meatball

Po Little Miss Sunshine další originální příběh, tentokrát o oživlé můze. No kdo by to nechtěl! Ač by to mohlo zavánět přirovnáním k Forsterovu Stranger Than Fiction, není tomu tak. Snímek si jde si svou vlastní cestou a vyjímečně se doplňují. Žádná hluchá místa, opět boží Coogan a Paul Dano mi vyjímečně nelezl na nervy.

Být mi dvanáct, jsem nadšený.

O kluky (a holku) jsem se trochu bál. Nakonec to všechno dobře dopadlo a společně nalezli s vydatnou pomocí scénáristy dostatečně asociální řešení, jak z toho ven. Jestli z nádražního rozhlasu nehuláká Peter Mullan, sežeru dubový sud. A použití I'm Gonna Be (500 miles) je ale pěkný podraz!

Je dobře, že Sláma nenechal umřít úplně všechny.

Myslím, že si Nolan oddychl. V posledním díle už definitivně naráží na hranice tématu, dál už není kam. Efektem mělo jít spíš o prostřední část. Nemůžu se zbavit pocitu, že tuhle a tuhle a tuhle scénu jsem už viděl. I tak jde o víc než důstojnou tečku.

Poněkud unylý Redford především pro US publikum. Suverénně nejodfláklejší jsou „akční“ partie. Příjemná je prezentace mnoha různých postojů a názorů, i když reálie ve Státech jsou v mnohém odlišné od těch evropských.

Velká škoda „tuctového“ konce. Největší hrůzu mi nahání fantazie.

Někde jinde, někdy jindy. Ale spíš ne. Poprvé v životě jsem usnul v kině.

Nejlepší možný prequel pro vetřelce, protože vetřelců už bylo dost. Pocitově je Prometheus naladěný na stejnou vlnu jako režisérova vetřelčí jednička.

Natočit film na motivy hry od Hasbra a vydávat ho za blockbuster si asi fakt může dovolit jenom Peter Berg :)