Čáryfuk

Jen se ciťme nadřazenější nebohému kouzelníkovi z 11. století, jehož fascinuje naše technika. Kdysi jsem četl o tom, jak byli Cortés a jeho dobyvatelé na koních vnímáni jako děsivé šestinohé bytosti, které dokázali plivat oheň z dlouhých tyčí, což pomohlo k jejich vítězství nad vcelku velkou říší. Věřil jsem tomu. Po mnoha letech mi jiná kniha tvrdila, že jde o pouhou pověst, Indiáni prý po sesedlání snadno prohlédli, že jde o obyčejné lidi, kteří jezdí na zvířatech, a třebaže se báli mušket, nebáli se jich zase o tolik více než luků a šípů. Nebyl jsem si jist, čemu věřit, ale vím, že jsem si snadno zvykl na mobily, internet a genetické manipulace. Ale koneckonců, s Čáryfukem to až tolik nesouvisí. +++++ Nesouvisí, krom toho, že spousta situací seriálu těží právě z jeho zaujetí moderními vymoženostmi, které jej proměňují nikoliv ve zvědavého, nechápajícího dospělého, nýbrž v malé dítě. Možná, že úspěch seriálu se skrývá právě v tom dospělém, který se chová jako dítě, a dítěti, jež musí zaujmout roli dospělého. Netroufám si říci. Tak však může uspět nejspíš právě a pouze u dětí, které si nevšimnou, že seriál vcelku mechanicky kombinuje několik málo prvků: potřebu skrývat Čáryfuka a "uklízet" po něm nedorozumění, veselé historky střetu středověku s dneškem a nepochopení těch, kteří Čaryfuka potkají a nejsou hlavním hrdinou. Co Čáryfuka zaujme, to nejspíše ke konci dílu přes mnohé peripetie získá. Leč zjev a dětinskost mu dávají charisma, kterému ve velmi mladém věku těžko nepodlehnout. A pak, zdejší lidé se umí srovnat s chybami svých přátel, což by se každé škvrně mělo naučit. Alespoň s těmi, co má právě Čáryfuk. (11.03.2013)

Takový trochu naivní seriál, ale je pro děti, tak vlastně o nic nejde, nicméně je pořád jaksi poctivý a milý. Sám Čáryfuk je takový peachus nemytý a nečesaný, že mám pocit, že se u něj musel inspirovat sám Christian Clavier, když hledal rovinu pro svého Žakuje ve slavném filmu Návštěvníci. Dnes už mám dojem, že kdyby někdy nějaký pošuk z desátého století zabloudil sem k nám, byl by přesně takový jako Čáryfuk nebo Žakuji la Fripuji (Jacquouille la Fripouille - abych byl přesný). (15.08.2012)

Na tento detský anglický rozprávkový seriál si pamätám ako na súčasť televíznej relácie Magion, kde to pravideľne vysielali. Pomätený čarodej "Čáryfuk" sa omylom posunul v časopriestore o deväťsto rokov do predu. Ocitol sa v semdesiatych rokoch dvadsiateho storočia. Samozrejme, že je z toho patrične dezorientovaný. Jeho priateľom v novom čase a v neznámom svete sa stane malý chlapec Carrot. Spolu následne zažívajú rôzne dobrodružstvá. Fuck the Čáryfuck!!! ** (06.10.2015)

I když se jedná o další z retro seriálů dávných časů původního Studia Kamarád, ani v dětství mě Čáryfuk příliš neoslovil. Zkusil jsem ho po letech shlédnout znovu, ale ani na druhý pokus nic moc, vydržel jsem tři díly a pak jsem to vzdal. Střet dvou různorodých světů v podání věčně vyplašeného, neustále prchajícího a před někým schovávajícího se čaroděje z raného středověku přeneseného do současnosti mě nějak nebere, i když jinak středověkou tématiku mám rád. Jediné co musím pochválit je kvalitní český dabing a to především hlavní role Čáryfuka ve skvělém podání Ferdinanda Krůty, jenž mi ale celé ty roky stejně víc utkvěl v paměti coby dabér starce Jeremiáše ve Strašidelné škole. 1 * za seriál, půl z nostalgie a půl za dabing, víc z toho asi nedostanu. A přiznávám, že tak trochu i kvůli zášti, neboť tento seriál je mnohem starší, než Opičí král a přesto v tomto případě pravdoláskařské svině, co si hrají na veřejnoprávní dabing z archivu nesmazaly a ještě v ČR vyšel komplet na DVD. Nepochybně proto, že jej natočili zápaďáci, zatímco Opičího krále komunistická Čína. 35% (30.12.2017)

Nejdřív jsem chtěl hodnotit aspoň čtyřmi hvězdičkami, ale pak jsem si uvědomil, že mě ten seriál v dětství děsně rozčiloval. Sice tam bylo pár dobrých nápadů, ale v podstatě byl každý díl stejný a vždycky mi i jako osmiletému klukovi bylo jasné, jak to dopadne. Ale přesto dosahuje Čáryfuk určitých kvalit... rád bych to teď s odstupem viděl.... (12.10.2008)