Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Animovaný
  • Krimi

Recenzie (451)

plagát

Kancl (2005) (seriál) 

Nemyslím si, že by mezi britským originálem a americkým remakem byl nějaký výrazný kvalitativní rozdíl. Gervaisův "Office" přišel s ústřední čtveřicí postav, na kterých byl seriál postaven. Novější verze ale díky americké tendenci vyprávět donekonečna potřebovala širší paletu postav, a v tom je právě její kouzlo. Živý svět kanceláře plný různorodých existencí poskytuje poměrně plodnou půdu k vytváření komických situací, byť se ústřední děj buduje kolem hlavní čtveřice. Carell je ve své roli výborný, ale osobně jsem se bavil více u Gervaisových kreací, které ve mě vyvolávaly akutní pocity trapnosti. Carellovy výstupy se od trapnosti spíše přesouvají k projevům totální mentální zaostalosti ve smyslu "kam až může lidská blbost zajít". Američani si ale svůj produkt chrání, a proto na rozdíl od britského šéfa kanclu, se pro nevyhození Michaela vždycky nějaký důvod najde. A oni ho nejen chrání, oni si ho natolik oblíbili, že se nad ním slitovali a věnovali mu vztah s ženou! Tohle by asi v britské verzi neprošlo:-)

plagát

Orel kontra žralok (2007) 

I přes tu rozkošnou fascinaci nevkusem, opožděností (a anti-cool vizáží) spjatou hlavně s tragickým hlavním mužským "hrdinou" Jarrodem se jedná především o příběh lásky. A "Eagle vs Shark" je konečně nějaká love-story, jež není podávaná v klasickém hollywoodském sterilním balení plném vybělených úsměvů podbarvených lacinými popovými cajdáky.

plagát

Pomstiteľ (2009) 

V rámci možností všechna čest a sláva Stevenovi. Na stará kolena natočil film, který není tak špatný, že je legrační (anebo tak hrozný, že není už ani legrační). Při vynechání určitých detailů (např. že se Seagal jako bývalý gangster živí psaním knih) by příběh snad obstál i v áčkové produkci. Jakoby se Steven vrátil ke svým kořenům, kráčí sveřepě za svým cílem, sice neláme kosti, ale jeho údery bolí a hlavně nemá plnou hubu rádoby chytrých keců a není herecky trapný. Bohužel svůj věk už nezakryje, a tak jsou akce a souboje v téhle "neo-seagalovce" lehce zaměnitelné s jakoukoliv jinou DVD či TV produkcí....A mám dojem, že v jeho snímcích už nejsou potřeba žádné expozice, stačí aby někdo na začátku řekl: "Stevene, zabili ti ženu a děti!" a film může začít. To je to nejsmutnější, ta šablona už k smrti nudí.

plagát

Na rybách s Johnem (1991) (seriál) 

Pětice herců v buranském oblečení se postupně vydává na rybaření se svým kamarádem Johnem, který se věčně tváří dementně a vymýšlí si neuvěřitelné historky. Každý díl provází hlas komentátora, takže se seriál jeví jako dokumentární pořad o rybaření napříč celou zeměkoulí, tedy spíše jako jeho bizarní parodie. Rybáři totiž tlachají absurdní blafy, komentář je velice nadsazený anebo přímo v kontrastu s tím, o čem vypráví (např. záběr na netečné ptáky na mořské hladině se slovy "ptáci vycítili napětí") a některé výpravy jsou dokonce z říše fantasy (s Hopperem v Thajsku lov obří osmnáctimetrové chobotnice!). Vtipnost jednotlivých dílů sice není úplně vyrovnaná (Dafoe a Jarmusch mě bavili mnohem více než třeba Waits), ale já mám právě tento druh humoru rád...Jo a má to ne-širokoúhlý video-obraz.

plagát

Banáni (1971) 

