Axident

Ujetá, Cleesovská záležitost, o pouhé dva roky mladší než já, mě královsky pobavila originálním, britským humorem, který nemá lautr nic společného s americkou tvorbou... (Nic proti ní!) Basil Fawlty a Manuel jsou dokonalí...

To je i na mou žvaněnou papulu silný kalibr a důstojně ho nechám bez snahy nacpat dojmy do slov, stačí jediné - 100% ryzích jak jen lze a smekám hluboce před panem režisérem a každým zúčastněným!

Každopádně tahle pletená věc je velmi originální a těžko, co se techniky týče, s něčím porovnávat, z dětství si velmi dobře pamatuji a zaráží mě, jak mrtvé to tady v Komentářích je dílko...

Snad je to nostalgie z dětství, ale já specielně tuhle ptákovinu mám hrozně rád a krásně se při ní bavím.

Vzhledem k technologickému pokroku na dnešek už velmi úsměvná ekologická sci-fi agitka o rok starší než já, režírovaná tvůrcem speciálních efektů v o deset let mladším, kultovním Blade Runneru (a je to vidět). Pobavilo - robůtci, modýlky... (Shodou náhod, hlavní hrdina - Bruce Dern, zde 36 - hraje toho stařičkého dědulu (79) v křesle v momentálně uváděném Tarantinově The Hateful Eigh

Hodně pohodová, nostalgická záležitost z časů umíráčku Divokého západu. Příjemná oddychovka.

Těžko mohu hodnotit objektivně a nezaujatě, páč je to, stejně jako pro mnohé i pro mě klasika mého dětství a když jsem to letos (2008) viděl po letech na DVD spolu se svymi dětmi, bavilo mě to stejně hodně. Čáryfuk, Touchwood, joj, poctivá a zábavná věc, ač o tři roky starší než já.

Na dnešní poměry a Karla, jak ho z pozdějších let známe, velmi jiný klipový pohled na mladičkého Mistra. Ztřeštěné klipy v historických i nevábných lokacích jako Němcův experiment a doklad uvolněného 68. roku působí dnes už spíš nechtěně komicky a pitoreskně, ale jsou zpětně zajímavých důkazem o ranných hudebních letech Karla Gotta, kdy se ještě nebál být živelnější a zkoušel všelicos, jakkoliv výsledek je důkazem, že Karel není ani herec ani bavič. Skladby dnes již zcela zapomenuté a zajímavé snad jen prostorem, který dávají Karlovu hlasovému rozmachu...

Viděl jsem na ČT2 v rámci "Zlatá šedesátá" a byl to tedy nářez. Hodně temná, depresivní a hodně sugestivní věc. Točilo se ale touhle dobou (1968) zajimavych veci, dnes se o takove autenticite muze divakovi pri ceskych vecech, povetsinou trapnych a krecovitych, jen zdat, ac tohle nebylo vesele pokoukani...

Vynikající, jako většina představení z edice Reflex. Divák se jen kochá a posteskne si, proč podobné výkony není vidno častěji dnes - na hranici brilantnosti, Voska vynikající!