mira.l

(skoro) všechny klipy Pink jsou zajímavě udělaný, ale tohle není snad ani tanec, to je nádherná akrobacie, kterou ona prostě předvést umí.

Po 2 novějších parádních koncertech Pink jsem se dostal i k tomuhle staršímu. Možná jsem měl postupovat obráceně, ty dva novější koncerty se mi líbí přece jenom víc nebo možná lépe řečeno jsou tak nějak bližší mojí nátuře. Na objektivní hodnocení jsem ještě asi nedozrál, budu si to muset pustit ještě aspoň jednou. Jak už tady ale napsal Patw, plusem je to, že jsou tady písničky ze začátku její kariéry, které už dneska běžně nehraje, což DVD dává i jistou dokumentární "přidanou" hodnotu, nemluvě o zhruba 20minutovém bonusovém přídavku ze zákulisí turné. Takže můj prvotní dojem je takový, že tenhle koncert je mnohem živelnější, má celkově výrazně rockovější atmosféru než její dnešní show, je vidět, že Pink byla před těma deseti lety ještě relativně nevybouřená a výrazně divočejší (asi dvakrát během přehrávání jsem se musel pohledem ujistit, že jsem opravdu doma v obýváku a ne v bordelu:) ) než v dnešní době. I celá scéna (velikost, nasvícení) je na těch DVD z novějších koncertů na úplně jiné úrovni. Ovšem např. Me and Bobby McGee stejně jako ostatní písničky z akustického bloku písniček Janis Joplin jsou parádní. Stejně tak mě zaujalo, že už tehdy se rozhodně nebála sednout si za bicí a rozuměla si s nima velice dobře:). Takže za mě pro začátek - třeba to časem upravím směrem nahoru, protože dolů asi ne - velice poctivé 4 hvězdičky.

Dustinův majstrštyk.

Ačkoliv podobnost se Základním instinktem asi nebude čistě náhodná a Madonna na výkon Sharon Stone nedosáhla, myslím si, že to až tak špatné nebylo, a skoro bych řek, že tu nejedna větší blbost má lepší hodnocení... Mě se to vcelku líbilo, hodnotím slušným průměrem tak na 65%. Madonna tu roli zase až tak špatně nezahrála a vyššímu hodnocení tu zřejmě stojí v cestě jakési "automatické" hodnocení "Film s Madonnou = bída, až nekoukatelný brak", které má spousta lidí obecně zažité.

Ne, tohle se nedá ospravedlnit ani jako velká recese, něco tak pitomýho jsem už dlouho neviděl. Jeden z mála filmů, u kterýho jsem použil rychlý přetáčení.

Tahle písnička se mi líbí, a je úplně jedno, jestli je to verze Dona McLeana, Madonny nebo třeba od Pavla Bobka. Jen je mi trochu divný, že sama Madonna ji považovala za jeden velký omyl a příliš se k ní nehlásila.

No... čekal jsem víc. Jakž takž koukatelných mi přišlo posledních zhruba 20 až 30 minut, nadpoloviční délka stopáže filmu je dost nudná až trapná, ze začátku jsem měl chvíli nutkání to i vypnout (to samozřejmě neplatilo při monologu Lizzy Caplan v letadle), nakonec jsem vydržel. Jak už tady zaznělo víckrát, právě Lizzy Caplan byla asi tím zásadním oživením tohohle kousku, bez ní bych to asi vypnul opravdu. Co se týká hodnocení, procentuelně bych se zhruba ztotožnil se zdejším hodnocením někde těsně okolo 40%, ty tři hvězdičky jsou dost s odřenýma ušima a hlavně za Lizzy, jednak za tu její roli a jednak proto, že od jejích očí se opravdu dost těžko odtrhává pohled:).

To je tak blbý, až je to docela pěkný:). Uvažoval jsem mezi 3 a 4 hvězdičkama, nakonec dávám slušný 3.

Nevím, mě tahle kýčovitá kostýmní podívaná až tolik nezaujala. Viděl jsem jednou a asi stačilo. Ale Nicole Kidman tu byla nádherná, to se musí nechat.

Film, který mě velice mile překvapil. Ze začátku mi prvních pár minut přišlo poněkud chaotických, ale jen to vykreslilo povahu hlavního představitele Sama, a pak se to rozjelo. A pak už jsem se v očekávání toho, kdy to "praskne":) nenudil vlastně až do konce.