MrCreosote

Třetí dobrodružství Harryho Palmera připomene ty nejslabší bondovky s Rogerem Moorem - zbrklostí, infantilitou a hrdinou odstaveným na vedlejší kolej se solidně rozjetá, na vážnou strunu hrající série rozbředla v karikaturu sebe sama. Jestli chtěl producent Harry Saltzman konkurovat svému vlastnímu Bondovi, něco mu hrubě nevyšlo. Tohle nezachrání ani ultracharismatický herecký ánsámbl.

Nemocnice je dalším satirickým dílem scenáristy Paddy Chayefskyho (vedle notně slavnějšího Networku), v němž se autor opět tvrdě naváží do systému fungování americké společnosti. Plocha jedné nemocnice reprezentuje - podobně jako prostředí televizní společnosti v Networku - celou Ameriku s jejími šílenými rádikály, samozvanými revolucionáři, blábolícímími proroky a navrch pokřivenými mezilidskými vztahy zdánlivě obyčejných lidí. Není divu, že jediným receptem se pro postavu racionálně uvažujícího doktora v podání jako vždy skvělého George C. Scotta stává když už ne sebevražda, tak alespoň úprk pryč do jiné komunity. Nemocnice možná postrádá do detailu propracované charaktery postav a brilantní šibeniční závěr jako Network, nicméně i tak se jedná o brilantní satiru. Možná přehnaně hysterickou, ale to k danému tématu vlastně patří.

Průřez britskou komediální školou poloviny šedesátých let, jež kráčí ve stylu slavných cynických komedií studia Ealling. Každý herec tu uplatňuje jinou techniku komiky a dohromady je Nesprávná truhla přímo natlakována mírně dadaistickým humorem. No posuďte sami: slavný charakterní herec Ralph Richardson neustále mele pantem a vede přednášku na téma "bič v bibli", John Mills je uřvaný nesnesitelný stařík na smrtelné posteli, Michael Caine hraje nesmělé nemehlo se srdcem na správném místě, Dudley Moore je idiot snažící se vlézt do postele s každou druhou, Peter Cook hraje vychcaného hajzlíka se smrtelně vážným výrazem (ačkoli bývá pokaždé přechcán), no a korunu všemu nasazuje Peter Sellers, muž tisíce tváří, který opět změnil image i přízvuk a rozesměje vás svým zkrachovalým, věčně namazaným doktorem. Klasikou se pro mě Nesprávná truhla sice nestane, jako lehká černá komedie s vynikajícími herci ale funguje znamenitě.

V záplavě cukrově přeslazených a vrcholně sentimentálních muzikálů ze šedesátých let se Správná dívka vyjímá svou samozřejmou nenuceností a sebeparodičností. Nejde tu o velké emoce, ale o uvolněné nezávazné blbnutí v rytmu ragtimu, módy dvacátých let a čínské prádelny. Muzikálové výstupy vyvolávají úsměv na tváři a na hercích je vidět, že si své role užívají. Nejvíc mě pobavil John Gavin v roli "muže snů", který po zasažení umrtvující šipkou setrvává v nejroztodivnějších hlubokomyslných pozicích. Neváhejte a na tenhle film se podívejte.

Na jednu stranu stylově hypnotické a odtažité zároveň (William Friedkin neměl nikdy velké skrupule co se týče zobrazení sexuality a různých deviací), nicméně se nemůžu zbavit dojmu, že Brian De Palma by byl schopný z toho vyždímat ještě vygradovanější gay thrillerovou jízdu.

Woody Allen a jeho remake Tramvaje do stanice Touha. I když to není zrovna férové přirovnání. Zpočátku to vypadá, že jednotlivé postavy jsou jemně komickou variací charakterů ze hry Tennessee Williamse (zkrachovalá nevyrovnaná žena, její sestra z prostředí nižší střední třídy, její primitivní manžel). Postupně se ale tohle schéma za fikaného použití retrospektivy rozpadá a v zásadě jde o one woman show Cate Blanchett, jejíž Jasmine se postupně proměňuje z tragikomické postavičky v ryze tragickou figuru, kterou v závěru ani nemůžeme litovat, spíše jí opovrhovat. Na Oscarech o ní ještě uslyšíme a mě těší, že Allen stále dokáže vytvořit ryzí drama za podpory skvělých výkonů všech herců.

Horká letní noc, uprchlý vězeň a rasistické křupanské městečko kdesi v Texasu, to nevěstí nic dobrého. Zvlášť, když spolu jednotlví obyvatelé mají nevyřízené účty a chystají se pořádně si prolít hrdla. Pečlivá výstavba charakterů na omezeném prostoru napovídá, že se jedná o adaptaci divadelní předlohy, každá role tu má své místo a herci ze sebe ždímou maximum. Jenomže... Marlon Brando, herecký polobůh, se na roli texaského šerifa hodí hůř než John Wayne na roli westernového padoucha a pečlivě budovné napětí se před závěrečným klimaxem nesmyslně zpomalí desetiminutovým dialogem o ničem. Ztráta rytmu zabolí především s vědomím úplného závěru, který tak mohl být naprosto zdrcující. V žáru noci tenhle koncept jižanského (krimi)thrilleru o rok později posunulo o level dál. 3,5*

Siegelovi tenhle přesun od sluncem projasněných, bezpohlavních amerických kriminálek (Cooganův trik, Madigan) směrem k syrové britské škole náramně prospěl. Michael Caine je charismatický, i když hraje suchého špiona bez špetky emocí a cynický humor všemu dodává tu pravou atmosféru bezvýchodného thrilleru. Navíc krví a násilím se zde nešetří.

Podobně jako u Cooganova triku tu absentuje jakýkoli prvek překvapení nebo žánrového ozvláštnění. Mrtvolnost a bezkrevnost obou kriminálek podtrhuje využití typicky šedesátkových kamerových filtrů, absence explicitního násilí nebo snímání v poměrně dlouhých záběrech. Clint Eastwood s Richardem Widmarkem jsou navíc prototypy správňáckých detektivů, kteří občas procedí se znechuceným výrazem drsnou hlášku, ale spravedlnosti vždy učiní zadost. S nástupem let sedmdesátých naštěstí Siegel ožil, když divákům mimo jiné naservíroval legendárního a především nekorektního Drsného Harryho.

Neodolatelná, hrubozrnná, brakově násilnická jízda v čele s Lee Marvinem, který věší ženské za nohy z paneláku a záporáky vyřizuje bez mrknutí oka střelou do břicha . Překvapivě se ale jedná o promyšlenou podívanou, a to jak narativně (z flashbacků motivovaných vzpomínkami postav si děláme obrázek o hlavním hrdinovi), tak stylově (výborně zrytmizovaná scéna loupeže). Že je to celé zabalené do béčkového hávu kvůli nízkému rozpočtu dodává Zabijákům ještě větší přitažlivost.