat svoje postavy a tak je vám naprostá většina u zadku a tak i jejich problémy. Samozřejmě to tahne nahoru Martin Freeman, což je bezkonkurenčně nejlepší hobit, co kdy běhal po stříbrném plátně, ale prostoru má minimum. Z pajzlů mi v hlavě utkvěla jen polovina a Thorinovo šílenství je divné, buď blbě napsané, nebo zahrané, těžko říct. A pak konečně přijde bitva. A ze začátku to v sobě opravdu má jistou osudovost a dokonce se i trochu bojíte. Pak ale sledujete jak Bard všechno vybojuje v nějakém modrém pseudobaloňáku a puberťák v pohodě kosí skřety, před kterýma starý Gandalf pořád varuje, jak čuprově jsou cvičený. Trpasličí král zase rozdává zidanovky a najde si uprostřed vřavy čas, aby objal bráchance a poklábosil. A všechno to rychle začne působit jako dlouhé divadlo. Komornější část bitvy je tak strašně přepálená, že jsem se nemohl dočkat, až konečně jedna strana zasadí smrtelný úder. A ve finále to ve mě emoce moc nevyvolalo. Ono, když Thorin s posledním dechem Bilbovi řekne, že ty prachy nejsou všechno, chce se vám spíš smát, protože TŘI filmy. A konec bitvy se už odehraje někde v pozadí, nikdo vám ho neukáže. Celému filmu strašlivě chybí pořádný epilog. Kdo nakonec bude vládnou Osamělé hoře? Jak to dopadne s Bardem? Po tom všem mlácení by alespoň mě osobně něco takového bodlo. No, snad to spasí zase rejžova verze. Už aby byla.

Joy Division. Tahle kapela ze mě definitivně udělala hudebního fanouška a tak jsem při nalezení tohodle životopisňáku nepochyboval, že odejde domů s pětkou. Ale chyba lávky. Nejprve klady - Sam Riley JE Ian Curtis, zinscenované koncerty kapely jsou skvělé a černobílá tomu sedí. Tím končíme. Největší problém vidím v tom, že nás rejža za celou stopáž nenechá pořádně nahlédnout do hlavy hlavní postavy. Ian tak chodí po ošuňtělém Manchesteru, hulí jednu za druhou a tváří se depresívně. Krom toho, že má epilepsii a neví, co chce se o něm nedozvíme vůbec nic. Hudební kariéra je zatlačena do pozadí, což by tolik nevadilo, kdyby se do popředí dostalo něco nosného. Jak se dá kapela dohromady se nedozvíme, stejně tak ani nic o jejich tvůrčím procesu. Zbytek členů kapely má dohromady asi tak šest vět a na konci filmu je jen s těží rozeznáte od sebe. Ian je po celý film jen těžko uvěřitelná postava, od začátku do konce se s ním pracuje jako s hudební ikonou, ne jako s člověkem z masa a kostí. Riley dělá co může, ale scénář nepřepíše. Občasnou letargii oživí originální nahrávka, která toho vždy řekne víc, než cokoliv kolem. Takže? I bez přečtení předlohy toho víte z naposlouchané diskografie víc, než vám tenhle biják kdy řekne. Já osobně jsem se dvacet minut před koncem neskutečně těšil, až Ian konečně pověsí svůj život na hřebík, aby byl pokoj. Což jistě záměr nebyl.

Docela hezký filmeček, který ale neví, co chce vlastně říct. Marilyn je sice po celou dobu nesnesitelná, ale závěr ji vlastně glorifikuje, jako nesmrtelnou, úžasnou, sexy ikonu. Hm. Pokud vás aura téhle herečky míjí, tak tady nic moc zajímavého nenajdete. Zábavné okénko s výhledem na hvězdu, které má ale zbytečně růžové sklo.

Když se Bůh nemůže rozhodnout, je třeba mu trochu pomoc. V Rodrigovi má naštěstí schopného rádce a tak je osud Říma a celé Itálie v dobrých rukou. Celkově opravdu moc fajn historický seriál, který ale občas dojíždí na nedostatek děje a nablblé dialogy. Například Cesareho románek v první sérii byl pro mě naprosto nesnesitelný, takže tokání Anakina s Padmé vypadá vedle toho jako Shakespearovo veledílo. Navíc vlastně dokonale vyšumí a smysl získá až zpětně v sérii druhé. Ta je vůbec ze všech tří ta nejlepší, jenom v její půlce se toho stane víc, než v celé sérii první. No a série třetí už postrádá napětí předchozích dvou. Ačkoliv je opravdu příjemné sledovat Ginu McKee jako hlavního záporáka, její postava už nepůsobí jako opravdová hrozba. Prvních pár dílů sledujeme budování rozsáhlého spiknutí, poté jeho demontáž a v závěrečné konfrontaci už prostě nemůže být pochyb, jak to celé dopadne. I přes všechny tyhle mouchy to potěší každého fandu mixu seriálu a historie.

