meatball

Nadprůměrná a příjemně originální, spíš romantická než komedie, o týpkovi s bipolární poruchou, co skoro zabil milence své ženy a bláznivý holce, která žalem ze smrti manžela vojela celej kancl. Nakonec jim to fakt sekne!

Dominik je svým velmi osobitým stylem vlastně takový Malick na drogách. Nečekal jsem, že se po zbabělci Fordovi vrátí tak brzy. Killing them softly je jedním z mála filmů, kde by mi delší stopáž fakt nevadila. Trochu minimalistická gangsterka pro 21. století, s malým příběhem na pozadí velkých událostí současné ameriky; tedy to, co bývá obvykle kámen úrazu je tu nedílnou součástí příběhu. Ray Liotta si střihl boží roli ne nepodobnou té z Goodfellas, pouze jaksi z druhé strany. Ta nákladačka, co dostane, mě normálně bolela taky. Takhle nějak měly vypadat pitomosti jako Staten Island nebo Brooklyn's finest. Nakonec jsem se tedy dočkal – takové následování třebas Scorseseho filmů si nechám líbit!

Daniel Liebeskind, architekt „zčistajasna“. Chlap co vlastně nic neudělal najednou pracuje na projektech jako židovské muzeum v Berlíně nebo War Museum v Manchesteru. To musí spousty kolegů vytáčet do ruda! Po shlédnutí tohoto dokumentu ale musím uznat, že ten chlap je nezmar. Až je to nakažlivé.

Téměř okamžitě se mi vybavilo City of Ember, kterému zároveň Solanasův film nesahá ani po kotníky. Sám nevím proč. Možná mám omezenou představivost a ústřední myšlenka filmu je na mě už trochu moc. Nebo nemám rád pohádky, co se berou vážně.

Nejlepší Affleckova role – moc toho nenamluví – a silný příběh. Ale je to takové... dlouhé.

Ryzí pitomost plná odporného násilí (včetně řezání hlav motorovou pilou), s otravnými herci a rádoby efektními filtry. Jsem znechucen.

On the Road je víc než příběh stejně jako většina knih Jacka Kerouaca spíš o pocitech a svobodě, o dobrodružství a hledání vnitřní rovnováhy. Hlavní zprávou, kterou kniha nese je, že Cesta se musí prožít. Nedá se zprostředkovat, popsat a tedy ani zfilmovat. A Walter Salles je asi super chlapík, protože se zdá, že to vidí podobně. Snímek jde schválně po povrchu tam, kde jsou pasáže knihy nejsilnější a naopak se soustředí spíše na to, co v knize není.

Byl bych rád, kdyby se Bond v Craigově podání vrátil v tempu nastoleném v Casino Royale. Jedna kvantová odbočka už tu byla, ušla ale stačilo. Double-oh seven prostě není a nikdy nebyl z masa a kostí. Je to mnohem víc než cokoli jiného maximálně stylová zábava, v tom pozitivním smyslu. Proto ho máme rádi a proto dokáže přežít v jakékoli době.

Jasně, občas se objeví trhlina (smrt manželky, celá idea cestování v čase a důsledky změn z minulosti do budoucnosti a zas do minulosti, které stojí tak na kuří nožce – hned jsem dostal chuť znovu mrknout na 12 Monkeys, ty jsou přeci jen co do kompaktnosti příběhu a logiky úplně jinde). Jenomže všechno se zdá natočené a zahrané s takovou chutí, že mě to prostě moc bavilo. Bruce konečně po dlouhé době jen neštěká a chvíli taky kouše, odsejpá to a je tam pár opravdu skvělých momentů, konec mě přímo nadchl. To všechno evidentně s hodně omezeným budgetem. Super!

Tony Gilroy se chopil volného pokračování s celkem nevídaným respektem k originální sérii a The Bourne Legacy je tak snad i víc než jen důstojnou tečkou za původní sérií. Téma je definitivně vyčerpáno.