MrCreosote

O režimu a lidech. Podobenství, které mě uzemnilo rolí Evalda Schorma - stejně jako jeho málomluvně trpitelská postava dobrovolně odešla z vynucené slavnosti, i on byl v době normalizace vyššími místy odejit ze světa filmu.

Smrt! Peníze! Osud! K tomu femme fatale jako ukecaná megera a největší hňup filmového noiru v béčku s velkým B. Všechno v Objížďce je daleko za hranou, bohužel mi chyběla větší dávka nadhledu, takhle zůstalo jenom úchylné roadmovie obalené dětsky naivní fatalitou.

Suverénní práce s voiceoverem - vypravěčem není vyšetřovatel ani jiná zainteresovaná osoba, nýbrž "pouhý" producent filmu, který rád postavám ironicky promlouvá do duše a nerozlišuje mezi zmetkem a dobrákem. New York a jeho rozlehlé ulice jsou další živou postavou, hned vedle neodolatelně dobráckého Barry Fitzgeralda. Prezentování případu od samotné vraždy až po dopadení pachatele s důrazem na proces vyšetřování se skvěle hodí k celkovému věcnému uchopení. Příjemná změna po noirech, kde zločin veskrze funguje jako záminka pro rozehrání osobních dramat protagonistů.

Zaprášená vitrína plná neživotných figurek, jež selhává v tom nejdůležitěším - oslavě a vzdání holdu tehdejším spojeným lidovým silám pod Gottwaldovým vedením. Zatímco v impreialisticky prohnilých Spojených státech se odhalovala zrada Všech prezidentových mužů, u nás probíhalo natáčení dokudramatu jiného kalibru. Ale bez ironie, veškerou ideologii zabíjí totální fušeřina ze strany Vojtěcha Trapla, kterému jsou pojmy jako kauzalita nebo motivace naprosto neznámé, takže potenciálně napínavý příběh thrillerového rázu se rozpadne ve změť osamocených, nevypointovaných epizodek uzavřených v interiéru kanceláří. Vystřihněte hodinu filmu, a na tempu či smysluplnosti se nic nezmění. Herci toporně okolkují a poslouchat rozhovor Gottwalda s Benešem je bez nadsázky masakr - oba totiž sází na nesčetné dramatické odmlky během jedné věty, takže jejich dialog se rovná srazu mentálně zaostalých sklerotiků, stopy napětí veskrze žádné. Ale jsem za ten mauzoleovitý exkurz rád, vyšla z toho bezzubá, upachtěná "rekonstrukce", na níž se kvůli jejím nekvalitám dávno zapomnělo. A nepomohla ani stylizace do komunisty oblíbených husitů.

Nablblá budovatelská agitka, která působí dojmem, že si zúčastnění splnili plán a šli se věnovat úctyhodnější činnosti. Hrdinové soudruzi i zaprodanci demokraté s podporou ženevské kliky tu splývají do jedné nevýrazné šedi, filmu chybí pořádný konflikt nebo gradace a každá scéna končí zatmívačkou, jako kdyby herci nevěděli, co dál říkat. Znát je i ošizený rozpočet - Gottwald v závěru mluví ke stotisícihlavému davu namalovaném na plátně! Výstraha zcela selhává ve svém agitačním účelu a i proto ji můžu vystát lépe, než technicky výborně zmáknutý a ideologicky manipulativnější Botostroj.

"Lidí je jako hnoje." To mi neříkejte, že ani tenkrát diváci nefandili skrznaskrz proradnému buržoustovi, který se klaní obrazu Mussoliniho, dotuje nacistickou stranu, obtěžuje nevinné panny, dělníka staví na roveň smradlavému dobytku a za syna má morálního skřeta s úsměvem horrorové stvůry. Jednorozměrné zlo je pořád záživnější než jednorozměrné dobro. Spravedliví soudruzi, jež prozřeli nebo brzy prozřou, mi brzy začali lézt krkem, jejich projevy jsem byl dokonce znechucen, takže si Botostroj po právu zasluhuje hodnocenní nejnižší. Ale pasáže s Vítězslavem "Baťou" Vejražkou jsou totální hlína.

Co jiného čekat od filmu s tak sexy názvem? Díky hnusnému vizuálu a otřesným zvukům to nefunguje ani jako pásmo surreálných scének, což je nesmírná škoda. Po čtyřiceti letech od svého vzniku se pro člověka jenom lehce orientovaného v odkazovaných událostech stává takřka nemožným úkolem rozluštit jakékoli narážky na skutečně existující osobnosti a tím se poklesle bavit. Satiru, která totálně vyčpěla už v době svého vzniku, je smutné sledovat. Nicméně šílené outfity Svatopluka Matyáše doplněné kovbojskými klobouky si odpad nezaslouží, stejně tak i pár herců nezesměšňujících se v rámci rolí tak, jak bych čekal.

Phil Marlowe má být zatvrzelý cynik neustále nad věcí, a ne páprdovitý taťka, který působí víc jako pojišťovák než detektiv. Příběh podle Chandlera se klasicky zamotává, takže v závěru nemá nikdo šanci uhodnout, kdo dělal co a proč. V případě Hlubokého spánku Howarda Hawkse to fungovalo, nulové jiskření mezi postavami posílá tento film do průměru, z něhož ho nevytáhne ani nápaditá práce se subjektivní kamerou.

Rex Harrison je klasicky dobrý v mluvených pasážích, ale jeho napůl recitace-napůl zpěv je pro mě věc těžko stravitelná. Celková unylost spojená s infantilností a nesoudržným dějem dělá Doktora Dolittla naprostou zhůvěřilost, vedle které jsem zpětně docenil i neméně stupidní, ovšem řemeslně solidně provedené Za zvuků hudby.

Pokud bylo cokoli v tomto filmu myšleno vážně, měli by se tvůrci Nahoty na prodej uchýlit k natáčení německého sadomaso porna. Na úrovni výplachového béčka to nicméně funguje znamenitě, obzvlášť investigativní pobuda v šusťákovce Lukáš Vaculík nemá chybu a Jiří Krampol si tak moc snaží hrát na detektiva z drsné školy, až mu tu jeho křečovitou kreaci ze soucitu začnete věřit. Jako studijní materiál o době raného českého kapitalismu k nezaplacení, jako seriózní příspěvek české kinematografii na úrovni hereckého umu Jiřího Pomejeho.