choze

Do Statečného srdce tomu něco chybí, ale jinak je to historický velkofilm par excellance. Scénář dobře těží gladiátorské téma a propojuje efektní souboje v aréně s napínavými intriky v nejvyšších patrech politiky, plus má dobře napsané hlavní (Maximus, Commodus) i vedlejší postavy (majitel gladiátoří stáje), gladiátorských zápasů je hodně a každý je jiný (zapojení vozů nebo zvířat) a výprava, casting i hudba jsou parádní.

Hixplo-obléhačka, která vás zprvu navnadí solidním řemeslem, ale s přibývajícími minutami dost ztrácí plochostí postav a neschopností záporáků, kteří natahují obléhání podivnou strategií a zbytečnými kecy. Škoda.

Mohlo to být pohrocenější, ale co už. Spíš než jako drama jsem to vnímal jako feel good movie, u kterého nechcete, aby skončil, protože je vám dobře ve společnosti jeho hlavních postav a jste zvědaví, co je na cestě ještě potká a kam dál se vzájemně posunou. Ani se mi nechce věřit, že to má 130 minut, protože mi to uteklo jako voda. Viggo a Mahershala skvělí. Peter Farrelly solidně překvapil.

Uteč bylo solidní, ale co bylo sakra tohle? Nápad s dvojníky a jejich objevení se na příjezdové scéně dobré, ale celou druhou půlku, kdy se jen honí a bojuje s dvojníky a zdlouhavě křečovitě vysvětluje jsem se fest nudil. Ještě větší letošní zklamání než Skleněný.

M.A.S.H. bez vtipů. Knížku jsem nečetl.

Zatím to působí spíš melodramaticky než mysteriózně a ani nemám moc chuť koukat dál.

Ze začátku správně nepříjemné, ale ve výsledku mi to navzdory dvěma fajn zvratům bylo dost jedno. Ale Allison Williams je opět krásně znepokojivá, ta se pro horory narodila.

Zajímavě pojatá biografie sériového vraha, kdy nevidíme jeho činy, ale jsme vystaveni jeho osobnímu kouzlu a tedy i pochybám, podobně jako jeho blízcí. To, že se na konci nekoná překvapení je jasné, ale funguje to i tak. A Zac Efron je zlatíčko.

Do instantní klasiky tomu něco chybí, ale rozhodně je to fajn dětský film se sympatickými a vtipně popkulturně citujícími děcky. Nejen monstrem to připomene Super 8 a Stranger Things, ale narozdíl od nich to nehrotí osmdesátkovou stylizaci, vlastně jsem v tom viděl víc Den nezávislosti a Transformery.

Stahelskimu a spol. ani potřetí nedochází síly, právě naopak. Ještě víc efektně a efektivně zakillovaných bad guys, ještě víc mytologie a ještě víc stylových kvartýrů. I třetí Wick si vystačí bez příběhu jen s chozením z místa na místo a tlačí hlavně na wow drsnou a nápaditou akci, stylovost a budování svého světa. A mě bavil s přehledem nejvíc, i když závěr už byl svou masívností únavnej. Nehoráznej akční nářez, žánrová událost, která se rodí dlouhá léta jako třeba čtvrtej Mad Max.