Znáte takový ten pocit, když se na něco koukáte a říkáte si, že to někdo natočil přesně pro vás? Jo, tak přesně to jsem cítil, když začal Cohle v autě poprvé filosofovat. Ač cítím většinou po dokoukání seriálu většinou cítím úlevu, že jsem to celé zvládl dotáhnout do konce, tady mám jen těžké nutkání si to celé šlehnout znovu. Čas je nakonec kruh, no ne? Kdo hraje, hraje jako o život. Atmosféra je hutná, postavy si zamilujete a když dojde na akci, nebudete dýchat. Přiznám se, že ten masový vrah tady mě zase tak nezaujal, zvláštních vražd bylo už ve všech těch kriminálkách mraky, stejně tak i policejních parťáků. Ale správná otázka tady není "co", ale "jak". Za sebe musím říct, že jsem neviděl moc působivěji natočených detektivek. Výsledek snese srovnání i s těmi nejlepšími kousky filmového plátna. Krása. UpGrade: Viděno podruhé, tentokrát poctivě s českými titulky. Znovu je zážitek ještě o něco lepší. Mohu tentokrát plně docenit postavu Martyho. Jasně, Cohle na sebe strhává pozornost, prostě proto, že je na první pohled vedle typického amerického burana o poznání zajímavější, Harrelson se však nenechává zahanbit. Ti dva jsou skvěle napsaní i zahraní, jako rub a líc, skvěle se doplňují, řídí se opačným životním krédem a pravda je přesně někde mezi. I ten případ mě podruhé bavil o poznání víc, protože se v něm víc vyznám. Pěkně komplikovaná záležitost. První Temný případ je prostě laskomina. Nejspíš vůbec nejlepší věc, co jsem kdy viděl. Druhá série: Tohle už je jiná. Je to jen pár hodin, co jsem dokoukal a nemůžu se ubránit zklamání. Jasně, očekáváná byla hodně vysoko, ale druhá série je prostě o stupeň horší, než ta první. Přitom je ukuchtěna zase jen z těch nejlepších ingrediencích a některé momenty jsou opět geniální. Celek už ale ne. Postav je příšerně, příšerně moc. Takže trvá fakt dlouho, než se tenhle kolos dá do pohybu a zároveň vám znemožňuje orientaci. Sice jsem to celé viděl v rámci čtyř dnů, ale stejně jsem se na konci nechytal, když se objevil někdo ze začátku série. Kdo to nakonec celé upekl vím tak napůl, některá jména jsem si prostě nezapamatoval, obzvlášť, když se pohybují na obrazovce sotva pár minut. A hlavní postavy? Tady to vlastně vůbec není špatné, alespoň herecky. Vaughn je jako hodný mafián fakt sympatický, Farell a jeho vyhořelý taťka taky, stejně tak McAdams a dokonce Taylor Kitch se dal snést. Jen hrál dokonale zbytečnou postavu. Co už tak dobré není, že jsou si všichni gerojové vlastně hrozně podobní, každá z postav řeší zdánlivě něco jiného, ale nemohl jsem se ubránit dojmu, že jsou vyrobeny podle stejného mustru. A taky jsou o poznání plošší. Tohle už není Rust vs. Marty. Taky nám výrazně přibylo akce. Jenže opravdu dechberoucí je jen ta první, (tuším čtvrtý díl) a zbytek už docela ztrácí. Postávám už taky docela roste bodycount, takže už se o ně tolik nebojíte a další z kouzel první série tady vyprchává. Osobně se po skončení cítím trochu podveden. Čekal jsem něco výbušnějšího, něco, co mě víc rozseká, když už se kurva musím orientovat v padesáti postavách. A nic. Za mě 3*.

Vader v pubertě. Od prázdné jedničky zatraceně výrazný krok kupředu. Je to napínavé, zábavné a stane se v tom něco důležitého. Našly by se věcičky, co trošku skřípou, ale celek funguje. Skvělý podklad pro devastující trojku a důkaz, že první epizoda by se dala smrsknout na dvacetiminutový prolog. Ale hlavně zábavný film, který můžu sjíždět pořád dokola.