Mouchal

Díkybohu za De Nira, protože bez něj by téměř všechny mafiánské filmy utrpěly velkou škodu. Tento maník se pro takovéto role prostě narodil a to poznáte už jen na výčtu jeho filmů. Zde mu jeho role šéfíka kasína opět skvěle sedla a rozhodně to byl můj zdejší favorit. Taky kdo jiný, že? Slizký Joe Pesci asi ne (ikdyž zahrál opět parádně) a postava Sharon Stone, která zde nedělá nic jiného, než že se ku*ví, tahá z manžílka prachy a prášky a vyhazuje pagery, mi na sympatie taky zrovna nezahrála. Vlastně je to film i dost o tom, jak chlapovi život může zničit to, když si k sobě pustí špatnou ženštinu. Samův počáteční monolog o nedozírné vztahové důvěře je sice pravdivý, leč v jeho případě naprosto zbytečný, protože aby si chlap s takovým rozumem vybral takovou zlatokopskou couru a doufal, že ji změní, chce pořádnou dávku sebedebility. Pro slabší duši může být film Casino i poměrně složitým filmem pro jejich žaludky, protože především scéna s drcením ksichtu a nebo závěrečná scéna totálního zmlácení pálkami dokáže svou brutalitou zhnusit nejednoho mravy způsobilého dobráka. Pak působí celkem s podivem, že tyto scény brutalitou a krví nešetří, ale když někdo někoho odpravuje pistolí, tak je jasně vidět, že ze zbraně nevyjde jediný náboj a neproděraví ani laciný oblek, natož aby způsobil nějakou škodu tomu popravovanému. Člověk pak nekoulí oči na to, kdo koho právě zastřelil, ale koulí očima nad amatérismem těchto scén. Nicméně prostředí kasína a k tomu patřící zvuky výherních automatů dělají filmu skvělou atmosféru a De Nirova obliba v extravagantních oblecích (psáno s nadsázkou) je zde využita do sytosti. Ale dojmu, který mi říká, že po nějakém povedeném sestříhání by film mohl být ještě o stupínek povedenější, se zbavit nemůžu. 80%

Fííha. Sledovat čtyřhodinový western dokáže být velmi vyčerpávající a dokáže to pocuchat filmovou výdrž nejednoho westernového milovníka (já to nejsem), ale hlavní je to, že to nejsou 4 hodiny zbůhdarma, ale mají opravdu význam. Přes počáteční scény, kdy například John "Dumb Bear" Dunbar jede na koni se sebevražednými sklony doprostřed válečné vřavy, ale stejně se mu nic nestane (dávám to za vinu tomu, že nepřátelé oplývali muškou srovnatelnou s muškou mé babči při stolním fotbálku) a ještě je následně vyhlášen za hrdinu, se pak dostáváme k jeho cestě na své přiřazené vojenské stanoviště, při které ho doprovází mravy odporný floutek, který si každý svůj pšouk náramně pobaveně okomentuje. Ten pravý film ale začíná až na tom stanovišti, kdy se John postupně setkává s indiánským kmenem Lakotů a také se svým věrným společníkem vlkem, kterého roztomile pojmenuje Dvě ponožky (díky jeho zbarveným tlapkám). Postupné kulturní seznamování a snaha o překlenutí jazykové bariéry je na filmu spolu s posláním o lidství to nejlepší, co zde najdete. Někomu třeba může vadit domorodá mluva indiánů, nebo jejich jména, kdy se člověk najednou dozví, že Deset medvědů je vlastně jeden seschlý dědula namísto nějaké kupy zvířat, nebo že Kopající pták ani nekope a ani to není pták. Ale jinak by to ani nešlo a člověk si rychle zvykne. Stejně tak jako si zvykne na krásnou přírodu, skvělou hudbu a roztomilou polo-indiánku v podání Mary McDonnell. Výtky jdou asi jen na tu přepálenou stopáž (ikdyž netuším, kde bych ušetřil) a hlavně na to, že jsou zde všichni běloši vykreslení jako potomci Hitlera, když by se spustil s Ledovou královnou, zatímco indiáni jsou většinou ztvárnění jako "sluníčkoví muži". K mému hodnocení se bohužel i přiklání to, že nesnáším pohled na masakr nevinných zvířat, a indiánskou tématiku (no on ani ten western no...) nemám zrovna v lásce. I tak se ale Kevinu Costnerovi povedlo něco, o čem spousta lidí může jen snít. Natočil opravdu Velký film. 85%

