Rockeri

Ztřeštěný návod k tomu, jak se stát z neznámých muzikantů rockovými hvězdami. Stačí k tomu jen sehnat stříkaci pistoli, kterou naplníte ostrou omáčkou, a potom už jenom obsadíte rozhlasové studio, kde celé osazenstvo vezmete za rukojmí. Pokud budete mít štěstí a vyjde vám to jako to vyšlo Chazzovi, Pipovi a Rexovi, tak vyjdete za tři měsíce z vězení jako nové modly rocku.. (17.11.2009)

Svou přezdívku na tomto fóru jsem si nezvolil proto, že bych poslouchal Evu a Vaška. Je to proto, že rocková hudba mě provází už téměř čtyřicet let a stále ji nemám dost. Právě naopak!!! Proto ani já nemohu být k tomuto filmu kritický. Děj je jednoduchý. Rocková kapela chce konečně prorazit a stát se slavnou a to za každou cenu. Ozbrojeni samopaly na vodu přepadnou rozhlasovou stanici a dožadují se odvysílání svého hitu. Samozřejmě přichází spousta více či méně vtipných situací až do samotného finále, a to je live koncert ve vězení. Tak si představuju skutečné bojovníky za rockovou hudbu!!! Tento film by mohl být inspirací pro někoho odvážného. Většina našich rádií by potřebovala takovéto přepadení, aby už konečně změnili ty svoje playlisty a začali hrát pořádnou a zajímavou muziku. Aby se už konečně přestali hrabat v těch komunistických vykopávkách typu Gotta, Davida a Vondráčkových a pustili aspoň občas nějakou novou, mladou a zajímavou kapelu ( a nemusí to být jen rocková kapela). Myslím, že jich tu máme dost. (01.03.2012)

proboha.... Ten film mě zaujal kvůli hereckému obsazení a hlavně kvůli tématu. Fraser, Buscemi a Sandler (ten především!!!) jako rockeři? To by mohla být dobrá palba. Ale zas tak odvázaná jsem z toho nakonec nebyla. Největším zklamáním pro mě bylo zjištění, že celý děj filmu se bude týkat té jedné noci v rádiu. Mohlo se z toho vyždímat víc. A mohli aspoň jednou pořádně zahrát :(. (27.09.2013)

Já jsem byl na tomto filmu v kině v roce 1994, měl jsem tedy o 17 let méně, tedy 20. Z důvodu věku a určité nedospělosti bych v té době dal filmu možná i čtyři hvězdy. Jenže jsem na tento film zapomněl a podíval jsem se na něj znovu - po právě těch sedmnácti letech. A hle, zjistil jsem, že je to vlastně neskutečná ptákovina, u které jsem se prakticky ani nezasmál. Tím víc mě překvapilo nadupané herecké obsazení. Ve svých dvaceti jsem tyto (dnes už prakticky slavné) herce ani neznal. A proto jsem nemile překvapen, že z této celkem trapárny neudělali něco víc. Herecký a invenční potenciál na to určitě byl. Místo toho jsem byl nucen sledovat bezduchou hudební komedii bez hudby. (01.12.2011)

Bez zaváhání plný počet. Ale byl bych nerad, kdyby se důvody smrskly pouze na to, že jsem (ostatně jako řada jiných podobně štědrých hodnotitelů) fanatickým rockovým a metalovým fanouškem. Ono to nestačí, já mohu vytasit ještě těžší kalibr, jsem totiž i muzikant. A shodou náhod stejně geniální a stejně nedoceněný jako hrdinové tohoto filmu. A aby toho nebylo málo, dokážu-li se stylizovat do jednoho z hrdinů, tak musím říci, že v jednu dobu (jako začínající kapela), kdy jsme byli tříčlenní, se projevování jednotlivých členů této filmové sestavy a jednotlivých členů té naší sestavy až nebezpečně shodovalo. Ale to, že jsem tento film povýšil téměř na autobiografii, zdaleka nesvědčí o mé neobjektivitě. Toto dílo je totiž od začátku do konce prošpikované perfektními hláškami, z nichž mnohé ocení pouze člověk, který trochu pozadí fungování kapel zná. Hlášek typu "Hele, tady hrají tihle? Těm jsme nakopali prdel, když jsme spolu hráli před rokem," nebo "Víš jaký to je, když několik let hraješ koncerty jenom pro svou holku a holky muzikantů z ostatních kapel?" jsem za svůj život vyslechl stovky. Ale nemusíte být zasvěceni, nehorázná sranda by to mohla být i pro ty, kteří s tímto prostředím nemají ani fanouškovskou zkušenost a spokojí se s tím, že se na hlavní hrdiny budou dívat jako na nějaká podivínská hovada z jiného světa. Přesto si netroufnu odhadnout, zda tuto poklonu věčné pubertě a metaláckému hovadství dokážou ocenit i lidé, kterým je toto prostředí úplně neznámé. (26.09.2012)