Toshiro

Depresivní atmosféra právnické zápletky a hlavně lidí, kteří se jí účastní, je podána velice dobře a i když mě takováto témata nudí, vydržel jsem celý film sledovat s plnou pozorností. Na konci jsem si nemohl odpustit komentář: "Taková Erin Brockovich z druhé strany."

Poutavý příběh z reality a blízké minulosti Íránu. Animace je hodně stylizována, ale nijak neruší vyprávění a příjemně ho doplňuje. Pro mě rozhodně letošní vítěz oskara v kategorii animovaných filmů.

Nemastný neslaný thriller o únosu holčičky. Casey Afflecka jsem shodou okolností viděl včera v Assasination of Jesse James a to je role na úplně jiné úrovni, na kterou se hodí mnohem více.

Velice pomalý a velice dlouhý film. Celou dobu jsem si říkal, že je to sice hezky natočený, ale moc mě to nebere. Konec je ale exluzivní a docela lituji, že jsem nedával větší pozor na celý film.

Dostal jsem zhruba to co jsem čekal. Nasranou a zmatenou Jodie Foster, která bere spravedlnost do svých rukou. V ději rušila přílišná blízkost vyšetřovatele a hledané, uvítal bych děj víc jako souboj na dálku. Ale celkově slušný film, která dá možnost zamyslet se, jak by jsme jednali sami a co si myslíme, že je správné.

Na životopisný filmy hudebníků se dívám rád, protože se dovím něco o nich jejich hudbě a době kdy žili. Díky Walk the Line jsem dokonce začal poslouchat Johnyho Cashe, což je žánr dost vzdálený tomu co jinak poslouchám. I'm Not There je jiné, experimentální a pro mě naprosto nepřínosné. Přidělit hlavní roli několika odlišným hercům a ztvárnit tak celou osobnost je zajímavý nápad, ale bohužel spolu s roztěkaným vyprávěním dělá film pro lidi co neznají Boba Dylana dost nekoukatelným. Taky mi moc nesedí životopisné věci o lidech co ještě žijí. Film jsem ani nedokoukal.

Takový klasický film o stáří a vyrovnání se se smrtí i životem. Freemanovi i Nicholsonovi role sedli. Střed filmu byl dost hluchej, konec to vytáhl zpátky na lehký nadprůměr.

Tak to se fakt nepovedlo. Že se scifi myšlenky zpracovávají jen a pouze jako akční zdrhačky, jsem si už zvyk, ale většinou to dopadne podstatně lépe. Ani Nicole Kidman a Daniel Craig to nezachraňují.

Staré filmy Coenů miluju pro jejich příběh, uvěřitelnost a nenásilný sled absurdních situací, kterým přesto lze snadno uvěřit. Také postavy nikdy nebývali tak prvoplánově zlé jako Anton Chigurh. I přesto, že tento film nesplňuje nic co jsem vyjmenoval, tak je stále velice slušný, herecky naprosto nabušený a v celkovém vyznění dosti znepokojivý. Jen od těch Coenů prostě člověk pořád čeká víc, ale ono to nepřichází a bojím se, že už nikdy nepřijde.

Popravdě netuším co autorka filmem zamýšlela. Ale člověk se docela nasměje stupidním postavám a dialogům, hlavně Vašut byl šílenej :). Děj je shrnutě o dost dutý holce, která se s částí herců vyspí a s částí ne, zhruba podle agresivity přístupu.