Vzhledem k tomu, že jsem film viděl až teď, kdy se směle píše rok 2015, tak se nikdo nemůže divit, že jsem v hodnocení dost ovlivněn všemi těmi "ultra super" moderními epičnárnami a opičárnami a film mi tak v lecčems připomněl skvělý film Rivalové. V čem, ptáte se? No prostředí formulových závodů a pach sjížděného asfaltu to opravdu není, ale i zde se objevuje problematika zdánlivě neškodné konkurence, kdy jeden z hlavních hrdinů sdílí neskutečný talent (na hudbu a skládání všech možných oper), ale v hlavě má nevyspělý myslící orgán nedonošeného fracka (Mozart), zatímco druhý si jde za svým (hudebním) snem tvrdou pílí a sebeobětováním, ale nesnese pocit být upozaděný "až" na druhém místě (Salieri). Proto se neváhá uchýlit až k nečistým praktikám, jak se svého konkurenta zbavit nebo alespoň oslabit jeho do nebe volající talent. Miloš Forman dobře ví, jak točit tyto filmy. A moc dobře ví, jak i z poměrně neznámých fousků dostat nejlepší možný herecký výkon (nominace obou hlavních postav mluví za vše). V čem Amadeus opravdu válí famózně je vyobrazení operních scén a kostýmy, protože jsem snad neviděl film, kde kostýmy byly na dokonalejší úrovni. K tomu musím i upozornit na postavu manželky Mozarta, která byla naprosto k zulíbání. Trochu film sráží nesympatičnost obou skladatelů (třeba právě narozdíl od Rivalů, kde byly naopak oba boží) a i vlastně to, že k operám nemám vůbec žádný vztah. Jo a o něco zkrátit by neuškodilo taky. Každopádně až uslyšíte Mozartův smích, můžete se spolehnout na to, že vám kulky zajedou až do krku (podobný pocit jako u smíchu Janice z přátel). 80%

Asi nemá cenu rozebírat Mijazakiovu dokonalou fantazii, protože o ní člověk po shlédnutí jakéhokoliv jeho díla nemá žádné pochyby. Tento člověk je prostě úplně jinde než my, běžní smrtelníci, a jeho pohled na život se dokáže rovnat jen s velmi kreativní dětskou myslí. Ikdyž ve výsledku z toho i přes mluvící zvířátka a poměrnou pohádkovost film pro děti moc není. Dostáváme zde poměrně ožehavý střet mezi přírodou a civilizací a do toho se nám připlete hlavní hrdina (druhý vývin Ashe z Pokémonů) Ashitaka, který si jako jediný dokáže zprostředkovat objektivní pohled na věc a místo sváru hledá cestu míru. Příběh je působivější o to, že zde nejsou žádní vyslovení záporáci (no možná ti démoni moc na sympaťáky nevypadaly...). Každý má jen jiný přístup ke světu a obě dvě soupeřící kultury jsou neskonale tvrdohlavý. Animačně výhrady mám pouze s tou anime stránkou (což znamená ty divný ksichty), jinak příroda a rozpohybování je krásný. Hudba podkresluje krásné scenérie výborně a je to rozhodně jeden z nejsilnějších aspektů filmu. I tak ale může mít člověk s Mijazakiho tvorbou velké problémy a to buď právě s odrazujícími malůvkami postaviček a nebo s tím, že Mijazaki vždy vytvoří svět tak rozsáhlý, ve kterém figuruje tolik postav, božstev a tolik osobností, že to, co my vidíme ve filmu (ikdyž má třeba přes dvě hodiny) je jen tou pomyslnou špičkou ledovce. Ale ikdyž na filmu plno věcí nechápu (vlastně ani ten název) a spousta věcí mi uniká (odkud se vzali ti démoni, identita malých divných lesních naháčů...), pořád jsem si sledování užil a u toho zjistil, že nikdy lesnímu duchovi nesmím ustřelit palici. Protože jinak se změní na obří světélkující nebeskou čmáranici tmavého slizu, která se rozlije všude po okolí a tu hlavu si stejně vezme zpět. Že melu nesmysly? To melou i v parlamentu. Pokud by šla provést exkurze do něčí hlavy, myslím že právě na Mijazakiho by se čekala dloooouhá fronta. Nejoblíbenější postava filmu pro mě jednoznačně Yakul (a pak že pes je nejlepším přítelem člověka). 85%

