Radek99

Generační výpověď generace mých rodičů. Symbol učitele (v tomto konkrétním případě učitelky s nomen omen přezdívkou Jana Ámos) - intelektuála jako toho, který selže a nechá se zmanipulovat totalitní mocí a v pomýlení namísto empatie zaujímá nejtvrdší stanovisko, výstižná metafora o úloze inteligence v tragické době 50. let. Film z epochálního zlomu (v důsledku XX. sjezdu KSSS a Chruščovově odhalení tzv. Kultu osobnosti), kdy se ještě téměř nic nesmělo, ale přesto už se mnohé prostě muselo celospolečensky ventilovat, třeba prostřednictvím neškodného muzikálu. Starci na chmelu jako jedni z prvních zvěstovatelů politického tání a celospolečenských změn, později pojmenovaných jako Pražské jaro.

Koncesionářské Česko se musí něčím bavit...aneb veřejnoprávní televize koupila další v zahraničí dobře zavedený formát a ,,úspěšně" ho lokalizovala... (jednou stejně budou místo tanečníků jako v USA závodit spermie...) Více je o tom škoda psát... Jedna hvězdička za Marka Ebena... PS: Z hlediska odvahy ČT riskovat je zajímavé tohle... aneb sledovanost StarDance u nás je v tomto kontextu vlastně docela neúspěch...

Výtečná dánská tragikomedie natočená v intencích manifestu Dogma 95 vypráví divákovi stěží uvěřitelný příběh, který však v rámci filmového vyprávění podivuhodně funguje a překonává zažitá klišé žánru romantických ,,svatebních" komedií. Dánská komedie je hodně crazy - ulétlá dějová kostra, ulétlí hrdinové v čele s hlavní hrdinkou, která balancuje mezi světy dvou zcela odlišných mužů v jejím životě a sama je ten poslední, kdo si je jist, ke komu se přiklonit; ústřední čtveřice (a její čtyřúhelník vztahů) je vůbec typicky ,,západně" ztracená - v životě, ve vztazích, sama v sobě... Obklopeni dostatkem a blahobytem vyrostli do světa krizí identit a to, co by v jiné kultuře vyřešila přemíra existenčních starostí, řeší ztraceni v přebytku volného času experimenty se svými životy... Režisérka Natasha Arthy natočila velmi povedený film, ozvláštněný zajímavými muzikálovými čísly (psychicky nemocné Mette se zjevuje kapela a především charismatický holohlavý zpěvák), které volně odkazují třeba k Tanci v temnotách... Romantická rovina příběhu je velmi decentní a v podstatě vytváří opozitum romantickým klišé amerických komedií... Film plný civilních hereckých výkonů a civilně plynoucího filmového tempa, velmi příjemné setkání se zástupcem skandinávské kinematografie... Podobné filmy: Italština pro začátečníky, Mifune, Pojďme si hrát, Adamova jablka

Vynikající loutkově filmová adaptace nenáviděné povinné četby. Jiří Trnka přidává coby svůj tvůrčí vklad nejen neuvěřitelně náročnou a precizní animaci, ale akcentuje v Jiráskově mýtické tvorbě hlavně rozměr romantický. A autorskou invencí je v jeho klasickém loutkovém filmu cítit především ohlas děsivosti a krutosti dávných dob. Trnkův film je také dalším důkazem pro literárněvědní teorii, že 50. léta byla další, čtvrtou fází národního obrození, byť řízenou ze sekretariátu ÚV a z pracovny profesora Nejedlého...

John Turturro má tak výrazně allenovský rukopis, že se nechce věřit, že to doopravdy napsal a režíroval on a Woody Allen v tom ,,jen" hrál. Stejný druh humoru, stejně ironický pohled na stárnutí, vztahy i život, stejně sarkastické dialogy, obsese krásnými ženami i erotikou, podobná hudba a uhranutí New Yorkem... Příběh je to vlastně banální, v něm není síla Turturrova/Allenova snímku, ta je v eleganci, s jakou je zahrán a vyprávěn. V žánru allenovské komedie se John Turturro s Fading Gigolo překvapivě neztratil...

Na film by to sice nedalo, ale takhle je to docela slušný až nadprůměrný bakalářský příběh. I po opakovaném zhlédnutí tahle televizní anekdota příjemně baví, což je při sledování novodobých bakalářských příběhů spíše výjimka. A Václav Svoboda jako příslušník Veřejné bezpečnosti je typově přesný... Fuj, ještě že už je tahle doba pryč!

Dokonalá pocta žánrové legendě...

Justin Lin a Star Trek, to je nešťastné spojení. Dříve vždy šlo ve Star Treku řečeno slovy TGM o ideály humanitní, víc se v něm mluvilo než jednalo, byla to celkem chytrá podívaná, Star Trek: Do neznáma je ale ovšem jen bohapustá limonáda...jakoby Justin Lin minul dlouhou řadu celovečerních filmových zpracování a obloukem se vrátil někam na začátek k první řadě televizního seriálu. K pohyblivým obrázkům útočícím leda na první signální. Jeden z nejzbytečnějších blockbusterů poslední dekády...

Levná drahá limonáda, při níž si nemohu odpustit jedno srovnání - v dnešní éře překračování i těch nejzazších hranic a překonávání těch nejextremnějších rekordů musí jedna kultovní filmová legenda, totiž Indiana Jones, přežít uzavřený v olověné ledničce atomový výbuch, kdežto jiná podobná legenda, kapitán Kirk, je nucen vlézt dovnitř warpového jádra (a zpravit ho kopáním do něj). Kde ale první jmenovaný přežívá s elegancí a jeho čin je následně shozen režisérským vtípkem s přihlížejícím svištěm, ozářeného kapitána Kirka nechají filmaři loučit se se Spockem falešnou řečí patosu. A aby bylo kýči učiněno zadost, Mr. Spock uroní slzu. Illogical

Pro diváky neznalé kontextu to bude nejspíš jen snímek mající bizarní rysy černé, ve svém vyznění téměř až skandinávsky pojaté hořké komedie, pro mne, který ještě zažil komunistickou totalitu a to svinstvo, co tu panovalo v 70. a 80. letech, je to film roku, kde se dá najít vše podstatné - nulové vyrovnání se se zločiny komunismu, nepotrestání prakticky žádného komunistického zločince (s čestnou výjimkou Miroslava Štěpána), nedůsledný a ve výsledku naprosto nefunkční institut lustrací, kontinuitu socialistického právního řádu a její personální následky atd. atd. Příběh se zdá být bizarní a nepravděpodobný, o to zoufalejší je fakt, že jde o skutečnou událost, konkrétně pokus válečného hrdiny Pravomila Raichla zabít bývalého komunistického prokurátora a soudce Karla Vaše, kterého naše porevoluční justice, coby důsledek kontinuity socialistického právního řádu a ponechání ve funkcích všech socialistických soudců a dokonce i prokurátorů (i vojenských!), nebyla schopna odsoudit ani k symbolickému trestu - viz naprosto zdrcující a mrazivý dokument Vrahem z povolání - Utrpení soudce Karla Vaše (který by měl být promítán ve všech školách). Formálně jde rovněž o překvapivě vysoký nadstandard - vynikající herecké výkony (což souvisí s dobře provedeným castingem), především čistě fyzické herectví Jiřího Schmitzera, přesná upozaděná režie, chytře a vtipně napsaný scénář, cíleně pomalé tempo, celý snímek silně minimalistický s komorním neokázalým vyzněním... Opravdu nečekané filmové překvapení!