Patřičně absurdní jako většina Allenovy rané tvorby a z ní také zřejmě nejvíce groteskní (alespoň co se týče ryzích prvků grotesky). Zároveň také o trochu méně vtipnější než ostatní Allenovy starší filmy, které jsem měl možnost vidět. 7/10.

plagát

Lovecké výjevy z Dolních Bavor (1969) 

Mám rád takovéto filmy o lidech plných předsudků, filmy, kde je těžké hledat kladnou postavu. Vždyť hlavní "hrdina" zde zkouší svádět mladého přitroublého chlapce a nakonec spáchá skutek, který odsuzuje snad každá společnost bez rozdílu. Namísto ustáleného procesu identifikace s hlavním hrdinou tak sledujeme panoptikum různě omezených lidí, kteří pod rouškou jediné správné morálky páchají na svém bližním zlo. "Lovecké výjevy z Dolních Bavor" při tom nejsou moralizující, jen poukazují na to, jak důležité jsou některé základní lidské vlastnosti jako je tolerance a že takovýmto vlastnostem je třeba se učit. To je nejlépe vidět ve scéně, kdy paní učitelka nahání děti na zabijačce do školy a jedna starší paní říká: "My jsme se taky moc neučili a podívejte, co z nás vyrostlo." Film má tak trochu nádech výsměchu falešnému vesnickému štěstí, což krásně ukazuje invenční dvojí použití uklidňující hudby, která nejprve zní při záběru na rochnící se prasata a pak při onom loveckém výjevu.

plagát

Domov šedých motýlů (2008) 

Bavilo mě pozorovat trojici hlavních postav a postupné odkrývání toho, kdo z nich je vlastně opravdu duševně narušený. Když pak jedna z nich z nich pronáší závěrečné explicitní poselství, působí poněkud nesvéprávně, neboť má ambice stát se novým Donem Quijotem a také si v podstatě protiřečí...Výjimečně mi nevadila ani (mírná) melodramatičnost filmu (ustanovená především hudbou), neboť s ní bylo nakládano citlivěji než je obvyklé, a tak nebylo potřeba rozčilovat se nad citovým vydíráním. A NEDOPRUČUJU SLEDOVAT S DABINGEM, protože to chvíli trvá než si zvyknete na typy hlasů. Ty se k většině chlapeckých postav vůbec nehodí, jelikož je dabují dospělí.

plagát

Nôž v hlave (1978) 

Poněkud nesrozumitelný film pro českého diváka, nezná-li dobře politický kontext a pakliže je navíc promítán s dabingem. Avizovaný thriller pak nabírá komické prvky a politická rovina jaksi překáží, protože znesnadňuje pochopení toho, jaké měl hlavní hrdina motivace. Což se nakonec v podstatě nedozvíme.

plagát

Tetování (1967) 

Mladý muž (Benno) si hledá své místo ve společnosti, ale nějak se mu to nedaří. Podobné schéma nabízí v historii kinematografie celá řada filmů. Jako příklad může sloužit skupina tematicky podobných filmů tvůrců hnutí Free cinema (např. "Osamělost přespol ního běžce"). Hrdinové těchto snímků jsou ovšem poněkud inteligentnější a sveřepější než Benno. Jeho poručník o něm sice říká, že je to chytrý chlapec, ale z filmu to není snadné vyčíst. Chová se totiž jako blbec. Jistě, můžeme si domyslet, že je sociálně poněkud pozadu, protože vyrůstal v dětských domovech, ale to mi k pochopení jeho chování nestačí. A i když jej hlavní představitel hraje velmi přesvědčivě, "Tetování" ve výsledku nedokáže přiblížit tragédii jeho života. Jakoby hlavní hrdina nechtěl zradit onu volnost novovlné estetiky, a tak se chová podle toho, kam zafouká vítr.

plagát

Machete (2010) 

Jen škoda, že oproti původnímu fiktivnímu traileru tady chybí ten záběr, jak Machete roztáhne kabát plný mačet. A mimochodem, Seagal vypadá vedle Treja jako pan herec:-D. 7/10.