Taky vás ve škole o hodinách fyziky poučovali o nebezpečí cestování časem? Protože mě ne a díky tomuto filmu by to měli zařadit do povinné výuky. Nebo by klidně stačilo tuto roztomilou trilogii o hodinách fyziky pouštět nedočkavým studentům. Každou hodinu (nikoho přece nebaví školní fyzika, ne?). Ale k filmu. Jede se už v krásně zajetých kolejích, kdy logice převažuje zábavnost a zajímavě uchopené prostředí divokého západu. Zemeckis si v rámci celé trilogie poradil pouze s několika herci, kterým jen měnil make-up a kostýmy, ale v celkové šířce si toho pramálo všimnete a je vám to vlastně i úplně jedno. Filmové Návraty tak nepůsobí ani jako nějaká trilogie, ale spíš jako jeden rozkouskovaný celek, který by prostě na jeden film byl až moc dlouhý (ale úplně svádí k tomu, aby si člověk tuto časovou jízdu sjel na jeden zátah). Když budu tvrdit, že trojka byla pro mě osobně asi dílem nejslabším, tak se toho nikdo vzhledem ke kvalitě předchozích epizod nemusí v žádném případě hrozit. I tak je to skvělý přírůstek do výlohy nejlepších sci-fi filmů vůbec a velká pocta Clintu Eastwoodovi. Nalezneme zde opět spoustu narážek na minulé osudy hlavních hrdinů (opět ten hnůj, Martyho probuzení...) a jediný nový element je tedy ta nová doba a hlavně ženský přírůstek do skvadry našich oblíbených protagonistů. Konec je samozřejmě klasické klišé s happy-endem, ale takhle se ty filmy holt točily a je to dobře. Nic jiného si tento film a v podstatě závěr této lahůdkové trilogie nezaslouží. Není to zvykem, ale Marty se s Doktorem Brownem rozloučili s velkou noblesou. 80%

