Eraserhead

Pravidla subžánru blaxploitation mám v podvědomí spíše díky trailerům grindhousových kompilací, než že bych někdy takový film viděl celý. Překvapivě to bohatě stačí k tomu, aby bylo jasné co přesně Black Dynamite paroduje a zábava je to vskutku královská :-)

Lepší pozdě nežli později (hlavní inspirační zdroj) je asi tak 10x zábavnější než toto. U hudby už se pak nejedná o inspiraci, ale o krádež Zimmerova Lepší už to nebude. V každé romantické komedii přijde před závěrečným happy endem krizová scéna, aby divák znejistěl, jestli spolu ti dva zůstanou nebo ne... Poté co se zde tento "zvrat" objeví asi popáté, jsem na celý film rezignoval. Jen o chlup méně bolestné než Ulovit miliardáře.

Vynikající! Původně jsem něco takového čekal od Gran Torino, které ač bylo skvělé, přišlo ve výsledku s něčím trochu jiným. Tady je téma "válečný veterán vs. pouliční gangy" pojato hodně drsně. Šestasedmdesátiletý Michael Caine je v roli nekompromisního Harryho Browna naprosto boží.

Cameron převzal štafetu po Kubrickovi - u obou se na nový film muselo čekat pár let (v případě posledních kousků, více jak 10 let) a čekání se vždy vyplatilo. Zatímco Stanley zabodoval pokaždé v jiném žánru, Cameronovou specialitou je s každým novým filmem posunout technické možnosti (většina jeho filmů se může chlubit Oscarem za efekty, minimáně byl za ně nominován). Avatar v tomto směru nastavil laťku tak vysoko, že se ji může odvážit překonat opět jen Cameron sám. To co "naťukl" Peter Jackson v Pánu prstenů s Glumem, je v Avataru dotaženo do absolutní dokonalosti. Ty postavy prostě nejsou digitální, ony opravdu žijí. Jediné co mi tu trochu chybělo, byly výraznější emoce, které u epických velkofilmů chybět nesmí. Tento nedostatek bych neházel ani tak na Camerona jako spíš na Jamese Hornera. Nejen, že opět vykrádá sám sebe (nemůžu si pomoct, ale úvodní motiv spolu s refrénem písně začínají stejně jako Titanic), ale tentokrát se rozhodl, že si pomůže i Zimmerovým Gladiatorem - nikoliv nijak nenápadně, ale zrovna během monumentálního záběru, kdy orchestr hřmí na maximum. 90%

Tady se dá hodnotit opravdu jen množství a kvalita bojových scén. Těch je tu dost a jsou dobré, takže za 3*.

První polovina byla tak nudná, že jsem u toho myslel na spoustu jiných věcí. Když se konečně něco začlo dít (došlo k nějakému brutálnímu masakru), bylo už pozdě, protože jsem ztratil nit příběhu a dojel to rychloposuvem. Nemám pocit, že jsem se o něco ochudil.

Hodnocení "odpadem" se u mě vyskytuje dost zřídka. Nyní s hrůzou zjišťuji, že posledních pět "odpadů" jsem přiklepl české kinematografii. Navíc u filmu s "pelíškovským" obsazením se nechce věřit, že něco takového může nastat. Bohužel může. Jediný, kdo letos dokázal do české komedie dostat vtip, byl Robert Sedláček v Mužích v říji. Vše ostatní (včetně Dunaje) je jen těžká nuda (2 Bobule) až trapnost (Ulovit miliardáře).

Pokud jste jako já odkojeni Terminatory, Ramby a Robocopy, budete se pravděpodobně dost nudit. Naopak pokud jste žena ve věku 12-30 s klidem si 2* přidejte. Přesto se celkem těšim na třetí díl. David Slade se s upíry poměrně nekompromisně vypořádal ve výborné 30 dní dlouhá noc a psychologii zvládá taky velmi slušně (V pasti). Je tedy nadějí, že pozvedne tuto sérii na vyšší úroveň, než kam ji vyslal plytký Chris Weitz, který po Zlatém kompasu podruhé dokazuje, že fantasy není jeho šálkem čaje.

Trocha Battle Royalu, trocha Saw mixnuté v prostředí Pátku třináctého. Příjemná jednohubka.

Vtipné, napínavé, dojemné a podkreslené skvělou hudbou. Zkrátka jsem dostal vše co očekávám od jakéhokoliv filmu. Ani mi moc nevadilo to poněkud obnošené poselství, že když za něčím tvrdě jdete, tak nic není nemožné.