lukax

„Není to nácek. Je to Čech. Jmenuje se Hans.“ :-))

Už jsem to viděl potřetí a musím říct, že mé nadšení do studia francouzského jazyka sílí. Dostal jsem se tomuto dílu na stopu díky svému oblíbenci Philipu Glassovi, který má Cocteaua rád a udělal na motivy tří jeho (či skoro jeho jako v případě Les Enfants Terribles, viz dále) filmů komorní opery, jejichž zvukové záznamy se mi moc líbily. Škoda, že se filmy nedají stahovat tak snadno jako Glassova hudba, i když DVDéčko z Criterionu, které jsem si až z Ameriky objednal, je velice hezké, kvalitou zpracování nesrovnatelné s ničím Levným u nás, bonusové materiály zajímavé, takže jsem nakonec z objevení zajímavého distribučního kanálu rád a budu nakupovat víc. V těch bonusových materiálech se nejvíce rozebírá, kdo vlastně snímek natočil a dochází se víceméně k tomu že Melville měl na starosti technickou režii, do které se svými poznámkami míchal Cocteau tak moc, až dva uvedení francouzští odborníci mluví o tom, že jde o čistě Cocteauovský snímek. Nevím, dobré školy nemaje to nerozsoudím, ale musela to být tenkrát na place legrace. :-) ____ Ten „Cocteau“ jako herec uvedený tady na ČSFD má racionální zdůvodnění v tom, že Cocteau do filmu zasahoval jako vypravěč. Hlavní roli (Elizabeth) odehrála Nicole Stéphaneová, hlavní mužskou roli (Paula) Edouard Dermithe. Tito dva hrdinové jsou sourozenci, Elizabeth je starší, Paul mladší (je o něm řečeno, že mu je 16). Paul je na začátku zraněn ranou sněhovou koulí do hrudi (u Cocteaua známý to motiv viděl jsem od něj jedinou další věc a bylo to tam taky ;-)) chlapcem Dargelosem, kterého zřejmě neopětovaně miluje a musí se doma léčit (jak z koule, tak z lásky). V malém pokoji tráví se sestrou čas, postupně k nim přibudou další dvě postavy, vztahy se komplikují, atmosféra sílí, je to paráda. ____ Nedělám si nárok na to tomu… zcela rozumět. Jsem kulturní nedochůdče, jehož hvězdičkové hodnocení je u tohoto druhu filmů asi zcela neodpovídající. Právě proto mne ale mrzí, že jsem první, kdo tu o tom něco píše a druhý, kdo hvězdičkuje. Je to nesmírně, nesmírně zajímavý, dodnes živý film, a že na něj nikdo nekouká je nevýslovná škoda.

Byla to taková lepší přednáška, obrázky se v ní hýbaly lépe než je zvykem v PowerPointu (pětadvacetkrát za sekundu, ne jednou za pětadvacet sekund). Obávám se, že pouze velmi intelektuální a historie znalí našinci si z ní odnesli více než málo chtělo by to znát souvislosti s vývojem ve zbytku Jižní Ameriky a tak. Pokud bych ale dostal za úkol nastudovat dějiny Brazílie, byl by tento film velmi příjemným úvodem do tématu.

Úžasný klenot… Ne vždycky funguje, ale na to, že jde o jediný náš pokus něco takového natáčet, je to v podstatě zázrak. Škoda, že si na další odvysílání budeme muset zase deset let počkat.

Qu'est ce que tu veux, c'est la Nouvelle Vague!