To se nám to tedy řádně zamotalo. Idylický konec jedničky nám dává pocit, že je vše tak, jak má být a cestování časem je vlastně výborná myšlenka. Tedy alespoň do té doby, než se objeví doktor Brown a zláká Martyho k další cestě, tentokrát do "vzdálené" budoucnosti do roku 2015, aby se vypořádal se zlým osudem svého nezbedného syna. Ale nebyla by to ta naše správná dvojka časových cestovatelů, kdyby se díky tomu nedostali ještě do větších trablů. Musím začít tím, jak moc se mi líbila tvůrčí vize roku 2015 (protože jsem film shodou okolností v tomto roce poprvé sledoval), kdy jsou vznášející se auta na denním pořádku, právníci vymizeli z povrchu soudních kauz a v módě frčí víko od popelnice jakožto efektní hučka. V jaké pekelné době to sakra žijeme? Kdybych někomu vypravoval příběh tohoto filmu, asi by neměl naprosto tušení, co se děje, ale naštěstí zde je to zpracováno tak umě, že se neztratíte ani na minutu. Marty s Doktorem stále tvoří nové a nové alternativní reality, vracejí se v čase, cestují zas do budoucnosti a k tomu se ještě zdatně vyhýbají (a pomáhají) svým dřívějším "já" z minulého dílu. Proto nám film nabízí i poměrně dost scén z jedničky, ale z jiného úhlu a fakt se tento element povedl. Jak už bývá zvykem, člověk by měl při sledování trochu potlačit své logické myšlení, protože občas je tu až do očí bijící nesmyslný paradox, ale nijak zvlášť to neruší a smekám před Michaelem J. Foxem, protože zahrát svou postavu, otce své postavy, svého syna a ještě k tomu i svou dceru (!!) chce opravdu "koule" a myslím, že je to snad nějaký herecký rekord. Navíc vše zvládá perfektně a svým charismatem posílá tento snímek tam kam patří. Na špici komediálního sci-fi. 85%

Většinou ve filmu nevítám moc vřele zakomponování cestování časem, protože z toho mnohdy vznikne takových časových paradoxů, že se v tom pak ani sám tvůrce nevyzná. Tady o ty paradoxy nepřijdeme (to snad ani nejde) a nezbavíme se tu ani několik totálních nesmyslů, jako postupné mizení Martyho existence nebo to doktorovo horolezecké umění z finiše filmu (o tom průboji ani nemluvě), ale pokud tyto věci některému filmu rád prominu, bude to právě tento. Co mě hned zprvu rozesmálo, byl pohled na Martyho rodinku, kdy jeho rodiče (i přes ten make-up) vypadaly spíše jako jeho vrstevníci a v 30 let vzdálené minulosti se na nich pramálo změnilo (snad až na ty kilča). O doktorovi ani nemluvě. Na něm těch 30 let bylo vidět asi jako přibraná dvě kila na sloni africkém. Ale je to film, který se nebere úplně vážně a v tomto případě je to dobře. Je to taková rodinná komedie se spoustou kulturních narážek ("Ty jsi z pobřežní hlídky?") a s velkým množstvím roztomilých hrátek s časem ("Na to asi ještě nejste připraveni, ale vaše děti to budou milovat."). Herecky je Michael Fox velký sympaťák a působí hodně pohodově a Loyd v roli doktora je správně vyšinutý maník, bez kterého by to prostě nešlo. Super film, bez kterého by ty osmdesátky prostě nebyly takové a navíc, tohle je teprve začátek. "Takže ty se nejmenuješ Calvin Klein? Ale máš to přece všude na prádle..." - To mluví za vše. - Edit: Měním na pět. Poté, co si i po několika měsících přehrávám některé scény nemohu jinak. 90%

V druhé polovině minulého století vznikaly skutečné skvosty vězeňských dramat a Frajer Luke rozhodně patří mezi ně. Už jen tím, že dostal tvář božího Paula Newmana pro mě jednoznačně boduje. Filmu už je bezmála půl století, ale stejně není jediný důvod, proč si ho setsakramentsky neužít. Je tam spousta scén, které dokáží zapůsobit i dnes a hlavně Lukova mentalita (za žádnou cenu nic nevzdávat) by měla být příkladem pro všechny. Kdo jiný by do věznice dostal tak dobrou náladu, než chlapík, co za hodinu zbaští 50 vajec a má pak břicho, jak ženština v osmém měsíci s trojčaty. Jenom Frajer Luke. Kdo jiný by utekl z věznice a pak celou svou týdenní výplatu dal na padělek fotky s dvěma šťabajznama a poslal ji zpět do věznice, aby starým známým udělal radost? Jen Frajer Luke. A kdo jiný by puškou rozstřelil hlavu živého hada na několik metrů? No, to vlastně Luke nebyl, ale taky to byla řádná frajeřina! Luke si prostě z ničeho těžkou hlavu nedělá. Hlavně i skoro po padesáti letech je scéna s mytím auta opravdu vzrušující a mnoho chlapů by takhle valila bulvy i dnes. Boxerský souboj pak natvrdo vystihuje Lukovu osobnost, za žádnou cenu se nevzdat a to jak mu jeho věrný přítel roztahoval břicho na nadcházející vajíčkovou výzvu je skutečný důkaz přátelství (a taky toho, že ten mamlas udělá cokoliv ho jen napadne, aby zvýšil šanci na výhru v sázce, ikdyž je to neskutečná kravina...). Tématem touhou po svobodě a skoro až nelidské výdrže mi film v lecčem připomínal Motýlka, akorát zde místo McQueena nasadili mistra lišáckých úsměvů Paula Newmana. Jen mi nejde na rozum, proč takový rozumný člověk má potřebu v noci ničit parkovací automaty, ale jak sám říkal: "Je to malé město a v noci moc zábavy není". 85%

Pro mě osobně se jedná o nejlepší válečný film všech dob. Pamatuji se, jak jsem na to koukal kdysi dávno ještě jako malé lidské mládě a hltal jsem každou minutu tohoto takřka tříhodinového eposu a přesně takto jsem to sledoval i teď. Začáteční pasáž o vylodění v Normandii je bezkonkurenční a scény natočené takto bez příkras (všude krev a létající končetiny) se jinde jen tak nevidí. Ale spousta lidí tvrdí, že koncem této scény skončí i ta největší kvalita filmu. Podle mě je to jen výborně povedený předkrm, po kterém následuje ještě lepší hlavní chod. Seznámení s partou osmi vojáků, kteří za každou cenu musí přivést zpět vojína Ryana, je díky velké škále charakterů a velkých osobností skvělé. A velmi brzo se z nich stanou vaši oblíbenci. Což je dost na houby, když znenadání někdo z nich natáhne bačkory. Každopádně Spielberg si opět nepřekvapivě vynutil Toma Hankse a jak už moc dobře víme, tato kombinace znamená záruku kvality. Pro českého diváka je i milé zaslechnout v originálním znění češtinu (kdyby tedy člověk, který ji vyřkne, ihned nebyl rozstřílen na hadrajz). Prostě takhle se mají dělat válečné filmy a ikdyž je tam značná určitá dávka patriotismu, mě to konečný zážitek nezkazilo a aspoň vím, že si voják za žádných okolností nesmí sundavat ze své kedlubny tu zpropadenou helmu. Joo, kdyby to věděl Oberyn... (*mrk* na každého fandu GoT) 90%

Nic nového, ale o to je to možná lepší. Návrat staré partičky ze sklepa jedné bohaté společnosti (nechápu, jak může být pořád tak bohatá v čele s tím ťulpasem) působí hlavně správně nostalgicky a připomene nám, jak skvělý to byly časy, kdy Roy například fotil "sexy" inťoušský kalendář. Zde má každý z hrdinů nějaký problém a na bezmála 50 minutách ho musí vyřešit. Roy je citově barvoslepý (kde to vzali?) a "nesnáší" liliputy, Jen má problém s houmlesáky a Moss? Moss zase potřebuje větší sebevědomí pro to, aby svou Game Board webizodu pořádně vymazlil (Fucking Game Board!!). Douglase bych opět vystřihl nebo bych mu dal alespoň méně prostoru, protože jeho Tajný milionář či co, tomuto dílku nic nedal a radši bych sledoval i tu první verzi Game Boardu. Jen slabší výtku pro krabicový internet. Nerozbil se náhodou v předešlých epizodách? Tak co tu opět dělá ve své plné podobě a s tím, že Jen stále věří, že v té malé černé krabičce je celý internet. Nicméně je to stále nadprůměr a já se vezl i na vlně nostalgie a proto budu v hodnocení stejný jako v seriálu. 80%